| Girl | Friend (CZ) ✔

XVI.

O tři dny později

Rozhodla jsem se zajít do nemocnice znovu. Chyběla mi. Ty dny co jsem trávila sama doma, byly nekonečné. Taky v ateliéru mi nebylo moc do smíchu. Na stojanu je obraz, který není dokončeny. Zobrazuje tu, kterou miluji.

V nemocnici to vypadalo hekticky. Došla jsem na patro, kde ležela Meggan. Když jsem však vstoupila do pokoje, byl tam úplně někdo jiný.

"Omlouvám se, spletla jsem si pokoj." a s těmito slovy, se za mnou dveře zavřely. Rozhodla jsem se postavit na recepci. Postarší sestra se mi nevěnovala, ale v momentě kdy mě spatřila promluvila.

"Koho tu hledáte?" zeptala se a dál něco hledala v papírech.

"Meggan. Byla na pokoji číslo 145." koukla se na mě.

"Myslíte Meggan Lmon?" přikývla jsem a vyčkávala její odpověď.

"Ta odešla už včera. Byla tu pro ní dívka jménem Bella." nevěřila jsem vlastním uším. To co mi sestřička sdělila, bylo nenormální. Okamžitě beze slova jsem vystřelila z nemocnice a utíkala rovnou k Belle.

Běžela jsem jak nejrychleji to šlo. Na dveře jsem neklepala, ale bušila do nich. Otevřela mi Bella, když mě spatřila, hned znovu dveře zavírala.

"Počkej!" křikla jsem na ni. "Chci mluvit s Meggan." pootevřela dveře a odfrkla.

"Ale ona o to nestojí. Odejdi." chtěla zavřít dveře, když v tom došla Meggan.

"Co chceš." stálá tam. V jejích očích byl smutek. Chytla jsem jí za ruku.

"Pojď prosím se mnou." pomohla jsem jí ze schodů a vyšly jsme. Po chvíli se však zastavila.

"Nemůžu jít dál. Bolí mě noha." okamžitě jsem si jí vzala na ruce. Hlavu mi zabořila do ramene a já ji odnesla na místo, které je pro mě důležité.

Posadila jsem jí na lavičku a sedla si vedle ní.

"Něco ti chci říct. Možná mi to nebudeš věřit, ale chci abys to věděla." nevěnovala mi pozornost. Koukala na rybníček před sebou. Za rybníkem se nacházely velké stromy. Bylo to romantické. Zničeho nic se na mě podívala.

"Co jsi mi to chtěla říct?" poposunula se ke mě blíž.

"No víš," chytla jsem jí za ruku. "Slovy to nedokážu vyjádřit..." položila jsem svou volnou ruku na její líčko a přiblížila se k jejím rtům. Vytřeštila oči. Nevěřila tomu.

Naše rty se spojily...