Wolf's Howl (Teenwolf cz)

11

  "Kolem našeho domu byly vysázeny sazenice oměje."  

----------

Probudila jsem se. Ležela jsem na své posteli přikrytá a neměla ponětí, jak, nebo kdy jsem se sem dostala. Můj odraz v zrcadle už nebyl tak žalostný jako včera, tak jsem si upravila vlasy a sešla po schodech dolů.

Co se to tu sakra děje? Proč jsou všichni tady? Proč se Jane baví s Derekem? A kdo je ten divný chlápek, který stojí vedle něj?

Ještě chvíli si mě nikdo nevšímal, ale pak se ke mě otočily Scottovy oči.

"Kdo to je?" naznačila jsem pohledem k neznámému chlápkovi. "Další vlkodlak, co se rád hrabe ve vzpomínkách?"

"To je Peter, Derekův strýc, který nás chtěl všechny zabít, tak jsme ho upálili zaživa a Derek mu rozpáral drápy hrdlo." řekl úplně klidný Stiles.

Vypadá nějak až moc živě....

"Zdravím, jsem Peter." podal mi ruku a pevně ji stiskl.

"Může mi někdo říct, proč jste všichni tady?" a vrhla jsem na všechny nepříjemný pohled.

"No to, že ti někdo vysází pod oknem oměj bych jako vyjádření lásky nebral." řekl Derek, ale Peter ze mě nespustil oči. Pořád se na mě díval, jako by si něco ujišťoval, nebo hledal.

"Někdo o tobě ví a nemyslím si, že je to zrovna dobrý čas, když tu někdo vraždí lidi." prolomila ticho Jane.

"Ale co s tím budete dělat? To mě jako chcete hlídat na každém mém kroku?" nikdo na mou narážku nereagovat a v tu chvíli mi to došlo.

Strnula jsem, když mi došlo, co to znamená. "Ne, v žádném případě." ruce jsem stiskla v pěst, abych neudělala něco, čeho bych pak mohla litovat.

"Myslíš, že jsme tak hloupí a nedojde nám, že jde možná po i tobě?!"

"Isaacu, všechno je v pohodě, dokážu se o sebe postarat. Nepotřebuji aby mě někdo z vás neustále hlídal." snažila jsem se ho ujistit, ale nijak zvlášť mi to nešlo.

"Nemáš na výběr, už jsme se dohodli." podívala se na mě Lydie a tvářila se naprosto nekompromisně. Bohužel já taky. Neuvěřitelně mě štvali lidi, kteří si myslí, že se o sebe nedokážu postarat.

"Já se o sebe dokážu postarat." každý vlkodlak by si v mém hlasu rychle všiml, že se musím neskutečně ovládat, abych někomu nevrazila. Jenže to by nebyl Stiles, kdyby nešťoural klackem do vosího hnízda.

"Ale máš smůlu Carol, dneska už tady bude hlídat Peter, aby se něco tomu tvému vlkodlačímu zadku nestalo." usmál se.

Když jsem to slyšela, touha mu vrazit se neuvěřitelně rychle drala na povrch. Otočila jsem se k němu a upřela na něj mé žlutě žhnoucí oči. Hned mu sklaplo, všem. Zavrčela jsem na něj, otočila se na podpatku, vyběhla schody a práskla za sebou dveřmi.

"Teda Dereku, neřekl jsi mi, že má takovou páru." bylo slyšet z dola hvízdnutí Petera.

"To jsi ji měl vidět v lese." ozvalo se od Dereka a tím se spustila vlna debatování na můj účet. SKVĚLE. Práskla jsem sebou na postel a zůstala ležet.

"Jsi v pohodě?" zeptal se, ale má nálada na starostlivé otázky byla na úrovni bodu mrazu.

"Neměl by jsi právě kontrolovat dětské pojistky?" odfrkla jsem sarkasticky.

"Záleží nám na tobě, hlavně mě na tobě..." na Isaacova slova jsem nijak nereagovala, tak vyšel z pokoje a spolu se Scottem odešel z domu. Jediný, kdo tam dole zbyl, byl Peter.

Ať si nemyslí, že budou dělat takové věci bez mého svolení! Nepotřebuji aby na mě někdo dohlížel.

Měla jsem vztek, že mi nevěří. Neskutečně mě to táhlo ven, ani jsem nevěděla proč. Bylo to jako magnet. Opatrně jsem otevřela okno, vytratila se z domu a mířila si to směrem do lesa.

"Carol, stůj!" řval na mě Peter, ale on pro mě v tu chvíli nebyl podstatný. Něco mě přitahovalo a já potřebovala vědět co. Zrychlila jsem a vzdalovala se Peterovi. Začínalo se stmívat, ale to mě nezastavilo, běžela jsem dál. Po 5. kilometru to bylo ještě silnější, když v tom jsem to ucítila. Krev.

Okamžitě jsem zastavila a uviděla to. Asi deset metrů ode mě leželo tělo mrtvého může. Byl celý rozdrápaný a hrudi mu byla vidět prázdná díra, kde se měly být uložené orgány. Někdo by to nazval jako útok zvířete, ale hned z pohledu mi bylo jasné, že to byl vlkodlak. Asi za 5 minut za mnou přiběhl udýchaný Peter. 

"Můžeš... můžeš mi sakra říct.... proč jsi nezastavila?!" zeptal se mě a při tom popadal dech. Neodpovídala jsem mu, chtěl se mě znovu zeptat, když si toho taky všiml. Ucítil krev a pak si všiml těla.  

----------

Zdravím vás mí milí Vlkoši, vás kteří jste nade mnou ještě nezlomili hůl a ještě si čtete tyto bláznivé kapitoly. Další mrtvé tělo... no, snad ke kapitole necítíte velkou averzi.

ema1313