| Girl | Friend (CZ) ✔

XVIII.

Její vůně a teplá kůže mi připomínaly první dny našeho setkávání a její vzdechy, zase to pro co jí miluju. Rukou mě chytla za vlasy. Přitvrdila jsem při své práci. Víc a víc se podemnou rozplývala. Nepovolila jsem dokud její potěšení nebylo maximální.

"Zlato, nevíš kde je můj mobil?" volala jsem na Meggan z kuchyně.

"Nevím. Měla jsi ho vůbec u sebe?" koukla jsem do pokoje, můj pohled sjel na postel kde zrovna ležela. Její prsty se nacházely na obvazu okolo stehna. Neustále se snažila jakkoliv obvaz posunout či dokonce sundat.

"Přestaň," její oči se na mě upřely, "víš, že nesmíš." její výraz býl smutný a šibalský zároveň.

"Ani to nezkoušej." pomalu začala obvaz sundávat. Vrhla jsem se k ní na postel, přičemž  jsem její ruce chytila.

"Zapomeň na to, krásko." oznámila jsem ji a políbila.

***

Bylo pět hodin ráno a já seděla na posteli. Koukala jsem na ní. Na její klidný úsměv. Docházelo mi, že pro ní udělám vše, od ranní kávy až po večerní s... až po večerní hrátky. Byla mou múzou. Vstala jsem a došla do kuchyně udělat si kávu. Dnes bychom měly dokončit obraz aspoň z částí. Něco mi však říkalo, že si musíme pospíšit.

Bylo kolem půl deváté. Už byla vzhůru a seděla naproti mě. Měla okouzlující úsměv.

"Dnes bychom měly dokončovat tvou kresbu." chytla jsem její ruku. Usmála se na mě ještě víc.

"To ano. Už se na to těším." celá zářila.

Počkala jsem něž se obleče, aby jsme mohly vyjít. Nechala si u mě jen tričko a pár věci. Cestou jsme míjely pár lidí, kteří znali Meggan z modelingu. Držela jsem jí pevně za ruku. Došly jsme do ateliéru.

"Prosím, ať už je to za námi," řekla Meggan v polovině malování. Už mi chyběla jen půlka.

Venku burácel déšť na okení římsy. Tmavé mraky na obloze upozorňovaly před příchodem bouřky. Vítr tvrdě narážel do oken.

"Meggan, co se děje? Proč jsi tak neklidná?" její tvář se otočila mým směrem. Vytvořila úsměv jaký jsem u ní nikdy neviděla. Úsměv, kterým mi dokonalé řekla, že tohle vše je to co opravdu chci. Ten pohled jsem nedostala z hlavy do konce dne.

Obraz jsem opouštěla nedodělaný. Chyběly už jen ruce. Těšila jsem se, že ho zítra dodělám. Plná nadšení jsem tohle opouštěla. Při cestě zpět mi Meggan řekla, že ještě něco musí zařídit.

"Nečekej na mě. Přijdu pozdě."  naposled mě vášnivě políbila a odešla. Domu jsem došla sama. Byla jsem vzhůru až do dvou do rána.

"Už se na ní těším." byly mé poslední slova před tím, než jsem usla.