Find Me Again // phan - CZECH

Six.

Udělá to. Přesně v tuhle chvíli šel k Philovi a hodlal si s ním promluvit. A Phil ho bude poslouchat, protože Dan chce, aby ho poslouchal. Už ho sralo být ten plachý, vystrašený kluk jako předtím a hodlal to dokázat.

Uběhly už tři dny od chvíle, kdy ho Jace navštívil a znovu ho oživil. Metaforicky, samozřejmě. Začal znovu chodit do školy, ale teď už to bylo jiné. Doopravdy učitelům při výkladech věnoval pozornost a párkrát sám sebe nachytal, že zrovna nemyslí nebo se nedívá na Phila.

Den už se chýlil ke konci, pátek, a všichni pořvávali a pospíchali, ale Dan se tím davem statečně procpával a nezastavoval se, dokud nestál přímo u Phila a jeho skříňky.

,,Phile.", křikl Dan, se snahou přeřvat stovky studentů. Ucítil to známe zachvění v břiše, když na něj Phil upnul své ledově modré oči, ale pokusil se na sobě nic nedát znát.

,,Dane, na tohle fakt nemám čas.", povzdechl si Phil a už se otáčel k odchodu, když ho Dan chytil za rameno a hrubě ho otočil zpět k sobě. 

,,Hele, já vím že mě nesnášíš a nechceš mě ani vidět, ale musíme si promluvit a myslím, že to víš.", řekl Dan, který stále pevně držel Philovo rameno a jakmile si to uvědomil, rychle ho pustil.

Phil se na něj nedíval, místo toho očima propaloval díru do země. Nějakou chvíli nic neříkal a Dan cítil, jak jeho sebejistota pomalu mizí, dokud ten modrooký kluk nepromluvil.

,,To není pravda, jako že tě nenávidím.", špitl Phil tak tiše, až ho Dan málem přes všechny ty davy lidí neslyšel. Ale přesně tahle slova pro něj v tu chvíli znamenala úplně všechno, že by ho ani nepřekvapilo, kdyby se uprostřed té chodby rozbrečel. Sevřel se mu hrudník, ale v dobrém slova smyslu, a na chvilku se zastavil, aby se znovu dokázal soustředit.

,,Oh, tak jo," zamumlal: ,,takže si se mnou promluvíš? Protože už jsem fakt unavenej z toho, jak tě tady kolem furt naháním. A pokud nechceš, tak v pohodě. Potom je tohle naposledy, co s tebou mluvím." Věděl, že by to bylo těžké a že by ho to bolelo, ale vážně by to udělal. Kdyby s ním Phil doopravdy nechtěl mluvit, přestal by se snažit. Nemělo by cenu se snažit, kdyby ho jen pořád dokola odmítal.

Chodby se díky odcházejícím žákům začaly vyprazdňovat a Dan stále čekal na Philovu odpověď. Začal se z nervozity potit, ta nejistota mu drásala nervy.

,,Tak jo.", vypadlo nakonec z Phila, který zvedl svůj pohled od země a konečně se na něj podíval. ,,Ale už nechci, aby ses mi omlouval. Jasný? A nedáváme se zase do kupy, takže se to ani nepokoušej vytahovat."

Dan souhlasně přikývl hlavou, ale přesto nezabránil té bolesti v jeho hrudi, způsobené Philovými slovy. Protože přesně proto to dělal, aby mu Phil odpustil a oni se mohli vrátit zpět k sobě. Ale i přesto s ním musel mluvit a vyjasnit si mezi nimi pár věcí. Možná, že by mohli být přátelé ... dokud to není tak, že by ho Phil nenáviděl, je v pořádku.

,,Takže teď, uh ... teď jdeme k tobě?", zeptal se Phil, když spolu vycházeli ze školy a mířili přímo k Danovu autu.

,,Jo, teda pokud je to v pohodě. Naši nejsou doma, takže ..."

,,Jo, fajn."

Tohle je příšerný, pomyslel si Dan. Nenáviděl to. To, jak se choval divně, když byl s Philem.

Nikdy spolu neměli problém mluvit nebo se jen tak poflakovat, ale najednou šlo ve vzduchu dost zřetelně cítit napětí a nervozita.

Celou cestu k Danovi domů bylo ticho. Rádio bylo vypnuté a Dan se cítil příliš divně na to, aby ho zapnul. Phil jen seděl s bradou opřenou o své ruce a zíral ven z okna. Nervózně si poklepával nohou a Dan na něm jasně viděl, jak svého souhlasu lituje.