Nový život v Brooklynu *POZASTAVENO*

6.

Ani jsem se pořádně nenadechla a byl tu pátek ráno. Na jednu stranu jsem se nemohla dočkat, ale na tu druhou jsem byla strašně moc nervózní. Už to bylo nějakou chvíli, kdy jsem si naposled s někým vyšla. Jako obvykle, když jsem odvezla Emeta do školky, zastavila jsem se pro kávu a nakoupila pár věcí. Zrovna jsem za sebou zavřela dveře, když se ozval zvonek. Tašku s nákupem jsem položila na linku a rozešla se ke dveřím a otevřela je. V tu chvíli jsem byla tak překvapená, že mě probudil až jeho ruka na mém rameni. „Jsi v pořádku?" Zeptal se mě a já skoro zapomněla na ten jeho britský přízvuk. „Oh, jasně." Nervózně jsem se na něj usmála a pozvala ho dál. „Co tu děláš a jak víš, kde bydlím?" Zeptala jsem se ho, když si sedl na pohovku a já mu šla pro vodu. „Thor se o tom zmínil, když jsme se viděli naposledy." Přikývla jsem a podala mu sklenici a on si ji ode mě vzal s úsměvem na tváři. Když jsem ho viděla naposledy, oba dva jsme byli ještě teenageři, ale zatraceně, stal se z něho opravdu velice atraktivní muž. Jeho havraní vlasy byly rozhodně delší a jeho modré oči svítily do dálky. A byl vysoký, hodně. Proč jsem měla štěstí jenom na modrooký? To věděl, jenom Bůh. „Máš to tu pěkné a útulné." Řekl po chvíli ticha a já se na něj usmála. „Děkuju, snažila jsme se, ale ještě je tu hodně změn, které musím provést. Přece jenom jsme se sem nastěhovali před týdnem." On přikývl a usmál se. „Víš, stále mě mrzí, jak to nakonec všechno dopadlo." Na sucho jsem polkla a rukou si nervózně hrála s lemem od trička. Proč to musí vytahovat zrovna teď? Podívala jsem se na něj. „Hele, Loki, co se stalo, stalo se. Je to minulost a s Thorem jsme se tak dohodli..."

„Ne! Tak to nebylo a ty to dobře víš." Vykřikl naštvaně, až jsem lehce nadskočila a překvapeně se na něj podívala. „Promiň, j-já jsem to tak nemyslel. Nechtěl jsem na tebe křičet." Vydechl frustrovaně a rukou si vjel do vlasů. Omluvně se na mě podíval. „Já jen nechápu, proč se ho stále i po těch letech zastáváš. Tehdy to co udělal, bylo neomluvitelné a sobecké. Vždycky byl sobecký a zajímal se jenom o sebe, ale ty si v něm viděla něco dobrého. Jen ses díky tomu spálila a mně to ranilo. V tu chvíli mi bylo jedno, že to je můj bratr nebo ne, ale chtěl jsem ho tak moc praštit..." Uchechtla jsem se nad tou představou, jak by Loki Thora praštil. Neříkám, že by na něj Loki neměl, to ne, ale Thor už tehdy byl docela svalnatý. Loki byl spíš více na logiku a taktiku, než na boj. Překvapeně se na mě podíval a pak se uchechtl se mnou. „Promiň, jen jsem si to snažila představit." Omluvila jsem se mu a podívala se na něj a on se na mě jenom usmál. „Možná máš pravdu Loki. To co tehdy udělal, bylo sobecké, ale na druhou stranu ho chápu, chtěl si žít svůj vlastní život. Nechtěl se starat o dítě, se kterým neměl ani nic společného." Přiznala jsem a podívala se na něj. „Jo, možná že se změnil, ale to stále nemění ten fakt, že bych mu jednu nevrazil." Jakmile to dořekl, oba jsme se zasmáli. „Bože, tohle mi chybělo." Vydechla jsem, když jsem se přestala smát a podívala se na něj. „Chyběl jsi mi." Upřímně jsem se na něj podívala. „Taky jsi mi chyběla." Zdá se mi to nebo se ke mně opravdu přibližuje? Ne, nezdálo. Dobře, hlavně v klidu. Když se naše rty spojily, neprojel mnou blesk, nic. Ani motýlci v břiše. Ale líbal úžasně. Ruku mi položil na tvář a tím prohloubil náš polibek. Nevěděla jsem, proč jsem se od něj neodtáhla. Možná to bylo dlouho, co mě někdo políbil a tohle se mi opravdu líbilo. „Čekala bych, že tady v Brooklynu bude lepší provoz." Z našeho momentu nás vyrušil Natashy hlas. Rychle jsme se od sebe odtáhli a já se zvedla a rukou si upravila vlasy. Když si nás všimla, s vykulenýma očima se na mě podívala, a pak na něj. „Eh, Ahoj?" Pozdravila ho a sjela ho pohledem. Loki si nervózně odkašlal a usmál se na ní. „Málem bych zapomněl. Tohle ti posílá Thor. Rád jsem tě viděl, Hope. Doufám, že se zase někdy uvidíme." Řekl, podal mi obálku, políbil na čelo a rozešel se ke dveřím. „Rád jsem Vás poznal." Usmál se na Natashu, která kývla a sledovala ho odcházet. Když se za ním zavřely dveře, Nat se na mě podívala a chvíli bylo ticho. „A o tomhle ses mi chtěla jako zmínit kdy?" Zeptala se mě a ukázala na dveře. „J-já...netušila jsem, že ví, kde bydlím. Pane bože, vždyť jsme se viděli naposledy, když jsme skončili Střední, Nat. Loki..." Vydechla jsem a nervózně si rukou vjela do vlasů a podívala se na ní. „Dobře, věřím ti. Poznám, kdy říkáš pravdu a kdy ne. Loki? Ten Loki, nevlastní bratr toho tvýho bývalýho?" Zeptala se mě a já přikývla a sedla si na pohovku. „No, musím uznat, že nebyl k zahození. Vysoký, dlouhé havraní vlasy, ty modré oči a ten britský přízvuk? No holka, neber to." Jako vážně? To snad říká na každého. Sedla si vedle mě a chytila mě za ruku. „Ale jak tak vidím, asi to mezi vámi nepřeskočilo, co?" Zeptala se a podívala se na mě. „Ne, ale líbat umí dobře." Přiznala jsem a podívala se na tu obálku, která ležela na stole. „Neotevřeš ji?" Zeptala se a podívala se na ni. „Ne, teď ne. Proč si vlastně tady tak brzo?"

„No, vzala jsem si volno a řekla si, že ti pomůžu se připravit na večer. Víš, kam tě vezme?"

„Ne."

„No,tak budeme improvizovat. Koukneme, co máš v šatníku a když tak půjdeme utrácet. Přece jenom obě chceme, aby zůstal a pak nasadil prstýnek." Ušklíbla se a já nad tím zvedla oči v sloup. „Tak honem. Zvedej ten svůj hezkej zadek." Zavelela a vytáhla mě na nohy. Takto bude dlouhý den.