Dítě & nečekané problémy

104.

"Žárlivec?"
"Ano!"
"Podvedl bys mě?"
"Nikdy!"
"Co se ti na mě líbí nejvíc?"
"Krása, odvaha, dobré srdce, sexy tělo..."

Usměju se a koukám na svůj prstýnek
"Jsi ráda, že jsme se vzali?!"
"Moc až je to neskutečný, budu muset vybavit papíry mě a Líse"
"Rodina Summerovy! Chceš mít ještě jedno dítě?!"
"Určitě ale ne hned a ty?"
"Stoprocentně chci mít s tebou dítě!"
"Pohlaví?"
"Dvojčata!"
"Proboha, proč tak náhle?"
"Holčicka a kluk"
Zasměju se a děti se probudí
"Jsme v Itálii! Hlavně aby si nezkolabovala až uvidíš naše rodinné sídlo!"
"Neboj, jenom si budu zbírat sánku ze země" malá se rozbrečí
"Tak jsme tady! Tohle je můj domov!"
"Wow! Je to fakt obrovský!" výjdu z auta
"Ty auta jak jsou venku jsou taky moje!"
"Vy jste rodina miliardářů!" popadnu malou do náruče
"Jsme! Proto ta zlatá karta!"
"Jo to mi došlo, že asi nemáš na kontě pědset dolarů"
"Na střední jsem byl hroznej flákač, ale odmaturoval jsem   se samýma jedničkama! V noci jsem se chodil prát s klukama, takže další den jsem zaspával..."
"Jak to, že jsi měl samý jedničky když si se flakal? Známosti?" Erik přijde k Henrymu
"Byl jsem inteligentní a vzdělaný!"
"To se uzná, takže jsi byl oblíbený na škole"
"Byl hlavně u dívek!"
Udělám nechutnej výraz "Vezmi kufry a můžeme jít"
"Počkej, ještě půjdeme zadním vchodem! Nikdo nesmí vědět, že jsme tady spolu!"
"Proč ne? Ty se stydíš nebo co?"
"Co když tam bude Will a uvidí prstýnky!"
"Takže se stydíš za to, že jsme se vzali!"
'Nestydím a víš co až budou všichni doma řekneme jim to!"
"Stydíš se, řekl jsi mu, že přijdeš se mnou?"
Pak k nám přijde žena... "Ahoj Henry!" "Ahoj Olivie!" "Kdo je to?!"  "Sophie!" Olivie si všimne prstýnky.. "Vy dva jste man..."

Schválně se dívam na Henryho co řekne "Jsem Sophie, těší mě!" podám jí ruku
Olivie: "Henry Summer mlčí?! Olivie Garcia snoubenka Willa!"
"Moc mě těší! Henry proč mlčíš??"
"Olivie to je moje manželka, ale prosím pomlč o tom!"

SOPHIE

Tohle mě dopáli, jdu dál cestou k domu a vejdu dovnitř

HENRY

Olivie: "Will ti vzkazuje, že máš navečer přijet na pláž, bude tam rozlučka se svobodou!"

SOPHIE

Pořád jdu rovně a najdu odemklí pokoj, vejdu dnu
Henry: Zlato?! Tady si jsi! To je Willův pokoj! Já ho mám v druhém patře!"
"Pokoj jako pokoj!" otočím se a jdu opět ven z pokoje a nahoru do Henryho pokoje
"Will nesnáší, když mu někdo bez jeho vědomí leze do jeho pokoje! Vítej v mém království!" "Mám tu i vlastní koupelnu a chladničku!"
"Oo a ještě televize! Máš svůj byt v rodinném domě" směju se a položím malou na postel "Děti musí jíst!"
"Půjdeš dolů dáš se vlevo, pak doprava a tam je kuchyň!"
"Dobře, aspoň se porozhlídnu, můžeš je převléct a přebalit"
"Dobře! Jen se mi neztrať!"
"Když jo tak se někdy vidíme" směju se a jdu dolu do kuchyně
Will: Sakra ten mobil nefunguje! Rozhlédnu se po domě a pak ji uvidím..

SOPHIE

Vlevo a pak doprava, páni obrovská kuchyň, tady by se najedla celá ulice
Will: Zajdu do kuchyně! "Sophie?!"
"Nazdar Wille!" beru z lednice nějaké jídlo
"Co tady vůbec děláš?!"
"Přišli sme na tvoji svadbu"
"A s kým?!"
"S Henrym, neřekl ti?"
"Neřekl že přijede s tebou?! Pěkný prstýnek! Odkoho je?!"
Přemýšlím jestli mu to říct nebo ne, stejně by to zjistil "Od Henryho!"
"Vy jste manželé?!"
"Jo ale stydí se za mě"
Přistoupím k ní blíž a obejmu ji.. "Proč Sophie jsi si vzala mého bratra?! Copak nevidiš jak mě ničíš!"
"Wille jak to mám vidět? Odešel jsi po tom co jsem ti zachránila krk"
"Kurva já tě miluji! A ty si ani neodpověděla na moje city! Už je pozdě! Pozítří se žením!"
"Tak to hodně štěstí zlato, budeš ho potřebovat, Henry mi zachránil krk"
"Miluješ mého bratra?!"
"Ano ale nasral mě"
"A čím?!"
"Stydí se za mě, za to, že jsme manželé"
"Prosím tě je to prostě Henry!"
"No jo chlapy" vezmu jídlo a jdu nahoru
"Počkej!" zastavím ji na schodech.
"Co je? Mám na spěch"
Dám ji rychlý polibek! "Je mi u prdele jestli jsi vdaná!"
"Přestaň Wille, nebo nás uvidí a bude ještě hůř"
"Je mi to jedno ať nás vidí! Miluji tě a nedokážu bez tebe žít!"
"Asi dokážeš když si jdeš brát jinou ženu!" přitískne mě k steně

Opatrně položím jídlo na schody! Vyhrnu ji šaty, roztrhnu kalhotky... Rozepnu svoje kalhoty a stáhnu si trenky. Nadzvednu její nohu...Na nic nečekám, beru svého fandu... zasunu se do ní.

"Přestan!!" zašeptám "Děláš jenom potíže" držím se ho ať neupadnu na schody
"Nikoho jiného nechci! Chci jenom tebe!" Přidám na tempu!
"Kecáš a zase budeš trvat na tom abych tě milovala"
"Co se vlastně pokazilo mezi námi?!"
"Před kostelem, když jsem ti zachránila život, si žádoní abych tě milovala"
"Takže nejsem pro tebe dost dobrej!"
"To jsem neřekla ale zase to děláš, žádoníš, čas hojí všechny rány ale ty prostě musíš mít všechno hned"
"A co můj bratr?! Taky tě získal hned i k oltáři tě dostal!"
"Jenže on mi zachránil život, kdyby nebylo jeho tak by mě Nate zabil"
"Záchranil život, tak si mu hned skočila kolem krku a řekla " miluji tě Henry!"
"Je ke mě upřímný, aspoň myslím"
Vyvrcholím! Zapnu si kalhoty... Vrazím ji facku! "Couro!" se slzami v očí odejdu...

Padnu na zem a rozbrečím se, neměla jsem sem chodit
Will: Co jsem to udělal?! Rychle se vrátím k ní. Pláče! "Sophie proč?!"
"Ty se ptáš proč? Vy všichni jste ze mě udělali couru!" postavím se a upravím
"Nejlepší bude, když se nebudeme potkávat v tomhle domě!"
"Neměli by jsme se potkávat vůbec" beru jídlo a jdu nahoru
"Takže tím mě chceš říct, že když jsem se poprvé objevil v L.A. byla chyba?!"
"Nebyla ale byla to, že tě otec zastřelil slepými nábojmi"
"Já jsem mafiàn, copak nechápeš, že jsem musel zmizet!"
"Pak se nediv, že jsem s Henrym!"
"Jsem zvědavý, jak vám to dlouho vydrží!"

"Já mohu říct to samé s Olivii!"

"Aspoň budu šťastný!"
"Tak si buď, stejně bys o mě nebojoval!"
"Mávnu rukou, popadnu bundu a helmu a nasednu na motorku."
Odejdu do pokoje za dětmi "Tady jsem"
"Zlato, Erik mě zlobí!"
"Eriku nezlob!" začnu je krmit
"Zlato ty jsi plakala?!"
"Trochu"
"Někdo ti ublížil?!"
"Will"
"Co ti ten zmetek udělal?!"
"Řekl mi coura"
"Wille Summere kde jsi?!"