Sky Girls ✔️

5.Kapitola *

Vyšla jsem z lodi. Jasně že by mě ten idiot nezabil,nemá na to. Vždyť si to nenechal ani vysvětlil. Namířila jsem ven z campu někam do lesa. Byla už celkem tma,ale mě to rozhodně nevadilo. V tuhle chvíli jsem potřebovala být dál od táboru,dál od Bellamyho. Překvapilo mě,že jsme naší hádkou nevzbudili Jaspera,protože podle mě to museli slyšet až na druhém konci zeměkoule.

Dostala jsem se hlouběji do lesa a byla jsem přesvědčená,že už jsem dost daleko od tábora. Tak daleko,že ani nevím jak se vrátit. To sis zase pomohla. Musela jsem si najít nějaký úkryt. Nějakou jeskyni nebo tak něco,aby mě nikdo a nic nenašel. Nejhorší na tom bylo,že jsem neměla ani baterku,takže se mi jeskyně bude hledat celkem špatně.

Když se setmělo úplně tak jsem to pomalu vzdávala a počítala s tím,že si budu muset ustlat někde na jehličí a celou noc nespat aby mě nic nezabilo. Možná to byl špatný nápad sem jít. Možná jsem měla Bellamymu jednu vrazit a celý zbytek života se mu jen vyhýbat. Připadám si jako zbabělec,který od všeho uteče. Potřebovala jsem prostě být chvíli sama a takhle se mi to vymstilo. Takže pokud přežiju dnešní noc,přežiju už všechno.

Po další hodině chození a snažení se přežít jsem začala být unavená a pomalu jsem to vzdávala. Přestala jsem vnímat kam jdu a zakopla o kámen. Začala jsem se kutálet dolů z kopce,který byl přede mnou. Pak už byla jen tma.

Pomalu jsem začínala vnímat okolí. Hrozně mě bolí hlava. Otevřela jsem oči a zjistila,že jsem někde úplně jinde než jsem měla být. Naposledy si pamatuju jak jsem byla v lese,zakopla o kámen a kutálela se dolů. Teď jsem v nějaké jeskyni na něčí posteli. Někdo mě zachránil a rozhodně to nebyl nikdo z táboru. Hledají mě vůbec? Určitě se soustředí spíš na hledání Clarke a Finna,kteří se včera nevrátili. Teda když jsem byla ještě v táboře. Pomalu jsem si sedla. Podívala jsem se okolo. 

,,Jsi vzhůru." pousmála se osoba když vešla dovnitř jeskyně.

,,Octavio? Co tady sakra děláš? A kde to vlastně jsem?" zeptala jsem se. 

,,Jsme v jeskyni ve které bydlí Lincoln." objasnila.

Někdo další vešel do jeskyně. Předpokládám,že to byl ten Lincoln. Zemšťan.

,,Jak?" zeptala jsem se.

,,To je na dlouho." povzdychla si, posadila se vedle mě a podala mi misku s nějakou tekutinou. Podezíravě jsem se na to podívala.

,,Zmírní to tu bolest hlavy." objasnil Lincoln.

Co tím ztratím? Vzala jsem si od Octavie tu misku a napila se. Nechutnalo to moc dobře,vlastně ani nevím co to bylo. Ne že by mě to v tu chvíli nějak zajímalo.Celé jsem to vypila a pak se rozkašlala.

,,Bellamy tě zabije jestli to zjistí." řekla jsem až jsem přestala kašlat.

,,Proto mu to nesmíš říct." podívala se na mě.

,,Nemám v plánu s ním mluvit po zbytek mého života." řekla jsem,založila si ruce a opřela se o zeď.

,,Pohádali jste se?" zeptala se.

No tak,řekni jí to. ,, Jo." přikývla jsem. ,,To víš...on a jeho velení."

,,A to je důvod,proč by jsme se měly vrátit do táboru." řekla.

,,O..Já si nejsem jistá,že se tam chci vrátit." přiznala jsem.

,,Chápu. Můžeš zůstat tady. U Lincolna je bezpečno." přikývla.

,,Děkuju." usmála jsem se. ,,A prosím,řekni že nevíš kde jsem. Nechám si ještě čas na promyslení a pak se vrátím."

,,Dobře." přikývla,zvedla se a odešla.

Teď od všeho určitě utíkám. Každý má právo na chvíli zbabělství ne?  Moje chvilka je právě teď. Lincoln asi hodinu po Octavii odešel na lov. Něco jsem od něj zjistila. Třeba o klanech a další důležité věci. Rozhodně jsem si byla jistá,že on je ten dobrý. Nevím,kolik může být hodin,protože nemám hodinky ani nic jiného a vlastně mi to bylo i jedno,ale rozhodně tu sedím už dlouho.

,,Holly." vešel Lincoln do jeskyně. ,,Jdou sem. Tví lidi. Octavia mě varovala."

,,Musíš se schovat." upozornila jsem ho. ,,Něco si vymyslím,ale nesmí tě tu vidět."

Bylo pozdě. Někdo Lincolna praštil zezadu a on spadnul na zem. Vyjekla jsem a uskočila. Podívala jsem se na partičku,kterou překvapivě vedl Bellamy. Neměla jsem nejmenší ponětí proč zrovna on. Že by toho litoval? To určitě ne.

,,Děkuju by se hodilo." připomenul.

,,To abys držel hubu a vypadnul taky." vyprskla jsem a obešla ho.

Mlčky jsme se vrátili do tábora. Ráda bych teď řekla Lincolnovi,že je mi to líto,že ho praštili,ale chtěli mě zachránit. Dokážu se o sebe ale postarat. Nepotřebuju chůvu ani záchranu. Hold některým neporučíš.