Wolf's Howl (Teenwolf cz)

22

  Doma mi to ještě probíhalo hlavou, věděla jsem, co to všechno znamenalo, ale vůbec se mi to nelíbilo.  

----------

Celý týden se kolem mě Scott, Isaac a Stiles motali, aby se mi náhodou něco nestalo. Přišlo mi to od nich velice milé a starostlivé, ale byla jsem na pochybách, jestli je pravý čas jim říct, že nebezpečí nehrozí jen mě, ale i jim.

Zatím co jsem seděla v pokoji s Isaacem, tyto myšlenky mi šrotovaly v hlavě a zabíjely mé perfektní chvilky s ním. Mám mu to říct, nebo mám ještě počkat?

"Nad čím tak vroucně přemýšlíš? Divím se, že se ti ještě nekouří z hlavy." strčil do mě jemně loktem.

"Nad ničím." odpověděla jsem mu rychle.

"Jo jasně a já jsem sob Rudolf." hodil na mě sarkastický pohled.

"A kdo říkal, že nejsi?" má poznámka ho zaskočila a já se začala smát. Přísně se na mě podíval, ale bylo poznat, že se taky přemáhá, aby mu moc necukaly koutky. Pomalu se ke mě začal přibližovat a já poznala, že má něco za lubem.

"Co to děláš?" zeptala jsem se ho a nervózně ho přejela pohledem.

"Ze mě si Carol srandu nikdo dělat nebude." řekla a rychle se po mě natáhl, ale já byla rychlejší a tou dobou jsem už skákala z okna. Chvíli se na mě ohromeně díval, ale pak se už dral za mnou. Darovala jsem mu můj zářivý úsměv a uháněla jsem směrem k lesu.

"Zastav!" volal za mnou.

"Musíš mě první chytit." zakřičela jsem na něj a neubírala na tempu.

Nohy mě zavedly k nějaké zřícenině a já se za ní rychle schovala. Čekala jsem, pořád čekala, ale pořád nic. Zkontrolovala jsem, jestli už mě nedoháněl, ale nikdo tam nebyl.

Co mu to tak trvá? Však to nebylo nějak zvlášť rychlé.

Náhle mě něco popadlo za paži a já rázem ležela na zemi, natlačená pod Isaacem.

"Mám tě." zazubil se a já mohla dokonce cítit, jak velkou z toho má radost.

"A teď tě potrestám." dodala a nepřestával se na mě křenit.

"Co chceš dělat?" zeptala jsem se ho laškovně, ale nijak zvlášť na to nereagoval. Jen roztáhl ještě víc jeho dokonalý úsměv.

"Ne, ne, ne! Isaacu prosím ne!" křičela jsem na něj, když jsem si uvědomila, na co se chystá. Ale on s se mnou neměl žádné slitování a hned mě začal lechtat.

"Isaacu prosím přestaň!" lapala jsem po dechu. Za chvíli konečně přestal, ale i tak ze mě neslezl.

"Možná, že jsi rychlejší, ale já jsem chytřejší." řekl a věděl stejně dobře, že toto mě jen víc vyhecovalo. Pán si chce hrát? Tak si pojďme hrát!

Natáhla jsem se víc k němu a začala ho líbat. Chvíli byl strnulý, ale pak se taky zapojil. jeho polibky byly úžasné, jako droga, chtěla jsem víc a víc. Byl uvolněný a já se chopila příležitosti a překulila se, teď ležel on pode mnou.

"Jsi si jistý?" rýpla jsem do něj, ale Isaaca to vůbec nezajímalo a začal mě znovu líbat.

Chvíli jsme se procházeli po lese, ale pak jsme vyrazili směrem domů, protože se už pomalu začalo stmívat. Před dveřmi mě naposledy políbil a pak jel ještě navštívit Scotta.

Vešla jsem domů a zjistila, že Jane ještě není doma. Dneska si jela něco zařídit, takže by už měla být doma, ale i Jane se dokáže pěkně dlouho zdržet, tak jsem se rozhodla, že na ni v klidu počkám doma. 

Vyběhla jsem schody navrch do mého pokoje a lehla si na postel. Všechno se zdálo v naprostém pořádku, žádná kytka, která by připomínala oměj, žádné lovci a kulky, ale stejně se mi něco nezdálo. Sedla jsem si a přejela pokoj pohledem. 

Za oknem byl papírek, papírek se vzkazem.

Jestli ti na Jane záleží, přijdeš sama do lesa, na to místo, kde jsme se spolu setkali. J.

------------

A je tu zase otevřený konec!! Doufám, že se kapitola líbila :))) Přemýšlím, jestli vám tu další kapitolu udělám trochu delší, nebo ji rozdělím na dvě části. Můžete napsat, jakou variantu chcete, ale pochybuji, že to dole někdo čte....

ema1313