Find Me Again // phan - CZECH

Two

Dan byl doma nešťastný asi tak stejně, jako ve škole, ne-li víc. Protože doma nebyly žádné přesuny ve třídách a ani žádní učitelé, kteří by ho aspoň na chvíli odvedli od myšlenek na Phila a od toho, jak si ve skutečnosti připadal odporně. Jediná věc kterou měl byly domácí úkoly, které mu ale nezabraly moc dlouho, takže nakonec stejně skončil krčící se ve tmě v rohu jeho pokoje, kde si přehrával pořád a pořád dokola všechny dobré zážitky a vzpomínky zahrnující Phila.

A co bylo ještě horší, jeho rodiče byli doma. Většinou bývali pryč na nějakých pracovních cestách, takže míval dům sám pro sebe, ale tentokrát se na nějakou dobu rozhodli vrátit domů. Jenže od té doby, co přestávali být tak často doma, byli až příliš zvědaví, když přišla řeč na Danův život, což věcem zrovna dvakrát nepomáhalo. Neustále se ho vyptávali proč se pořád zavírá v pokoji, proč s nimi sotva jí, a on se ze všech sil pokoušel je něčím rychlým odbýt, ale to je stejně neodradilo.

Zrovna ležel roztažený přes postel a nepřítomně zíral do zdi, když jeho máma zaklepala na dveře. Mírně zvedl hlavu a povzdechl si. ,,Můžeš dovnitř."

Nejistě tedy vešla, s hrnkem něčeho co vypadalo jako čaj a Dan se na ni jemně usmál, protože tohle dělávala když byl malý. Udělala mu čaj a potom se ho ptala, jak se dnes měl.

Dan se posadil, opřel se zády o čelo postele a posunul nohy tak, aby si jeho máma mohla sednout. Ta položila hrnek s čajem na noční stůl a sedla si vedle Dana.

,,Jaký jsi měl dnes den, zlato?", zeptala se něžně a Dan se znovu usmál.

,,Vlastně příšerně jednotvárnej.", odpověděl jednoduše. Věděl, že mu nevěří, ale nic na to neřekla. Přesně taková byla, netlačila ho k mluvení, jednoduše počkala, dokud sám nebude chtít. ,,Musím ti něco říct."

,,Do toho, můžeš mi říct cokoliv."

Dan si povzdechl. ,,Dobře, no ... nevím, jestli to vy dva víte nebo ne, ale nejsem tak úplně ... hetero.", začal, a překvapil ho mámin náhlý smích.

,,Oh broučku, věděli jsme to už od začátku."

,,Celou dobu jste to věděli? Proč jste mi nic neřekli?"

,,Nechtěli jsme, aby ses cítil nepříjemně.", usmála se a jemně ho pohladila po rameni. ,,No, ale tohle určitě není všechno co máš na srdci. Tak co se děje?"

Dan se znovu odmlčel a začal si hrát s dekou. Hrozně moc se nechtěl přiznat k úplně všemu co udělal a už vůbec ne ze všech lidí zrovna své mámě, ale nikoho jiného teď neměl. ,,Byl tu jeden kluk.", povzdechl si: ,,Vážně, vážně, vážně se mi líbí. Myslím, že bych ho mohl i milovat."

,,Oh, ale zlato, to vůbec není tak zlý. Nemusíš se ohledně toho strachovat."

,,To není všechno.", zasmál se nad jejím nadšením: ,,Byl. My jsme ... nějakou chvíli jsme spolu chodili, asi měsíc nebo dva. On je to nejlepší, co mě kdy potkalo, doopravdy."

Znovu se odmlčel a usmál se nad všemi těmi vzpomínkami, které mu proletěly myslí. Jen nad těmi dobrými, samozřejmě. ,,Jednoho dne se tak trochu objevil a prostě úplně všechno změnil. Změnil mě, k lepšímu. On je prostě tak ... výstřední? Vždycky se usmívá a směje v tu nejdivnější chvíli. A taky je hrozně sladkej, pravděpodobně ten nejmilejší člověk, kterýho kdy poznáš.", Jeho úsměv se o něco víc rozšířil. ,,A je děsně sexy."

,,To je vždycky dobrá věc.", řekla jeho máma a Dan se znovu zasmál. ,,Tak proč jsi tak sklíčený, když je tolik 'milý a sexy'?"

Dan zvedl pohled ke stropu a povzdechl si. Jeho téměř dobrá nálada byla v tu ránu pryč.

,,Protože jsem všechno zkurvil."

,,Danieli.", povytáhla jeho máma obočí.

,,Promiň.", omluvil se Dan a vyčerpaně se na ni pousmál. ,,Všechno jsem zkazil. Byli jsme spolu fakt dobří, šťastní. A pak jsem to všechno podělal, protože jsem hroznej člověk, kterej si nezaslouží, aby ho kdy někdo miloval tak, jako Phil. Prostě jsem byl tak zasraně-"

,,Danieli!"

,,Promiň!", Vykřikl: ,,Podváděl jsem ho."

V tu ránu mezi nimi zavládlo ticho. Dan se na ni ani nedokázal podívat, protože na ní nechtěl vidět, co si myslí. Pravděpodobně byla zklamaná, sakra ... vždyť i Dan byl sám ze sebe zklamanej.

Po té, pro Dana vůbec nejdelší chvíli ticha, uslyšel hlasitý povzdech jeho mámy. ,,No, tak to jsi potom fakt všechno zkurvil."

,,Mami!", vykřikl Dan, s pokusem napodobit mámin káravý hlas, nad čímž se jen zasmála a hravě ho žďuchla do ramene.

,,Jsem dospělá, můžu si dělat co chci.", pozvedla obočí a usmála se. ,,A teď zpět k tobě. Proč jsi to udělal, když ho teda tolik miluješ?"

,,Já nevím.", vydechl a frustrovaně si prohrábl vlasy. ,,V tu chvíli jsem všem těm žvástům o lásce moc nevěřil, navíc jsme mezi sebou tak trochu bojovali, prostě jsem vůbec nepřemýšlel."

,,Jo, vsadím se, že nepřemýšlel.", povzdechla si. ,,A jak na to přišel, někdo mu to řekl?"

Dan propletl své prsty a olízl si rty, než se nadechl pro odpověď. ,,Načapal nás.", řekl polohlasem a šklubl sebou, když uslyšel jeho mámu zalapat po dechu.

"To je příšerný.", přiznala a Dan dokázal jen přikývnout na souhlas.

"Bože, taky za to sám sebe strašně nesnáším.", řekl a složil hlavu do dlaní. ,,A teď mě nenávidí."

,,Určitě to není tak, že by tě nenáviděl zlato.", pohladila ho konejšivě po zádech. ,,Je rozdíl mezi tím mít na někoho zlost a nenávidět ho."

,,Mami, ani se na mě nepodívá."

,,Jen se to snaží všechno zpracovat. Věř mi, když se prostě sebereš a půjdeš si s ním promluvit, všechno to s ním vyřešit, jsem si jistá, že se to mezi vámi spraví."

,,Kéž by to bylo všechno tak snadný.", zamumlal Dan. ,,Nemůžu se jen tak sebrat a jít si s ním promluvit, ne po tom, co mě načapal s jiným klukem."

Jeho máma se pozastavila. ,,Počkej, a ty jsi ... jakože ten dole v-"

,,Oh Bože.", zaskuhral Dan. ,,Teď vážně není ten správnej čas na probírání toho, co ... preferuju."

,,Promiň, prostě zvědavá matka. Ale teď vážně, kdyby jsi byl v jeho botách, doopravdy by jsi ho nenáviděl? Jako úplně nenáviděl, nebo by jsi byl jen hodně naštvaný?"

Dan neodpovídal, protože se nad tím skutečně zamyslel. Popravdě, asi by to nebylo tak, že by Phila kompletně nenáviděl, kdyby mu udělal to samé. Pravděpodobně by jen cítil opravdu hluboko usazený hněv za to, že něco takového udělal, ale nebyla by to nenávist. A tohle dodalo Danovi ten nejmenší kousek naděje, že by možná mohl ještě nějakou šanci mít.

,,Myslím, že bys mohla mít pravdu.", prohodil zamyšleně. ,,Ale stejně mu chci nechat nějakej prostor, aby vychladl. Aspoň trochu."

Jeho máma se na něj usmála a vtáhla ho do nečekaného objetí. ,,Hrozně moc doufám, že se ti to vydaří, Danieli."

,,Jo, já taky.", vydechl a pevně ji sevřel nazpět. Vždycky si stěžoval na to, že se někdy až moc vyptává, ale oceňoval všechny ty věci, které pro něj dělala.

Po několika minutách bezmyšlenkovité konverzace zahrnující školu a všechno možné nakonec odešla a Dan zůstal znovu sám. A jako tomu bylo vždycky, jeho vlastní myšlenky ho zanesly k Philovi. Ale teď už nebyly tolik depresivní a bolestivé. Skrývaly v sobě jakousi naději a Dan se při nich usmíval.

Zkusí to s Philem. Nezáleže na tom, co udělal, ani na následcích. Zkusí to.

Tenhle díl je děsný klišé, omlouvám se :D