Poslechni si mě

29. Krása vody

'Tolikrát jsi říkal, že mě miluješ.. tolikrát jsem tomu uvěřila. Ani dřív jsem netušila, že něco jako láska existuje.

Moje dětství bylo jen z poloviny nešťastné, tak proč jsem se rozhodla přestat mluvit? Jak to, že mě to napadlo až teď?'

,,Ryumi, co tady děláš?" Poklepal mi někdo na rameno. Utřela jsem si slzy. Otočila se. ,,Aomi.. ne..?" Vyděsila jsem se. ,,Proč jsou s tebou jen problémy..?" Povzdechl si. ,,Gomenhasai!" Rozbrečela jsem se ještě víc. 'Každému se díky mě něco stane. Aomine má pravdu.'

,N-ne ne! Nebreč! Já to tak nemyslel..!" Začal vyděšeně mávat rukama. ,,Aomine, udělhá pro mě ňheco?" Utřela jsem si slzy a upřeně se na něho dívala.

'Byla jsem pro svou smrt.

Byla jsem pro konec všeho.

Víš.. můj život byla hra. Hra na hloupou.

Myslela jsem, že mě miluje. Že se oba navzájem milujeme. Řekl jsi mi přece ,,Miluji tě", ne? A donutil jsi mě bez mého vědomí se do tebe zamilovat. A já se do tebe zamilovala. Celou tu dobu jsi předstíral, že mě miluješ? Od kolika? A řekl jsi mi někdy taky pravdu? Nezahrával sis někdy se mnou? Bavilo tě to se mnou alespoň?'

,,A co?" Nadzvedl jedno obočí. Vzala jsem ho za ruku. 'Chtěla bych vědět, jestli by ti bylo jedno, že to, co se stalo s tebou.. se stane s Aominem. On je opravdový přítel, který by mě nevyužil pro vítězství.'

Běželi jsme přes silnice. A jsme nakonec došli k mostu.

,,Ryumi.. co tady chce děl-- ne! Ne! To ti nedovolím! Nech toho!" Okřikl mě Aomine. Snažil se, abych nevlezla na zábradlí.

Pokoušela jsem se vylézt na zábradlí. ,,Proč to chceš udělat?!" Okřikl mě Aomine znova.

'Protože láska, o které jsem si myslela, že opravdu existuje.. ve skutečnosti neexistuje. A Akashi.. zahrával si se mnou.. chtěl jen znova zvítězit. Vítězství pro něho znamená vše. A teď jsem jedna z těch jeho fanynek, které ani nevěnuje pohled..'

,,Aomine.. Heh.. Akashi.. on mě nemiluje. Nigty mě nemiloval.. cithy bylhy falehné! Heh.. byla jsem hloupá, žhe? Heh.. je mi ze sebe samotné špatně. Dovolhíš?" Odstrčila jsem ho na stranu.

,,Neee!"

'A tak.. dívka jménem Ryumi se ponořila do hlubin té samé řeky. Své pocity do toho vložila též. Milovala Akashiho Seijura.

Takhle mám skončit?

Akashi, ukázal jsi mi lásku. Chci ti taky ukázat lásku.

-Takhle mi ji neukážeš.

Ale ucítíš jí.. já vím, že mě miluješ. Proč by jsi mě jinak zachraňoval.. a "hrál" na city, že? Mohl jsi mě klidně donutit násilím.. ale neudělal jsi to. Protože mě doopravdy miluješ.

Kdyby jsi mě nikdy nemiloval.. nikdy by jsi neřekl slova, která by pro mě znamenala všechno...'

Krása vody.. voda je klidná, krásná a velmi mocná.. chci být jako ona.. abych si získala zpátky svého Akashiho.

'Odmítám tě nechat jít. I když mě několikrát odmítneš.. nenechám tě. Všude kam se podíváš, budu já. Budeš na mě myslet.. protože jsi mi zlomil srdce. Ale nezapomínej na to, že já tě miluji.. proto jsem ti odpustila.. protože také vím, že ty cítí totéž.

Miluji tě Akashi Seijuro.'