Anordinary Wild One

Be quiet... The story is beginning

12.9.2014, 18:00, Los Angeles

Byla to pravda. Stála jsem tam v černém oblečení, s warpaintem, na nohou nové ještě nenošené steely a okousané černě nalakované nehty mé pravé ruky přejížděly přes růženec, na jehož konci byl znak mé oblíbené kapely. Šla jsem na koncert Black Veil Brides a připadalo mi, že jsem ještě nikdy nebyla šťastnější. Chvíli co chvíli jsem se koukala na svůj mobil, abych věděla, kolik je hodin. Měli zpoždění. Koncert měl začít v šest a bylo čtvrt na sedm. Najednou se otevřeli dveře a já byla ráda, že stojím vepředu. Vhrnula jsem se dovnitř a zaujmula místo u podia. Byl to nejdokonalejší pocit na světě. Bylo mi sice už dvaadvacet let, ale na jejich koncert jsem se ještě nikdy nedostala. Po pěti minutách jsem slyšela i přes všechen ten hluk kroky ze zákulisí. Vyšel Jinxx a vzal si kytaru. Bylo na něm vidět, že se na koncert vyloženě těší. Nebyla jsem si ale jistá, jestli to tak nemá vždycky. Za ním vyšel Ash a chopil se svojí basy, kterou si přehodil přes krk, aby si ji zavěsil na rameno. Bylo vidět, že se k té base chová jako kdyby to byla jeho slečna. Nadšeně jsem pískla. Následoval ho CC. Usmíval se a já taky. Zdálo se mi, že se naše pohledy setkali, ale to asi byla naprostá hloupost. Jen jsem si to namlouvala, protože to pro mě byl bůh bicích. Po Jakeovi, který se taky chopil kytary vešel už jen Andy. Všichni řvali, pískali a tleskali. Začalo to. Perfect Weapon. Sál křičel, pískal a já nasávala do plic lačně ten vzduch, o kterém jsem věděla, že stejný dýchají i oni. Po pěti dalších skladbách jsem tak divoce mlátila hlavou, že jsem měla svoje dlouhé černé a vyžehlené vlasy rozcuchané, jako by se mi do nich nastěhovalo hejno vrabců. A pak… Tupá bolest v mojí hlavě, tma, hučení. Dál už jsem nic nevěděla. Až potom…

19:48

Probrala jsem se. Bylo mi zle a hlava mi jen třeštila. Když jsem se pořádně rozkoukala, uvědomila jsem si, kde to jsem. Byla to místnost, kde BVB čekali, až začne koncert, kde se líčili, oblékali a já tam ležela na pohovce, pod hlavou Andyho vestu.

„C-co se to d-děje?“ vykoktala jsem a trochu se nadzvedla. V téhle poloze jsem ale dlouho nevydržela, protože bolest byla nesnesitelná.

„Lež! Hlavně prosím tě lež! Praštila ses o reprák, když jsi tak mlátila hlavou,“ ozval se hlas od mých nohou. Patřil Jakeovi. „Všechno jsem to viděl, stál jsem tam. Teď si lehni, protože to je to nejlepší, co teď můžeš dělat.“ Položila jsem si hlavu. Očima jsem těkala po místnosti. Pak ke mně přišel Andy a na hlavu mi položil sáček s ledem. Přiložila jsem si ho.

„Jak dlouho už tu ležím?“

„Hodně dlouho,“ odpověděl Andy. „Koncert se kvůli tobě rušil.“

Na mé tváři byl výraz naprostého vyděšení.

„Ale to nejde! Co Wild Ones?! Kvůli mně! To nejde!“

„Ale jde… Koncert se odložil na zítra. Lidi použijou svoje starý lístky.“

Jen jsem přikývla. Bylo mi šíleně zle. Po chvilce jsem se zvedla.

„Kde jsou tu záchody?“ zeptala jsem se vyděšeně.

„Rovně a doleva,“ ozval se Jake. Rozběhla jsem se. Bylo mi vážně strašně zle. Když jsem se vrátila, posadila jsem se.

„Musím domů,“ oznámila jsem jako hotovou věc. „Teď hned.“ Zvedla jsem se, sebrala svoje věci a mířila ke vchodu. Jako blesk se ale přede dveřmi objevil CC. „Houhouhou děvče. To si jako myslíš, že půjdeš domů v tomhle stavu pěšo? Brzdi, já tě hodim.“

„T-to nebude potřeba,“ kývla jsem. Jeho nabídka se mi sakra líbila.

„Ale bude. Jdeme,“ zavelel a já se tedy poroučela za ním. Šel s námi i zbytek kapely. Vešli jsme do tourbusu. CC mě posadil na pohovku, sedl si a řekl mi, abych si mu lehla do klína. Po chvilce váhání jsem se uvolila a lehla si mu kousek nad kolena. Cítila jsem se jako v sedmém nebi. Diktovala jsem, kam má řidič zatočit a tak podobně.

21:00

Konečně jsme dojeli domů. Bylo to sice pořád L.A., od místa konání koncertu to ale bylo sakra daleko. Kluci mi pomohli vystoupit z autobusu a došli se mnou až před můj miniaturní domek.

„Zítra musíš přijít znovu,“ navrhl Jinxx a já jen kývla.

„Ale sedneš si na podium, nemůžeš si přece tu hlavu narazit znovu,“dodal Ash a poplácal mě po rameni. Usmála jsem se, kývla a odemkla. Ten den byl za mnou a já věděla, že výjimečnější už být nemohl. Usnula jsem během minuty s vědomím, že před tímhle polštářem ležela moje hlava na CCho stehnech.