Find Me Again // phan - CZECH

Twelve

Dalších pár dní nebylo zrovna rušných.

S Jacem už se nebavili, nebo to tak alespoň vypadalo. A i přes to, že to byla víceméně Danova chyba, pořád se na Jace zlobil. Proto, že ho opustil jen kvůli tomu pitomýmu Elymu.

A Phil s ním od jejich společné noci nemluvil. Co Dan věděl, tak nechodil do školy a ani nebyl nikdy doma když se za ním stavil. Prostě nějak ... zmizel, což byla další věc, která Dana tolik rozčilovala. Spali spolu, zatraceně, jak se může prostě jen tak sebrat a takhle zmizet?

Připadal si využitě. Využitý Jacem, jako jeho zábava do té doby, dokud si pro sebe nenašel užitečnějšího kluka.

Využitý Philem, jako propůjčka svého těla.

Také začalo sněžit. Jenže mezitím, co si všichni užívali chladné počasí a těšili se na slíbené prázdniny, pro Dana byl každý přežitý den vítězstvím.

Škola ho zrovna moc nebavila, nejspíš proto, že do ní Phil nechodil a Jace ho očividně ignoroval. Učitelé byli nudní a žáci až příliš nadšení.

Každý den byl jako jedno dlouhé mučení a Danova jediná útěcha byla chvíle, kdy skončili a on se mohl vydat domů, trucovat do své teplé postele.

Do Vánoc zbývalo jen pár týdnů, ale Dana to ani trochu nezajímalo. Dekorace, svátky, ty pitomé Vánoční kelímky na kafe, které vídal na každém rohu. Nebyl zrovna jejich fanouškem. Jediná světlá stránka toho všeho se zdála být ta, že budou jeho rodiče přes svátky doma. Někdy mu vážně chyběli.

Všechno bylo docela klidné, jako zasloužená pauza před peklem, které se na něj chystalo. Proč si tím vším musel procházet zrovna on? Měl dokonale normální netušící život, dokud nepřišli všichni ti kluci a ty pocity, které mu ho sebrali.

************************************************

Mohly být tak tři hodiny ráno, když Dana vzbudilo nepřetržité klepání na okno.

Popadl svůj mobil z nočního stolu, zašilhal díky ostrému světlu, které na něj zaútočilo když se díval na čas, a nakonec se ze zamručením otráveně svalil z postele. Na sobě měl pouze spodek od pyžama a triko s krátkým rukávem, a prudce se zatřásl kvůli chladnému vzduchu, který na něj zaútočil oknem.

,,Co to děláš, Phile?", chtěl se zeptat, ale jeho otázka se víceméně změnila na jedno dlouhé zívnutí. Vlastně byl doopravdy překvapený, že ho vidí. Nestávalo se totiž denně, že by se k němu pozdě v noci kradli krásní kluci oknem.

,,Čau,", pozdravil Phil. ,,Já vím, 'Jsou zkurvený tři hodiny ráno' nebo tak něco, ale venku mrzne, můžu dovnitř?"

Dan na něj chvíli zíral, než přikývl a o krok odstoupil, aby se Phil mohl vyhoupnout dovnitř. Na botách měl sníh, který se roztál hned ve chvíli, kdy narazil na Danovu teplou podlahu, a zavřel za sebou okno. Ve tmavých vlasech se mu třpytily kapičky vody a tváře měl od mrazu celé zarudlé, ale i přesto byl až bolestně atraktivní.

,,Asi se na mě zlobíš, co?", zeptal se Phil a nervózně položil své ruce na Danův hrudník.

,,Možná trochu.", odpověděl Dan sarkasticky, mezitím co zíral na zeď. ,,Teda, ne že by jsi mě připravil o panictví a potom na tři dny jen tak zmizel z povrchu zemského, takže ..."

,,Promiň. Vážně, vážně hrozně moc se omlouvám, Dane.", vydechl Phil zoufale, posunul se blíž k němu a chytil ho za ruce. ,,Já vím, že tu není žádná možná omluva která by to mohla spravit, ale promiň. Vůbec jsem nedokázal přemýšlet nad tím, co by ti to udělalo, a vím že mě nejspíš musíš nenávidět, ale vážně jsem ti nechtěl ublížit."