Poslechni si mě

18. Naučím tě vše..

Ještě dřív, než začnete číst, bych vám chtěla oznámit, že plánuji vydat kapitolu s vašimi otázky. Takže, pokud by jste měli nějakou otázku, co se týče příběhů, či z mého života, tak mi ji napište, buď do zpráv nebo do komentářů a já vám na ní odpovím v následující kapitole. A prosím o rozumné otázky. Děkuji. XD

Stiskl moje zápěstí ještě víc. ,,Nebudu mít problémy jen kvůli hloupé holce, která se Seijura snaží jen podvést!" Zakřičel. ,,Hitari, to už stačí." Uslyšela jsem chladný hlas Akashiho.

Hitari zděšeně sledoval Akashiho, jak nás sleduje. ,,Sei-juro.." Hitari pomalu pouštěl mou ruku. ,,Hitari, co tohle mělo znamenat?" Zamračil se Akashi. ,,O-ona to s tebou nemyslí v-vážně..!" Zoufale se rozkřikl. Já jsem jen zavrtěla hlavou.

Přece jen jsem se do konevzací skoro vůbec nezapojovala.. proto jsem přemýšlela, jak to bral.. jestli jako: 'Ano, je to pravda.' Nebo 'Ne, opravdu to s tebou nemyslím vážně.'

'Ale od začátku naší komunikace (vztahu) se jeho chování změnilo. Nevím, jestli byl dřív jiný.. ale cítil jsem hrubší auru..'

,,Hitari, nepovolil jsem ti se dotýkat mé dívky." Zamračil se ještě víc. ,,Omlouvám se, ale je to pro tvé dobro." Omluvil se Hitari. ,,Dotýkat se něčeho, co patří mně, má být pro mé dobro?" A zpátky nasadil svojí kamennou tvář.

,,Akashi, vždyť ona tě jen využívá!" Zoufale prohodil rukama. ,,Nghe!" Zakřičela jsem. ,,Pokud by mě Ryumi by mě Ryumi využívala. To přece víš, Hitari." Řekl v klidu Akashi.

,,Seijuro, jak to můžeš říct tak v klidu?!" Zhrozil se Hitari. ,,Jsem přeci absolutní." Na chvíli se zasnil Akashi. ,,Ale i přes to.. Ryumi, přeješ si být se mnou?" ,,Seijuro, dost! Ona s tebou nemůže být!" Mával Hitari rukama. ,,Proč by ne?" Usmál se na Hitariho Akashi. ,,A co tvůj otec?"

,,Pokud se k němu nic nedostane, tak je vše v pořádku." Usmál se Akashi. ,,Akashi.. víš, že to takhle nezůstane na dlouho, že?" Zeptal se ho Hitari. ,,Říkal jsem snad něco o tom, že to necháme navěky v tajnosti?" ,,Seijuro, ona není hod--" Vyruší Akashi Hitariho. ,,Ryumi má jméno." Znova se zamračil. 

,,Hitari, měl by jsi už jít." Akashi ukázal na dveře do obývacího pokoje. ,,Hitari mi věnoval vražedný, čehož jsem se lekla a lehce sebou škubla. Nevěděla jsem, jak na to všechno mám reagovat..

,,Akashi..." Pošeptala jsem. Z očí mi už vylézaly kapky slz a já to nedokázala zastavit. Hitari odešel. Já tady zůstala s Akashim. Akashi si ke mně rychle sedl. ,,Ryumi, ty jsi řekla moje jméno správně." Řekl to tak ohromeně, ale v jeho tváři žádné ohromení nebylo. 

Akashiho pohled:

'Možná se ti dost nevěnuji.. ale neznamená to, že tě nemiluji.

Nechovám se k tobě s úctou.. ale nemůžeš vědět, jestli po tom netoužím.

A když jsi konečně vyslovila mé jméno správně... došel jsem k rozhodnutí, že tě naučím vše. Naučím tě znova mluvit. Naučím tě se začleňovat do kolektivu. 

Naučím tě mě milovat...'

Omlouvám se, že kapitoly už nevycházejí jako dřív.. a ani se z ničeho vymlouvat nebudu. XD