Stopy Šelmy

4. kapitola Severus - Dnes v noci

Zvuk sprchy konečně ustal. Igor býval s osobní hygienou přehnaně úzkostlivý; přinejmenším pokud se týkala Severusových návštěv.

Boty zarovnané u židle, hábit pečlivě složený, přehozený přes opěrku, Severus ležel na Igorově posteli. Z plamenného uvítání kalhoty s povolenou přezkou, košili rozepnutou a rozhalenou, čekal na svého příležitostného milence. A na pár vteřin orgasmického zapomnění. Ale proč předstírat, ani aktivita předtím nebyla obětí. Jak se to říká? Vysoká je politika, nízké zase pudy? Severusovy nízké pudy ani zdaleka nedosahovaly Igorově posedlosti. Což bylo zcela v pořádku. Severus byl rád ve výhodě.

Hleděl do stropu, myšlenky se kolébaly na vlnách nitroklidu, zatímco posilňující lektvar po další probdělé noci plnil svůj úkol, jako zdivočelý šarkan boural a drtil těžká pohoří únavy. Na frustraci vliv neměl. Severus už sám netušil, kolik dní strávil nepřetržitě ve své laboratoři, marně hledal správnou kombinaci lektvaru na očistu hůlek od černých kouzel a jejich dalšímu bezpečnému užívání. Namátkových bystrozorských kontrol venku přibývalo, při současném počtu Smrtijedů začalo být neúnosné, aby každý vlastnil dvě alespoň trochu adekvátní ke své magii; ne, závažnost situace doslova křičela po řešení. Jenomže to mu stále unikalo.

Byl blízko, věděl to, cítil ho na dosah, jeho teorie se ubírala jednoznačně správným směrem. Jen objevit tu jedinou dokonalou ingredienci, natolik čistou, aby vyvážila temnotu Avady. Pán na něj spoléhal a Severus ho nehodlal zklamat. Potřeboval vyprázdnit mysl, aby mohl začít znovu, opět od začátku.

K čemuž byla Igorova pozornost ideální. I jeho tělo, popravdě to Severusovo už prahlo po úlevném uvolnění. Netrpělivě pohlédl ke stále zavřeným dveřím koupelny.

Klidně by mohl říct, že čekal cokoliv – jen ne to, co stále hledal.

Jantarový záblesk.

Srdeční chlopně zamrzly v pohybu. Vzápětí rozburácely v hektickém tempu; Severus bleskově zalil sál vědomí rtutí, zaplnil ho po strop.

Cvaknutí kliky, Igor opustil svůj chrám očisty jen v rozepnutém županu. Nedalo se mu upřít, že by neuměl zdůraznit své přednosti. Do Severusova citlivého nosu okamžitě udeřil silný odér nahé kůže, šťavnaté mužské touhy. Vsákl se do útrob, chvatně ony nízké pudy překalibroval na maniakální chtíč. Igor ho zákeřně – ač zcela srozumitelně – připravoval o výhodu nadhledu.

Stálo hodně síly odvrátit zrak.

„Ty odcházíš," zkonstatoval Igor zachmuřeně.

„Proč myslíš?" zvlnil Severus obočí. Obutý, hábit na sobě, dopínal poslední knoflíčky košile. Neubránil se, věnoval Igorově nahotě dlouhý, předlouhý pohled.

„Neodolatelné," hlesl tlumeně, hlas zastřený; chtěl ho. Potřeboval.

K čertu.

Pokrčil rameny, vyrazil ke dveřím.

„Téměř."

Opustil jeho pokoj mlčky, zásadně se neloučil. I zdánlivě bezvýznamné střípky nakonec v globálu upevňovaly výhody nadřazenosti. A pocit nadřazenosti měl mladý Severus mimořádně rád. Dnes už nikdo nevyslovil Darmoděj ani šeptem.

Okamžik zaváhal, soukromé komnaty nebo laboratoř? Zamířil k laboratoři.

Všechny oblasti Sídla totiž získaly nový přírůstek, v rozích stropů velká oka Věčně bdících, se zvyšujícím se množstvím zde žijících Smrtijedů vzrostla i Pánova paranoia. Severus reagoval stejně, užíval lehký nitrozpyt stejně běžně jako nosil svůj hábit. Ovšem právě v laboratoři se mu nedávno podařilo dílem náhody odhalit zřejmě jediné slepé místo.