Nový život v Brooklynu *POZASTAVENO*

20.

BUCKY

Zrovna jsem se vrátil ze stanice, když to ticho v celém domě bylo přerušeno jejím zvýšeným hlasem. Uchechtl jsem se, ale jakmile jsem uslyšel ten druhý, mužský hlas, můj úsměv zmizel a zaťal ruku v pěst. Bundu jsem hodil na gauč a rychlým krokem se rozešel ven z bytu do přízemí. Zastavil jsem se nahoře na schodech a sledoval ji. V té tmě jsem moc neviděl, ale nemohl jsem si nevšimnout té ruky, co byla položena na její puse, aby zůstala potichu. „Spokojenej?" Zeptala se toho dotyčného, když tu ruku dal pryč a já se napřáhl k vypínači a v celém domě se rozsvítilo. „Ne." Řekl jsem naštvaně a sledoval ji, jak se otočila mým směrem a překvapeně se na mě podívala. „Moc se omlouvám, snažil jsem se, aby byla potichu." Promluvil ten chlap vedle ní a já se na něj konečně podíval a pousmál se. „To je v pohodě." Ujistil jsem ho a rozešel se za nimi dolů. „Jsem Bucky, její přítel." Představil jsem se a podali si ruce. On se na mě překvapeně a nervózně podíval a usmál se. „Oh, já jsem Scott Lang. Kamarád ze Střední." Přikývl jsem a podíval se na Hope. Jakmile jsem se na ni podíval, můj úsměv zmizel a zpražil jsem ji pohledem. Když mi Scott začal vysvětlovat, co se stalo, v půlce jeho povídání jsem se na něj s nezájmem podíval a on hned zmlkl. „Hele, nebuď na ní tak naštvanej, ok? Za tohle můžu já. Chtěl jsem, aby se ještě chvíli zdržela, a pak jsme se zakecali a teď jsme tady, takže...Jo, rád jsem tě viděl, Hope." Řekl rychle Scott, ruku ji položil na rameno a odešel. Když se za ním zavřely dveře, vzal jsem ji do náruče a rozešel se s ní zpět ke mně do bytu. Hope překvapeně vyjekla a podívala se na mě. „Nechci, abys spadla. A jen tak pro informaci, tahle konverzace neskončila. Promluvíme si o tom ráno, až nebudeš mimo." Řekl jsem už klidnějším hlasem a ona jen přikývla. Snažil jsem se na ní být naštvaný, ale jakmile mi hlavu položila na rameno a zavřela oči a já se na ni podíval, všechna zlost byla pryč. Povzdechl jsem a usmál se. Nohou jsem za sebou zavřel dveře od bytu a rozešel se s ní do ložnice. Opatrně jsem ji položil na postel a ona sebou zavrtěla a zamlaskala. Uchechtl jsem se a rukou si vjel do vlasů, abych mi nepadaly do obličeje. Jak jsem na ní mohl být naštvaný, když byla tak roztomilá?

„Chlape, ta tě má obmotanýho kolem jejího prstu tak moc, že ani nevíš, kde to začíná."

„Pane bože! Vypadáš jak zamilovaný štěně, je to tak roztomilý a znepokojující zároveň. Měl bys s tím začít něco dělat, hele."

Stále jsem mohl slyšet Samovo popichující a dobírající hlas. Zasmál jsem se, zakroutil hlavou a podíval se na ni. Když on měl pravdu a mně to vůbec nevadilo, ba naopak. „Doll...Hope." Zašeptal jsem a pohladil ji po tváři. „Musíš se převléct." Snažil jsem se ji probudit. Až na potřetí pokus se mi to povedlo a ona neochotně otevřela oči a podívala se na mě. Pomohl jsem ji posadit se a z komody vyndal jedno ze svých triček. Rozepnul jsem ji šaty a opatrně a pomalu ji pomohl se postavit. Zavrávorala, ale já ji k sobě přitiskl a ona mi položila ruce na hruď. Usmál jsem se na ni a ona mi úsměv opětovala. Vypadala tak unaveně. „Zvedni ruce." Řekl jsem a ona přikývla a zvedla je. Usmál jsem se na ni a hodil ji přes hlavu své tričko, které jsem držel v ruce. Když byla převlečená do pohodlnějšího oblečení, zase jsem ji pomohl zpět do postele a přikryl jí. „Pořádně se z toho vyspi. Dobrou noc." Zašeptal jsem, naklonil se k ní a políbil ji na čelo, než jsem se rozešel do sprchy a zavřel za sebou dveře. Zavřel jsem oči a povzdechl. Jen jsem doufal, že se na tom večírku nic nestalo.