Nový život v Brooklynu *POZASTAVENO*

13.

„Za co to bylo?" Zeptala jsem se ho s úsměvem a prst si položila na rty, na kterých jsem stále cítila ty jeho. On se na mě podíval pohledem, který jsem ještě neviděla. Přišlo mi to, jako by se na mě díval s úžasem a láskou. Ale to se mi asi jen zdálo. „To nemůžu políbit vlastní přítelkyni, když mi přinese jídlo do práce?" Zase ten jeho úšklebek. Počkat? Řekl přítelkyně? Takže to myslí vážně...Pane bože. Bucky a já. Je to oficiální. Měla jsem pocit, že mi praskne srdce štěstím. Usmála jsem se a zakroutila hlavou. „Tak to abych chodila častěji." Řekla jsem a on se zasmál a podíval se na mě. „Můžeš chodit kdykoliv budeš chtít." Usmál se na mě a naklonil se ke mně. Byli jsme od sebe jen pár milimetrů, když v tom nás vyrušilo otevření dveří a poté následné nadávání. Oba jsme se podívali tím směrem a stál tam kluk. Počítala bych, že mu mohlo být kolem šestnácti. Byl celý červený a omluvně se na nás podíval. „Moc se omlouvám...J-já nevěděl jsem, že tu někdo je." Omluvil se a jeho pohled se zastavil na Buckym. „To je v pohodě, Petere." Ujistil ho Bucky s úsměvem. „Když už si tady, představím tě." Pokračoval a Peter se na něj s nadzvednutým obočím podíval a rozešel se k nám. „Hope, tohle je Petere, naše nejmladší posila. Petere, tohle je Hope, moje přítelkyně." Usmála jsem se na něj a podali jsme si ruce. On mi úsměv opětoval. „J-já...ještě jednou se moc omlouvám." Řekl a nervózně se poškrábal na krku. „Jak už Bucky řekl, je to v pohodě." Ujistila jsem ho a ruku mu položila na rameno. On se na mě nervózně pousmál a přikývl. Byl roztomilý a pohledný. To se mu muselo nechat. Až teď mi to došlo. Překvapeně jsem se na něj podívala a prohlédla si ho. „Hope, zlato, je všechno v pořádku?" Zeptal se mě Bucky starostlivě a rukou mě chytil kolem pasu. Párkrát jsem zamrkala a s úsměvem přikývla. „Jistě, jen...Petere, nepracuješ náhodou jako stážista u Starka?" Zeptala jsem se ho a on se na mě překvapeně podíval. „Eh...a-ano. Jak to víte?" Nadzvedla jsem ramena a usmála se. „Taky u něj pracuju a navíc je to starý známý a vím, že se o tobě párkrát zmínil." On se usmál jako dítě o Štědrém dnu a podíval se na mě. „P-pan Stark se o mně zmínil?" Zeptal se mě šokovaně a šťastně. Usmála jsem se a přikývla. „Říká, že máš potenciál a, že se mu líbíš..." Řekla jsem a naklonil se k němu. „ale ode mě to nemáš." On přikývl a usmál se. Chvíli bylo ticho, než ho přerušilo vyzvánění mého telefonu. Vytáhla jsem ho z kabelky a na obrazovce se mi objevilo Tonyho jméno. „Omluvte mě." Podívala jsem se na ně a oni přikývli a já se rozešla ven a zvedla to. „Ano?"

„Co si jako myslíš, nechodit do práce? Za to tě neplatím." Zvedla jsem oči v sloup a byla ráda, že mě nemohl vidět. „Jako jsem rád, že jsi zase šťastná a máš někoho, ale abys kvůli tomu nechodila do práce..." Jak sakra ví, že někoho mám? „Počkej. Odkud víš, že někoho mám?" Zeptala jsem se ho a podívala se na dveře, za kterými byl Bucky spolu s Peterem. „Jsi zapomněla, že vím všechno?" Bože, jak ho za tohle nesnáším. „Tony..." Napomenula jsem ho. „No co, Hope? Cos ode mě čekala? Beru tě jako dceru a já se starám o svou rodinu." Usmála jsem se. „Já vím a taky si toho vážím, ale nemyslíš si, že je to trochu osobní? Přece jenom se jedná o můj milostný život a oba dva víme, že tenhle rozhovor ani jeden z nás nemá rád, takže..."

„Sice tu konverzaci nemám rád, to ano, ale tebe jo, takže se do toho budu dál montovat. Nedovolím nikomu dalšímu, aby ti ublížil. Jo, a kdyby si mi jako chtěla říct, že vás s Emetem včera navštívil ten parchant?" Bože, on snad ví o všem. „To ti řekla Natasha, že jo?" Zeptala jsem se ho trochu naštvaně a otráveně. „Možná, a teď by bylo fajn, kdybys mi odpověděla na tu mou otázku." Zatraceně, Nat! Povzdechla jsem. „Promiň, řekla bych ti to sama, jen ne dnes. Podívej, Bucky se o něj postaral, dobře? Myslím, že ta rána, kterou od něj dostal, stačila dost na to, aby toho zase nechal."

„Bucky? Co je to sakra za jméno?"

„Tony?! Není to jeho jméno, ale přezdívka, dobře? Jeho jméno je James." Z druhé strany jsem mohla slyšet jeho smích. „Co?" Nechápavě jsem se ho zeptala. „Nic. Nic. Neřeš to. Hele, dneska večer je ten velký večírek, který pořádám každý rok, tak bych byl rád, abys nezapomněla přijít, ok? O šaty se nemusíš bát, o to se postarám. Jo a nezapomeň sebou vzít toho svýho Buckyho. Zatím." S tím zavěsil a já nemohla ani protestovat. Mít Tonyho za rodinu a šéfa mělo některé výhody, ale bohužel i nevýhody. A někdy jsem si říkala, co vyhrávalo. Telefon jsem držela v ruce a dívala se ven z okna. Na ten večírek se mi moc nechtělo a už vůbec jsem do toho Buckyho nechtěla nutit. Bože, ten Tony! „Je všechno v pořádku?" Z mého přemýšlení mě vyrušil Buckyho hlas a ruka na rameni. Párkrát jsem zamrkala, telefon strčila do kabelky a podívala se na něj. Mám se ho zeptat? Ale co když řekne ne? „Ano, jen mi volal Tony...teda můj šéf." Nervózně jsem se usmála a on si mě změřil pohledem. „Děje se snad něco? Máš problém v práci?" Zeptal se mě a já rychle zakroutila hlavou. „Ne, jistě že ne. Jen..." Povzdechla jsem a rukou si vjela do vlasů. „Hope, víš, že mi můžeš říct všechno, dobře?" Zeptal se mě, podíval se na mě a ruce mi položil na ramena. „Dnes večer naše firma pořádá velký večírek, jako každý rok a Tony chce, abych tam přišla." On se na mě nechápavě podíval. „A v čem je ten problém?" Zeptal se mě. „Chce, abys šel se mnou." Jakmile jsem to řekla, překvapeně se na mě podíval. „O-okay...S tím problém nemám, ale jen mi nějak nejde do hlavy, jak o mně ví?" Zeptal se mě a já se nervózně uchechtla a podívala se na něj. „Věř mi, že já to nebyla. Byla to Nat. Omlouvám se Bucky. Kdybych věděla, že to všechno vyslepičí...neřekla bych jí to." On se na mě podíval s nadzvednutým obočím a úšklebkem na tváři podíval. „No tak dobře, řekla bych ji to stejně, spokojenej?" On se zasmál a podíval se na mě. „Mně to nevadí, Hope. Ty si myslíš, že se na tebe Steve neptá?" S nadzvednutým obočím a se zvědavostí v očích jsem se na něj podívala. „Vážně?" On se usmál a přikývl. „Ale obávám se, že ode dneška to nebude jenom Steve." Jakmile to řekl, vzpomněla jsem si na Sama a zasmála se. „Takže tam dnes večer půjdeš se mnou?" Zeptala jsem se ho po chvíli ticha a podívala se na něj. „Jasně, jenom kvůli tobě a taky kvůli tomu, že mě zajímá, jestli je pravda, že je Stark tak malej." Vydechla jsem a šokovaně se na něj podívala. „Bucky!" Napomenula jsem ho a se smíchem ho praštila do ramene. On se zasmál a nadzvedl ramena.