Oba dva si šípy vytrhly, ale moc příjemně to nevypadalo. Potom, co se ujistili, že nikdo není zraněný si všimli mé přítomnosti. Derek s Peterem mi chtěli uštědřit nějakou vyčítavou poznámku, ale nedostali se ke slovu. Ozval se křik.
----------
Všichni tam jen tak omráčeně stáli, ale já na nic nečekala a běžela za křikem. Věděla jsem komu přesně křik patřil, ale nedávalo mi smysl, proč by měla zrovna ona křičet.
"Nevěděla jsem, že tam bude." ozval se vyděšený hlas Thompsonové.
"Dal jsem ti další šanci, ale ani to jsi nezvládla." promluvil na ni muž a bylo poznat, že je naštvaný.
"Příště to zvládnu, přísahám." žadonila
"Žádné příště nebude." zavrčel na ni a ona znovu zakřičela, tentokrát víc nahlas, ale jen krátce. Zrychlila jsem. PROSÍM, AŤ TO NENÍ TO CO SI MYSLÍM, ŽE JE.
Najednou jsem už stála patnáct metrů před ní. Ležela na zemi v kaluži krve. Měla roztrhané hrdlo a z hrudi jí visely cáry masa. Ale to, co se nad ní tyčilo, bylo ještě horší. Bezpochyby to byl vlkodlak, ale ne obyčejný. Měřil přes 2,5 metru. Nepřipomínal tak moc člověka, jako ostatní s drápy a žhnoucíma očima. Bylo to monstrum, něco podobného v co se měnil Peter jako alfa, když mi to vyprávěl Stiles. Upíralo to na mě jeho rudé oči a vpíjelo se do mých zářivě žlutých.
Když mě ostatní dohnali a stáli za mnou, stvůra už byla pryč. Byla jsem strnulá a nedokázala se pohnout z místa, stále jsem se dívala na to místo, kde se to předtím sklánělo nad mrtvým tělem.
"Viděli jste to?" podívala jsem se na ně. Všichni byli ticho a nikdo z nich neměl ponětí, co před chvílí tu s se mnou stálo.
"Co to k sakru bylo?" zeptal se mě ještě zadýchaný Peter. Přemýšlela jsem nad tou otázkou, která byla tak zásadní, ale přesto pro mě byla odpověď neznámá.
"Já... Já ani vlastně nevím. Určitě to byl vlkodlak, ale byla to stvůra. Upíralo to na mě jeho rudé oči, jako by mě k něčemu vyzýval."
"Tohle je teda jeho práce, že?" ukázal Stiles na nehybné tělo. "Ale proč by ji chtěl zabít?" zeptal se dodatečně.
Řekla jsem jim všechno, co jsem za běhu slyšela a potom nastalo ticho.
"Tak alfa říkáš?" zeptal se Peter a já přikývla. "Tak to si teda ještě užijeme." a s těmi slovy jsme se vydali ven z lesa.
Isaac mě zavezl k našemu domu. Nikde se nesvítilo, což znamenalo, že Jane je už v práci. Šel mě doprovodit až ke dveřím, políbil mě a pouštěl mou ruku, kterou svíral, ale já se nepustila.
"Isaacu?"
"Hm?" podíval se na mě.
"Dneska nechci být sama." jemně se na mě usmál a ruku mi pevněji zmáčkl.
"Hned za tebou přijdu." zašeptal mi do ucha a nasedl si zpátky do auta.
Když jsem byla v pyžamu a vešla do mého pokoje, už tam na mě čekal a usmál se na mě. Vlezli jsme si spolu do postele a on mě objal kolem pasu. S ním jsem se cítila dobře, bezpečně. Ale v hlavě mi zůstaly ty rudě žhnoucí oči. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že jsem je už někde viděla.
----------
Doufám, že se vám kapitola líbila, i když byla o dost kratší... :)))
ema1313
ČTEŠ
Wolf's Howl (Teenwolf cz)
Fanfic"Jestli ještě neco takového uděláš, tak přísahám, že po tom, co udělám já tobě mi už oči nebudou svítit zlatě, ale chladně modře! Chceš to riskovat? " Další příběh odehrávající se v Beacon Hills s novým členem. #1 kategorie werewolf (31.5. 2018) #1...
