Find Me Again // phan - CZECH

Seven

,,Jen prostě nemůžu přijít na něco, co by mohlo vyjít.", vydechl Dan deprimovaně, když mířil s Jacem do nejbližší kavárny. Zrovna mu dovyprávěl vše, co se den předtím stalo mezi ním a Philem.

,,Fakt sis myslel, že je dobrej nápad ho líbat?", pozvedl Jace obočí a zastrčil obě ruce do kapes své šedé mikiny.

,,Nevím, ale nesnažil se mě zastavit! A líbal mě nazpátek, to jsou nějaký body pro mě."

Téměř mohl slyšel Jace protáčet oči.

,,Seš idiot, Dane.", povzdechl si. ,,Jenom proto že řekl, že se mu pořád líbíš, se nemusíš hned přiřítit a naplácnout se na něj jako nějakej hormonální teenager."

,,Ale já jsem hormonální teenager.", odpověděl Dan s lehkým úšklebkem na tváři.

,,O to kurva nejde."

Dan frustrovaně rozhodil rukama a zaskuhral. ,,Nevěděl jsem co jinýho dělat, jasný? Prostě tam byl a spolu s ním spousta dalších emocí, nějak jsem se neudržel. Fakt jsem se nesnažil o to, aby mě nenáviděl ještě víc, než teď."

,,Vždyť ti řekl, že to tak není, ne?", řekl Jace a Dan souhlasně přikývl. ,,Tak přestaň být takovej ignorantskej fanatik a mysli aspoň trochu na něj. Co vlastně chce a co potřebuje."

,,Vždyť nedělám nic jinýho než že na něj myslím!", vykřikl Dan. ,,A přesně to je ten problém, myslím na něj až moc, až z toho začínám magořit. Už nevím co chce, už ho neznám jako dřív.", povzdechl si Dan. ,,Změnil se a je to moje vina."

,,Ne, to ty ses změnil.", pokroutil Jace hlavou. ,,Prostě se z tebe stala tahle prázdná skořápka člověka, kterej je závislej na ostatních lidech. Jediný, na čem ti teď záleží, je Phil a jeho city k tobě, takže když tě odmítne, zhroutíš se z toho. Ale jedinej důvod proč tě pořád posílá do prdele je ten, že se k těm jeho citům chováš jako čůrák."

,,Tak co mám potom dělat, Jaci? Když seš teda tak znalej v týhle oblasti. Co mám sakra dělat, abych ho dostal zpátky, protože nic nefunguje."

Jace se zastavil uprostřed chodníku a chytil Dana za rameno, takže se zastavil hned vedle něj. ,,Musíš přestat bejt tak troufalej v tom, co děláš.", řekl a nespouštěl z Dana svůj upřený pohled. ,,V žádným případě se ještě nedostal přese všechno, co jsi mu udělal, a snaha o to dostat se mu do kalhot pokaždý, co se na tebe jen podívá, to nezmění. Upřímně ho spíš zraňuješ ještě víc, než už je."

,,Jak to myslíš?"

,,Pořád tě miluje, očividně. Ale nechce, neměl by. Je hrozně zmatenej, protože na něj furt tlačíš a snažíš se ho dostat zpátky, ale ještě se z toho všeho co jsi mu udělal nevzpamatoval. A pořád k tobě něco cítí, což je docela na hovno vzhledem k tomu, že tě nemá rád. A pak jsem tu já, člověk se kterým jsi ho podváděl, a neustále se mnou mluvíš a seš se mnou. Pořád ti nevěří."

Dan se zadíval na svoje boty a nějakou dobu nic neodpovídal. Jace měl pravdu, očividně měl vždycky pravdu. Dan se potřeboval zklidnit a dát Philovi čas na to, aby si prošel čímkoliv, čím si prochází.

,,Jak to, že se tolik vyznáš?", zeptal se Dan a zvedl pohled, když uviděl záblesk smutku, který se mihl Jacovi v očích, hned ale zmizel

,,Zkušenosti.", bylo to jediné, co řekl, než se otočil a pokračoval v chůzi. Dan ho následoval a celý zbytek cesty doplňovalo nepříjemné ticho.

O chvíli později už dorazili ke kavárně, tak vešli do poněkud malé budovy plné všelijakých zvuků a silné vůně kávy. Vlastně vypadala vypadalo docela útulně a Danovi se to tam hned zalíbilo.