Poslechni si mě

54. Lhal jsem sám sobě

Položil jsem Ryumi na svou postel a sedl si do křesla na proti ní. Musel jsem stále sledovat tu tvář plnou nevinnosti a hebkosti.

'Co když nejsem natolik silný?'

Přešel jsem k ní.

'Co když ty věci, které se udály jsem způsobil já?'

Pomalu jsem se dotkl její tváře.

'Co když jsem to já chtěl?'

Přibližoval jsem se k její hlavě. Chtěl jsem jí darovat špetku mého bezpečí. Jemnou pusu, aby cítila mé teplo.

*blik, vzpomínka*

Nebyl jsem to já, kdo si získal její srdce dříve... ale Daiki. Nechtěla mě.

Neznala mě.

'Chtěl jsem, aby zemřela?'

Najednou jsem se odtáhl a cítil poněkud zvláštní pocit.

'Lhal jsem sám sobě?'

Najednou jsem se na ní nedokázal ani podívat.

'Tak proč to všechno?'

Usedl jsem znova do křesla a založil si hlavu do dlaní. Byl jsem nejistý jako nikdy před tím. Má hlava byla přeplněná myšlenkami.

'Chci ji snad za to před několika lety ublížit?'

Pravda se ukázala. Připadal jsem si sám sebou znechucen.

***

Seděl jsem ve své kanceláři a popíjel si svou ranní kávu.

'Jak to, že je ještě naživu? Proč to neskončilo?'

Opravdu se mi zdálo divné, že pokaždé přežije. Zajímalo mě, proč to tak je, proč přežila.

'Znamená to, že to zatím zvládá?'

Myslel jsem si, že je psychicky labilní. V tom najednou jsem uslyšel zaťukání a věděl ihned, kdo to je.

,,Umm... Akashi," promluvila Ryumi. ,,Akashi..." znova. Seděl jsem v kancelářského křesle otočený k ní zády. ,,Akashi, udělala jsem něco, že mě najednou ignoruješ?"

'Nechci tě ignorovat...'

,,Poslyš..." přestal jsem ji ignorovat, ale stále se k ní neotáčel. ,,Pravda je, že tě nemiluji." dopověděl jsem bez emocí. Uslyšel jsem její hlasité polknutí. ,,Co prosím?" vyhrála nechápavě. ,,Netřeba opakovat."

'Políbit tě...'

,,J-já to nechápu!" začala pomalu vzlykat.

'Co když si nedokážu připustit prohru?'

,,Tak to pochop."

,,Můžeš se, prosím, ke mně otočit a říct mi to do očí?"

'Kdybych tě poslechl, bych poražen...'

,,Proč...?!"

'Rád bych ti řekl, jak se cítím, ale to ty vědět nechceš.'

,,Protože jsi silnější než já..."