| Girl | Friend (CZ) ✔

VII.

"Atmn... Vstávej zlato." pocítila jsem jemnou ruku na své tváři. Byla tak jemná a citlivá.

"Co se děje?" otázala jsem se a promnula si své zavřené oči. Ještě stále jsem seděla na gauči. Vedle mě seděla Meggan hladíci mou tvář. Mé oči se otevřely a rázem do nich proniklo světlo, okamžitě se přimhouřily.

"Vstávej, musíme jít malovat." svým pravým pootevřeným okem jsem ji pozorovala. Byla krásně upravená. Její pohled byl upřímný.

"Dobře. Už jdu na to." otevřela jsem oči a pomalu vstala. Mé unavené nohy mě dovedly do koupelny. Pustila jsem vodu a do ruky si vzala kartáček s pastou. Pasta se ocitla na kartáčku a následně v mé puse, kde začal proces 'Očištění zubů'. Hned potom jsem si dala deseti minutovou sprchu.

"Co si dnes vezmeš Atmn?" uslyšela jsem Megganin hlas z pokoje.

"Nic tam neprohrabuj!" zakřičela jsem na ní. Neposlouchala. Osuškou jsem se otřela  a obmotala ji kolem sebe. V mžiku byly mé nohy v pokoji. Zrovna se hrabala v mém spodním prádle.

"Co to děláš?" šokem sebou trhla. Nevěděla, že se nacházím s ní v pokoji. Už jsem chtěla dojít k ní, když v tom se mi ruční uvolnil a spadl na zem. Nestihla jsem ho už chytit. Její tvář se rozjasnila úžasem. Pusu měla dokořán. Ručník jsem rychle vzala a obmotala znova kolem sebe s tím, že konce teď spočívaly v mé dlani.

"Vrať to zpět..." popichla jsem ji k tomu.

"Až se mi znovu ukážeš." a prstem mi nadzvedla ručník. Pleskla jsem ji přes ruku a celá červená ji znovu tu větu zopakovala. Poslechla a odešla. Okamžitě jsem se oblékla. Ještě nikdo mě nikdy nahou neviděl. Došla jsem do obýváku.

"Ehm... Můžeme jít?" seděla na gauči a kousala si spodní ret. Přikývla.

Pomalu jsme spolu došly do ateliéru, kde se Meggan převlékla do svého vyzývavého úboru a lehla si na pohovku.

Křivky jejiho pasu a hrudníku byly tak, jak bych to jen řekla, štíhlé a plné.

"Zlato? Potřebuju pomoct." koukla jsem přes obraz na ni. Potřebovala poškrábat na zádech. Došla jsem k ní a začala ji škrábat. V momentě se otočila a její ústa se přitiskly k mým. Nečekala jsem to. Nechala jsem se unášet tou chvilkou. Přestala.

"Tohle je jen mezi námi a nikdo se to nedozví. Můžeme pokračovat." znovu si lehla a ja se vrátila na své místo.

Další dvě hodiny trvalo detailní kreslení hrudníku a pasu. Když jsem byla hotová, vstala a šla se převléct.

"Už půjdu." oznámila mi v rychlosti a ztratila se za dveřmi ateliéru. Poklidila jsem a odešla domů s úsměvem na tváři a se zasněným pohledem.