Taky jste si všimli, že číslo přečtení téhle knížky neuvěřitelně stoupá? Jsem úplně šokovaná! o.0 Ale moc děkuji těm, kteří si mojí knížku poctivě přečetli, že mě podporovali, že mi psali různé povzbudivé zprávy. Dostalo mě to výš a psaní se dostalo na první místo mezi mé koníčky. A pokud bude mít někdo nějakou otázku, že něco v téhle povídce nepochopil, tak napište do komentářů. Děkuji. :)
Pohled Ryumi:
,,Jaký by sis dala?" Zeptal se mě, když jsme byli v krámku s mraženými jugurty. Pozorně jsem si prohlížela všechny příchutě. Najednou jsem se zasekla u jahodové příchutě. Ukázala jsem na ni. Aomine se jen usmál a pokýval. ,,Přejete si?" Zeptala se nás pokladní. ,,Jednu borůvkovou a jednu jahodovou." Usmál se Aomine mile na pokladní. Bylo příjemné ho takhle sledovat. ,,Ano. Bude to 1500 jenů, prosím." Řekla pokladní. Zhrozila jsem se. Aomine už vytahoval peněženku. Ihned jsem ho chytila za zápěstí. ,,Nghe!" Sledovala jsem Aomineho nechápavý obličej.
,,To je dobrý, Ryumi. Můžu si to dovolit." Zasmál se a vytáhl z peněženky peníze. Pokladní už pro nás měla přichystané jogurty. Aomine jí vložil peníze do ruky. ,,Arigato." Usmála se na nás a podala nám tác s jogurty. Byly v menších kelímcích. Těšila jsem se, až konečně ochutnám můj první mražený jogurt.
Sedli jsme si k volnému stolu pro dva. Aomine položil tác na stůl a pak jsme si oba sedli. Bylo zvláštní ho vidět v civilu. Pokaždé jsem ho viděla buď v uniformě nebo v dresu..
Vzala jsem si svůj mražený jogurt a uchopila lžíci. Aomine po mně opakoval. Ohromeně jsem se zadívala na Aomineho. Nastavila jsem dlaň a dělala, že na ni píšu. Aomine pochopil. Vytáhl ze své sportovní tašky papír a propisku. Vzala jsem si ty věci do ruky a pokývala na něho.
Napsala jsem: 'Je to tvůj první mražený jogurt?' a ukázala mu to. Aomine nejdříve upřeně zíral na papír. Potom rychlostí blesku odvrátil pohled a zadíval se na roh stolu. Usmála jsem se. Vstala, předklonila se k němu a pohladila ho po rameni.
'Byla jsem s Aominem.. ale stále jsem viděla jen Akashiho. Přála bych si, abych jednou došla do fáze, kdy mu budu moct říkat křestním jménem. Aomine byl hodný a vzal mě na první mražený jogurt. Byl hodný a chránil mě. Projevoval o mě zájem, snažil se, abych všem už nebyla na mušce.
Pořád je na mě tak hodný a já mu dělám jen samé nepříjemnosti.. '
Aomine najednou vstal a podíval se mi do očí. Pomalu se přiblížil. 'A ukradl polibek, který měl navždy patřit jen Akashimu.
V hlavě se mi najednou zobrazilo všechno, co mi Aomine minule řekl.. když jsem ho viděla naposled.. vlastně to bylo dnes..
Ale utíká to rychle.. jako voda. Můj život se úplně změnil.. jsem jiná. Všichni, kteří se kolem mě motají nebo mě chrání, mě změnili.
Tohle všechno má od teď být každodenní událost mého života..?
ČTEŠ
Poslechni si mě
FanficNemluvím. Můj hlas není pro ostatní příjemný. A proto jsem přestala mluvit úplně. Už si ani nepamatuji, kdy se mnou někdo naposledy promluvil, aby se semnou spřátelil. Bojím se, že když promluvím, tak všem vykrvácejí uši. Dokonce si myslím, že už j...
