Sky Girls ✔️

3.Kapitola *

Z pohledu Holly:

Začala jsem se probouzet. Předpokládám že ta rána byla horší než jsem si myslela. Rozhlédla jsem se okolo sebe. Byla jsem v lodi,sama a strašně mě bolelo zápěstí. Podívala jsem se na něj a zjistila že můj náramek je pryč.

,,Budou si myslet že jsem mrtvá." zašeptala jsem si sama pro sebe.

Pomalu jsem vstala. Zatočila se mi hlava a tak jsem se musela něčeho chytnout abych nespadla. Chvilku to trvalo ale pak se místnost zase zastavila. Zkontrolovala jsem místo kde jsem předtím měla zbraň co mi dal táta. Pořád tam byla,nejspíš si jí nikdo nevšiml,což bylo dobře. Vyšla jsem z lodi a hned mě ozářilo ostré sluníčko. Co jsem viděla mě překvapilo. Všichni pracovali a okolo byla postavená brána.

,,Hej zrzko!" zakřičel na mě někdo a pak se přede mnou objevil kluk s kudrnatýma vlasama. Bellamy.,,Jak ti je?"

,,Trochu se mi motá hlava,ale jinak v pořádku." odpověděla jsem.,,Jak dlouho jsem spala?" To byla věc,která mě zajímala nejvíc.

,,Necelé dva dny. Praštila ses docela hodně. Clarke tě ošetřila." objasnil.

,,Dobře." přikývla jsem. ,,A kde je můj náramek?" pozvedla jsem ruku.

,,Sundal jsem ti ho." řekl jednoduše.

,,Cože si?!" vykřikla jsem. ,,Ty idiote já mám tam nahoře rodinu! Teď si budou myslet že jsem mrtvá!"

,,To je jejich problém,ne náš. " odsekl.

,,Vážně si tak bezcitný nebo jen idiot?" zeptala jsem se a už chtěla odcházet.

On mě pevně chytil za zápěstí a tím mě zastavil a otočil k sobě. ,,Podívej zrzko,nebudeme si tu hrát na kamarádíčky,takže být tebou bych zavřel hubu pokud nechceš problém."

Celou dobu jsem se mu dívala do očí. ,,Hrát se na kamarády v plánu nemám. Už vůbec ne s tebou." vysmekla jsem se mu.,,A pokud si myslíš,že se tě bojím tak jsi na omylu."

Podíval se na mě vražedným pohledem a pak odešel. A to jsem si ze začátku myslela,že bude naprosto v pohodě. Myslela jsem si,že je ten typ,který chce mít všechny za přátele,ale pro jeho smůlu si udělal jednoho nepřítele.

Byla jsem na něho příšerně naštvaná. Zajímalo mě proč to udělal. Proč mě odtrhl od rodiny. Zajímalo ho v tu chvíli jestli bych to vůbec chtěla? Taky že nechtěla. Kdybych předtím byla vzhůru tak bych ho praštila.

Chvilku jsem byla venku a pomáhala ostatním s prací. Pak jsem se vrátila zpět do lodi abych se podívala,jestli tam nejsou někde ještě nějaké zásoby nebo něco co někdo přehlédl. Bylo tam šest lidí a něco řešili. Poznala jsem je všechny,protože jsem o každém četla záznam. Díky tati,že si mi to umožnil. Pomyslela jsem si.

,,Ahoj." pozdravila jsem je a přišla k nim. ,,Co se děje?"

,,Nic co by si musela vědět." odsekl Bellamy. Vážně? Zase?

Brunetka vedle něj do něj hned strčila. Octavia. Jeho sestra. Vypadala rozhodně mileji než Bellamy. Myslím si,že kdyby mi nikdo neřekl,že jsou sourozenci tak bych to ani nepoznala.

,,Jestli se něco stalo,ráda bych taky pomohla." řekla jsem. ,,Nejsem tu na dovolené,tak mě laskavě přestaň odtrhávat od práce."

,,Někdo zasáhl Jaspera šípem a pak ho odtáhli pryč." řekl kluk v červené bundě. Monty Green. Jeho nejlepší kamarád.

,,Jaspera? Jaspera Jordana?" zeptala jsem se.

,,Ty ho znáš?" zeptala se mě Clarke.

Clarke jsem znala už hodně dlouho,díky tomu že se můj táta přátelí s její matkou. My dvě jsme ale nikdy pořádně kamarádky nebyly. Dřív,když nám bylo možná sedm tak jsme si hrály a když nám bylo čtrnáct tak jsme se spolu s kancléřem,Wellsem,otcem Clarke a tím mým dívaly na fotbal. To byly fajn vzpomínky.