Find Me Again // phan - CZECH

Five

Dan byl tak zlomený, jako nikdy dřív. Vážně si předtím myslel, že už to nemůže být horší, ale šlo to, doopravdy. Vědomí, že ho Phil stále miluje, ale přesto si vybral tu možnost s ním nebýt, byl ten nejhorší pocit na světě a jeho to zevnitř rvalo na kusy.

Přestal chodit do školy, protože k čemu to bylo? Stejně tam nedával pozor a vystavovat sám sebe mučení z věčného potkávání Phila na chodbě, který ho úplně ignoroval, se mu dvakrát nechtělo. A už vůbec ne po tom, co si pár dní nazpět řekli. Nedokázal by to.

Jeho rodiče se sem tam objevovali doma a snažili se nesčetněkrát dostat ho z toho jeho depresivního stavu, ale neúspěšně. Nejedl, nespal, už se ani skoro nesprchoval. Dokonce se začal ve svém pokoji zamykat, protože ho neuvěřitelně otravovalo, jak jeho máma vcházela v náhodných chvílích bez klepání do jeho pokoje a už ho nebavilo poslouchat její otravná 'povzbuzující slova'.

Od rána do večera jen seděl ve svém pokoji a zíral do stropu nebo jen tak do zdi, někdy se sluchátky, ze kterých se ozývaly nějaký pitomý písničky o smutku a zlomeném srdci, nebo jen tak v ohlušujícím tichu svého pokoje. Tak trochu už se z toho stávala jeho každodenní rutina.

Dokonce zhubl natolik, že už mu žádné jeho oblečení nesedělo, takže zůstával ve svých teď-už-obrovských tričkách a boxerkách.

Byl úplně v troskách. Už neměl nic, co by ho dokázalo povzbudit k tomu, aby si s Philem znovu promluvil, jelikož by to nejspíš okolnosti jen zhoršilo. Už neměl nikoho s kým by si mohl promluvit, ne o tomhle. A tak v tom zůstal sám.

Byl si jistý, že by se přes to nějakým způsobem dokázal přenést s všechno by potom bylo v pořádku. Ať už by to od téhle doby trvalo hodiny, dny, nebo měsíce. Ale v tuhle chvíli byl ztracený.

V tuhle chvíli neviděl nic pozitivního ve své budoucnosti, co by ho dokázalo vrátit do starých kolejí.

********************************************

Většinou, když uslyšel klepání na dveře, tak prostě zavřel oči a počkal, až to jeho rodiče vzdají a odejdou. A přesně to dělal i teď, ale klepání ne a ne přestat, z čehož už ho začínala pomalu bolet hlava.

,,Otevři ty zatracený dveře Dane, nebo je rozmlátím."

Fajn, tak tohle nebyla jeho máma.

Otráveně se vymotal ven z jeho nory dek a polštářů, dobelhal se ke dveřím a nevěřícně zamrkal, když se setkal s párem zelených očí.

,,Jaci, co tady sakra děláš?", zeptal se chraplavým hlasem z toho, jak ho posledních pár týdnů nepoužíval.

,,Pusť mě dovnitř, je na čase zakročit.", zvolal radostně a odstrčil Dana stranou, aniž by počkal na jeho odpověď. Dan si hlasitě povzdechl, ale zavřel za sebou dveře a s ostražitostí v očích se otočil tváří v tvář druhému klukovi.

,,Jak ses vůbec dostal dovnitř, když naši nejsou doma?"

,,Použil jsem svoje skvělý odemykací schopnosti."

,,Vloupal ses ke mně domů?"

,,Neotevíral jsi mi dveře. A taky jsem se snažil klepat. Bože, ty na sebe teď fakt dost sereš, co?", vyčetl mu Jace a sjel pohledem jeho obnošené oblečení a rozcuchané vlasy. Dan si nad ním jen povzdechl a doplahočil se k posteli, kde zahrabal celé svoje tělo i s hlavou pod horu dek.

,,Prostě vypadni, nechce se mi s tebou rozebírat můj osobní život.", zaskuhral.

,,Nikam nejdu, seš na tom až moc špatně. Ne, fakt Dane, tohle je hrozně nezdravý. Kdy jsi vůbec naposledy jedl?", odporoval Jace a Dan mohl téměř slyšet v jeho hlase jak protáčí oči.