Nový život v Brooklynu *POZASTAVENO*

26.

„Dott a já jsme se potkali na střední. Začali jsme spolu chodit a pak to šlo docela rychle. Vážně jsem ji moc miloval. Dalo by se říct, že jsem do ní byl blázen." Poslouchala jsem ho a přikyvovala. Strašně moc mi vadilo, jak vyprávěl o nějaké jiné ženě. Bylo to nepříjemné. „Po střední chtěla jít na vysokou. Měla velký plány, ale já jsem nebyl ten typ, co by chtěl pokračovat. Tak jsme se shodli, že zůstaneme spolu a ona si našla nejbližší vysokou. Koupili jsme si společný byt a začali žít vlastní život. Všechno bylo perfektní. Přesně jak jsem si přál a chtěl. Našel jsem si docela dobrou práci, ale pak po roce se začalo všechno sypat. Jediný, co jí zajímalo, byla škola a kamarádi. Přestala platit nájem a já si musel najít práci navíc. Ve dne jsem pracoval, jako číšník a v noci, jako barman." Zasmál se nad tou vzpomínkou a podíval se před sebe na svoji skleničku s vodou. Smutně jsem se na něj podívala a chytila ho za ruku. On se na mě zaskočeně podíval a já se pousmála. „Pokračuj." On přikývl a nadechl se. „Jak jsem řekl, byl jsem tak slepý a naivní a omlouval jsem ji za všechno. Musí se učit, chodí do školy...bla-bla. Bože byl jsem takový idiot, a když jsem si to konečně uvědomil a chtěl se s ní rozejít, řekla mi, že je těhotná." V koutku mi zacukalo a já se snažil zůstat klidu. „Takže se všechno změnilo. Stal jsem se ještě větším idiotem, než jsem byl a dělal úplně všechno. Vařil, uklízel...Dělal jsem všechno proto, aby byla v klidu a odpočívala. Dokonce jsem byl tak nadšený, že jsem začal vymalovávat dětský pokoj." Usmál se, smutně se na mě podíval a stiskl mi ruku. „Ale pak se jeden den všechno změnilo. Zrovna jsem se vrátil z práce, byl jsem unavenej a chtěl si jít lehnout, ale když jsem vešel do naší ložnice, na mý půlce postele se válel můj kamarád ze střední. Nepotřeboval jsem vědět a vidět víc. Došlo mi to celkem rychle. To dítě nebylo moje, ale jeho. Celou tu dobu, od samého začátku našeho vztahu se s ním vídala. Tak jsem ji vyhodil z bytu a to byl ten den, kdy jsem ji viděl naposled. Už to bude 6 let." Nakonec jsem nebyla jediná, koho minulost stále ovlivňovala. Zvedla jsem se ze židle, klekla si před něj a chytila ho za obě ruce. „To mě moc mrzí. Nevěděla jsem to."

On se usmál a zakroutil hlavou. „Taky jak si mohla, když jsem ti to neřekl. Udělal jsem velkou chybu, že jsem ti o tom neřekl hned ze začátku."

„Možná jo, možná ne. Ale to už je teď jedno. Vím to a chápu tě." Řekla jsem a on se na mě s láskou v očích podíval. „Jak to, že tu přede mnou klečíš, držíš mě za ruce a omlouváš se mi, když bych to měl dělat já?" Zeptal se mě a já se uchechtla a nadzvedla ramena. „Co na to říct, ten tvůj příběh mě dostal na kolena." Jakmile jsem si uvědomila, co jsem řekla, omluvně jsem se na něj podívala. „Promiň, jen jsem chtěl-" Jeho rty mě umlčely a já zavřela oči a užívala si ten moment. Bože, jak moc mi to chybělo. Když jsme se od sebe odtáhli, palcem mě pohladil po tváři a podíval se na moje rty. „Chyběla jsi mi. Strašně moc." Vydechl a já cítila, jak jsem vznášela. Hrála jsem si s jeho límečkem od košile, podívala se na něj a usmála se. „Taky si mi chyběl." On se usmál a vyzvedl mě na svůj klín. „Víš, chyběl mi i Emet a to mi připomíná, že tu pro něj mám dárek." Překvapeně jsem se na něj podívala a ruce mu obmotala kolem krku. „Vážně? A copak si mu koupil?" Zeptala jsem se ho s úsměvem a hrála si s jeho vlasy na zátylku. „Myslím, že to vypadalo jako meč a svítilo to."

„Panebože, prosím řekni mi, že to není to, co si myslím." Vydechla jsem a hlavu mu položila na rameno. On se zasmál. „A co by to nemělo být, Hope?" Zeptal se mě a já se na něj otráveně podívala. „Vždyť jsem ti říkala, že mu ten světelný meč nekoupím, protože už má skoro všechno se Star Wars. Bucky!" Zafňukala jsem a praštila ho do ramene. On se jen zasmál a hodil hlavu dozadu. Usmála jsem se a byla ráda, že byl zase šťastný a usmíval se. I já byla zase šťastná. Byli jsme zase spolu a to bylo to nejdůležitější.