3. Byl tu

1.3K 103 6
                                    

Pomalu jsem se sklonila dolů. 'Je to tohle opravdu to, chci?'

Povzdechla jsem.

Už jsem pomalu padala dolů.

Naposled..

Byla jsem naprosto připravená a klidná. Dokud se mé podpatky nezasekly o zábradlí. V tu chvíli jsem se pozorně podívala dolů.

Právě jsem začala šíleně panikařit. Snažila jsem se mou rovnováhu snést dozadu, ale bála jsem se, že tam by mě přejelo auto.

Nechápala jsem, proč se tolik bojím. Byla jsem přeci připravená, ne..?

Nevěděla jsem, co mám udělat.

Velmi jsem se bála. Mé srdce bilo jako o závod. Mé hormony se střídaly, tak moc rychle...

'Jsem zaseknutá o zábradlí mostu.. chtěla jsem se zabít, ale teď už nevím, co chci.. co tedy?!'

Mé světle šedé vlasy si zase hrály ve větru. Byl krásný den. Ptáčci si prozpěvují.. ale jen já se tu snažím o sebevraždu..

'Proč se o to vlastně snažím?

Protože po tu dobu, co tady budu, tak se mi štěstí bude jen vyhýbat. Nikomu tu nejsem prospěšná. Nikdy se mi nedostala chvála. Nikdy hřejivý pocit, že jsem alespoň v něčem dobrá.

Svět je šedý. Nemilosrdný.

Nejsem dobrá.. natož průměrná. Pokaždé se snažím lidem ukazovat tu svou usměvavou a milou stranu. Jenže ji nečekaně vystřídá ta depresivní.

Usmívám se, usmívám.. ale bolí to. Tak jo, Ryumi. Už jsi se rozloučila.. vlastně není nikdo, s kým bych se mohla rozloučit..

To stačí Ryumi.'

,,Ryumi!" Otočila jsem se za hlasem a v tom se mi zlomil jeden podpatek.

Běžel ke mně.

Já sebou chvátala a snažila si udržet rovnováhu.

Omylem jsem hnula druhou nohou a druhý podpatek se mi taky zlomil.

,,Ryumi!" Zakřičel znova.

A já už byla zády dolů ve větru.

Zavřela jsem oči.

'Chtěla jsi to tak, Ryumi.'

Najednou jsem sebou trhla. Ucítila jsem dotek na mé levé ruce.

Otevřela jsem oči.

'Spatřila tebe..'

Pohleděla mu do očí.

'Mile jsem se usmála..'

Pustila se.

'Ryumi, tohle byl tvůj první upřímný úsměv..

Také poslední.

Poslední výdech.

Poslední ztracená naděje.

Teď by si měla být opravdu spokojená. Přišel tě zachránit. Pomoct tobě..

-Ne, objevil se tu z čista jasna.

Věděl, že se tu děje něco špatného..

-Ne, byla to jen náhoda.

Nebyla..'

Má záda se dotkla ostrých kamenů v řece.

Kolem se rozpíjela krev a vode se rychle změnila v rudou.

Tak jo, jak to asi dopadne..?





Poslechni si měKde žijí příběhy. Začni objevovat