Alguien

Někdo 3

Proč jsem jen byla tak bláhová?
Proč jsem si myslela, že mě tu drží?
Proč mě nezabil rovnou?
Proč, jsem to pochopila?
Po celou dobu, nechtěl mě, ale mé rodinné tajemství.
Jsem tak najivní.
Tak hloupá.
Proč mi to nedošlo?
Proč jen ne?

Všichni mě varovali.
Všichni říkali ať si ho neberu.
Ale já, bohužel, jsem měla svou hlavu.
Ne, neříkejte to. Neříkejte, že je to všechno moje vina. Já to vím.
Ano.....
Udělala jsem osudovou chybu....
Nenapravitelnou.....

"Tady to bude tvůj dočasný domov", uchechtl se. Pochopila jsem. Věděl, že už se zpět nikdy nevrátím. Ale v tu chvíli jsem ještě netušila, proč to všechno. Za moment jsem ovšem pochopila.
"A co teď?", vzchopila jsem se.
"Teď? Dáme si první lekci, ne?" Luskl prsty. Ze všech koutů se vynořili postavy zahalené do mnišských kuten, které mi spoutali nohy a ruce ještě upevnili. Teď jsem poprvé pocítila ten nepříjemný pocit, jež nese název strach. Přiznávám to. Ano, opravdu. Nečetli jste špatně.
"Takže pro začátek. Myslím, že jsi tak hloupá,že jsi určitě nepochopila, co po tobě po celá ta léta chci, a co jsi mi nikdy neřekla."
V hlavě se mi vyrojily matné vzpomínky. Jak jsem ležela v posteli a on mi něco vrčel nepříjemným hlasem do obličeje. Seděla jsem malátně u stolu, lila do sebe jednu sklenku za druhou a on mi šeptal do ucha.
Procházela jsem se parkem, když mě něldo prknem či co to bylo praštil po hlavě. Pak jsem slyšela jen hlasy, chtěla jsem odpovědět ne nějakou otázku, ale odpověď mi uvízla v hrdle. Jako by ji někdo držel a nechtěl pustit.
Nikdy mi nedošlo, že celý život toužil po jedinném. Po mém nebo nášem rodinném tajemství, které si předáváme po generaci za generací. To my jsme byli ta rodina, co vždy byla mocná. Všechno bylo díky kouzlu, které umožňovalo cestování časem.
Pokračoval: "Podle výrazu v tvé tváři soudím, že ti to konečně došlo. Takže tě stavím před jednoduchou volbu, ale ještě na začátek dostaneš, kvůli mému milostrdenství, menší radu či upozornění. Jak jistě víš, toto tajemství se říká vždy prvorozený a ti to říkájí zase svým prvorozený. Když někdo nemá děti, dozvídá se to sourozenec. Ty děti nemáš, ale ani sourozence. Někdo by se to však před tvojí smrtí dovzvěděl měl. Co ty na to říkáš???"
Zarputile jsem mlčela. Věděla jsem, že to je můj konec. Byla jsem však rozhodnutá svoje tajemství si vzít do hrobu, pokud teda nějaký alespoň budu mít.
"Dobře. Když nedbáš mé milosrdné rady a nejde to po dobrém, pode to po zlém. Připravte španělskou botu!!!!!"

Omlouvám se, ale odhadovat vůbec neumít...
Takže místo tří kapitol čekejte 4.....
Doufám, že se vám kapitola alespoň trochu líbila.