| Girl | Friend (CZ) ✔

XV.

"Pusť mě!" křikla a trhla sebou.

"Ne nepustím." odpověděla jsem jí a vzala si jí na ruce. Ještě chvíli se vztekala, ale sama věděla, že jí to je k ničemu. Donesla jsem jí k sobě a uložila do postele. Byla dost vyřízená. Došla jsem do koupelny pro ručník, v tom mě však v zrcadle upoutala červená skvrna na mikině. V místě kde jsem držela ještě před chvíli Meggan. Rychle jsem vzala ručník a došla k posteli. Meggan si držela nohu v místě kde krvácela. Opatrně jsem její ruku posunula stranou. Až teď mi docházelo, že není opilá, ale omámená léky na zklidnění bolesti. Její bledost byla strašná. Do ruky jsem vzala mobil a zavolala sanitku. Noha byla poraněná z větší části na kůži, zároveň však byla rána hluboká. Sanitka zde byla docela rychle. na místě ji vypumpovali žaludek kvůli otravě z léků a převezli ji do nemocnice. Chtěla jsem jet taky, ale to mi zakázali. 

V noci jsem nemohla usnout. Vrtalo mi hlavou co se stalo a doufala jsem, že mi to Meggan řekne. Uvědomovala jsem si co k ní cítím, co se vlastně ve mě děje a taky mi došlo, že se nemůžu už jen schovávat před pravdou. 

Následné ráno jsem se vydala do nemocnice. Při příchodu jsem vrazila do, o hlavu menší, sestřičky. Její výraz nebyl ani naštvaný nebo nechápavý, asi nejsem první a ani poslední kdo do ní vrazil kvůli její výšce. 

Na recepci mi řekli, že informace o jejím zdravotním stavu mi říct nemohou, jelikož nejsem rodinný příslušník, ale navštívit ji mohu. Ležela na nemocniční posteli. Její pleť teď byla živější. Z její ruky vedla hadička. Přitáhla jsem si k ní židli. Bylo mi bez ní smutno. 

"Chybí mi tvůj úsměv."  vyslovila jsem a zároveň chytla její ruku. Tohle bylo utrpení. Vidět jí takhle. Strašně moc jsem jí chtěla pomoct. Pomalu jsem jí jemně stiskla ruku a následně povolila. Čekala jsem na její reakci, ale žádná nebyla. Opatrně jsem na ní položila hlavu. Chci být s ní. 

Po chvíli přišla sestřička a oznámila mi, že už musím jít. Sklíčená jsem odcházela z nemocnice. Nechtěla jsem jí tu nechat. Ne teď...