Nový život v Brooklynu *POZASTAVENO*

16.

Probudila jsem se s lehkou bolestí hlavy a snažila se zjistit, kde to jsem. „Dobré ráno, jak pak se máme?" Zeptal se mě známý hluboký hlas a já se hned usmála a otočila se jeho směrem. Posadil se na postel a usmál se na mě. „Dobré ráno. Docela dobře...ne počkej, když si tu teď ty, tak výborně." Usmála jsem se na něj a bylo mi jedno, že to znělo tak levně. On se uchechtl a sklonil se ke mně. Mohla jsem cítit jeho horký dech na své tváři. „Když máš kocovinu, jsi strašně roztomilá." Zašeptal s úsměvem na tváři, když jeho rty byli jen pár milimetrů od těch mých. Usmála jsem se a rukou mu odhrnula spadané vlasy z obličeje. „Vážně?" Zeptala jsem se ho a s nadzvednutým obočím se na něj podívala. On se usmál a přikývl. „Vážně." Políbil mě na špičku nosu a já se zasmála. „Už vám někdo někdy řekl, pane Jamesi Buchanene Barnesi, že jste beznadějný romantik a podvodník?" Zeptala jsem se ho s poloúsměvem na tváři a hrála si s jeho tričkem. On se zasmál a já se na něj s úsměvem podívala. Milovala jsem jeho smích a jeho úsměv byl jenom jako bonus. „Podvodník, možná. Ale beznadějný romantik? To slyším prvně."

„Oh, tak prvně, jo?"

On přikývl a podíval se na mě s těma jeho safírově modrýma očima a já se snažila zůstat v klidu. „A to je špatně?"

„Ne, vůbec ne. Ale aby bylo jasno, moje chyba to není."

„Hm, to by mě zajímalo, čí chyba to teda je?" Zamyslela jsem se a snažila se neusmát. On se na mě s úšklebkem podíval. „Já přesně vím, čí chyba to je." Řekl a já se na něj zvědavě podívala. „Znám jí?" Zeptala jsem se ho a on přikývl. „Myslím si, že jo. Jmenuje se Hope Jacksonová a taky je to moje sousedka." Musím uznat, že se mi ta hra líbila. Usmála jsem se, přikývla a podívala se na něj. „Tak to musí být velice důležitá a výjimečná."

„Taky, že je."

Jeho odpověď mě velice zaskočila, ale především potěšila. Ruce jsem mu obmotala kolem krku a podívala se na něj. „Myslíš to vážně?" Zeptala jsem se ho a snažila se znít normálně, i když jsem byla nervózní. On se usmál a upřímně se na mě podíval. „Každé slovo." Řekl, naklonil se ke mně a něžně, ale přitom vášnivě mě políbil. Zavřela jsem oči, rukou mu vjela do vlasů a užívala si ten okamžik. Ještě před chvílí jsem chtěla Natashu zabít za to, že jsem se opila, ale rozmyslela jsem si to a řekla si, že jí raději poděkuju.

---------------------------------------------------------

„Jen tak pro zajímavost... Nesnáším tě." Řekla jsem Nat do telefonu, když jsem byla na cestě pro Emeta. „Dobře, ale nemohla bys mi nejdřív vysvětlit proč?" Zeptala se mě a já nad tím zvedla oči v sloup. „Vážně Nat? Vážně?"

„Co? Vůbec nechápu, o čem to mluvíš." Bože, je to opravdu skvělá herečka a lhářka. Možná by se měla dát na kariéru herečky. „Jen díky tobě jsem se dneska ráno probudila s kocovinou. A ty dobře víš, že nepiju." Z druhé strany jsem mohla slyšet její smích. „Jo, s kocovinou a Buckym vedle sebe." Kdybych neseděla za volantem, asi bych sebou škubla. „Natalie!" Napomenula jsem ji. „Ale nedělej, obě dvě dobře víme, že sis to užila. A probudit se vedle něho bylo jenom jako bonus. Nebo snad ne? Oprav mě jestli se pletu." Jo, rozhodně ji nesnáším. Proč vždycky musela mít pravdu? „Cože si to říkala? Že mám pravdu? Aww, to jsem si měla nahrát."

„Dobře, ok! Máš pravdu, bylo to fajn. Vlastně úžasný. Řekl, že to se mnou myslí vážně. Ale pořád tě nenávidím." Řekla jsem a snažila se znít naštvaně. „Počkej?! Cože?! Jako vážně? Pane bože, to je skvělý, Hope!" Vykřikla nadšeně a já se usmála a přikývla pro sebe. Jo, opravdu to bylo skvělé. „Už jsem se bála, že se nikdy nedožiju toho dne, kdy se opiju na tvý svatbě a samozřejmě ti půjdu za družičku." S úsměvem na tváři jsem zvedla oči v sloup a zaparkovala před máminým domem. „Hele, budu muset končit. Jsem u mámy, abych si vyzvedla Emeta. V tom rozhovoru budeme pokračovat v práci, dobře?" Zeptala jsem se ji, vystoupila z auta a zamkla ho. „No dobře, jenom protože si to ty. Pozdravuj Emeta a i Buckyho." Zazpívala jeho jméno a já se zasmála. „Neboj, Emeta budu pozdravovat. Zatím. Uží si zbytek víkendu."

„Nápodobně, pařmenko." Řekla a s tím zavěsila. Ta holka, byla opravdu něco. Telefon jsem si hodila do kabelky a než jsem mohla zazvonit, dveře se otevřely a v nich stála moje máma. „A kdy si mi jako měla v plánu říct, že máš přítele?"

A sakra.