Poslechni si mě

45. Znova ne

Tohle není možné.

Sledovala jsem nástěnku se seznamem studentů a s jejich rozdělením do tříd.

Mé jméno bylo zapsané v 1. A, ale to nebyl ten problém. Problém byl ten, že v mé třídě byl zapsán i Kuroko! Otočila jsem se zády k nástěnce. Nahlas jsem vydechovala a přemýšlela, co dál.

Takže... Kuroko bude se mnou chodit do třídy, Kuroko se mnou bude chodit do třídy... ON SE MNOU BUDE CHODIT DO TŘÍDY!

Uklidnila jsem se a šla hledat svou třídu. Prošla jsem chodbou naplněnou žáky a sledovala ostatní žáky, kteří šli směrem ke schodišti.

Najednou jsem omylem zakopla o schod a padala zpátky na přízemní patro. ,,Umm..." omylem jsem při pádu někoho srazila. ,,M-moc se omlouvám! Nestalo se Vám nic?!" ihned, jak jsem vstala, začala jsem panikařit.

Srazila jsem vysokého chlapce s rudými vlasy, ale tmavými konečky. ,,To je dobrý..." vstal.

,,Ale příšě si dávej větší pozor." mrkl na mě. ,,D-dobře." byla jsem ještě chvíli mimo z předešlé události.

'Nevěřila jsem, že mi kluk, kterého jsem právě srazila svou neopatrností, připomene Tebe...'

Hlasitě jsem polkla a vycházela dál do patra.

***

Najednou jsem náhodou našla svou třídu. Vešla a ozval se podivný hluk. Leknutím jsem lehce nadskočila.

Uviděla jsem třídu v několika skupinkách. V zadu u okna v koutě seděla partička chlapců, co hráli na mobile. Naproti nim hned u mě, seděl ten kluk, kterého jsem srazila. Byl sám, jen měl nasazená klapková sluchátka a v klidu si užíval volnost.

Pak uprostřed třídy další skupina. Byly to holky, které vypadaly poměrně fajn.

A po té... na začátku třídy, hned u učitelské katedry skupina... nebo asi spíše sekta dobrých žáků.

Jen pár lavic nebyly obsazené a já si vybrala právě tu vzadu vedle toho chlapce.

Pomalu jsem popošlápla kolem jeho lavice tak, abych ho nerušila. Bohužel. Sundal si sluchátka a otočil se ke mně dozadu.

,,Gomenasai!" ihned jsem se mu uklonila a pokračovala ve své chůzi hned do vedlejší lavice. ,,Umm... v pohodě." odpověděl. Chvíli sledoval lavici jen tak do prázdna, ale pak se zase otočil ke mně.

,,Neznáme se?" zeptal se mě a lehce se podrbal na zátylku. ,,No... myslím, že ne, ale před chvílí jsem spadla sebou a strhla tě se sebou na zem..." založila jsem si ruce do klína a zadívala se na podlahu.

,,Jo aha... Umm... Jsem Kagami Taiga, rád tě poznávám." mile se na mě usmál. Zvedla jsem stydlivě pohled a spatřila jeho ruku.

Ruku jsem přijala ,,Shikotsu Ryumi. Taky mě těší." úsměv jsem se mu snažila oplatit.

'Rudé vlasy, rudé vlasy...

Rudé oči, rudé oči...

Jste si podobní, nesmírně podobní. Nemůžu z něj strhnout pohled. Potřebuji sledovat tu vaší podobu. Mrzí mě to, jak jsem byla naštvaná.

Příjde mi, že nemůžu být v klidu. Nemůžu být vklidu, protože mi všechno připomíná tebe.

Cítím se... úzce.

Je toho příliš. Jsem neklidná...

Co jsi to se mnou provedl?

Potřebuji na tebe přestat myslet. Nechci na tebe myslet. Znova ne.

Už se o tebe nenudu pokoušet.

Nic nebudu pro tebe dělat.

Nebudu na tebe vzpomínat.

Už si nechci znova ublížit...

nebo nechat si ublížit...

znova ne...