Anordinary Wild One

Lost it all

13.10.2014, 13:56, Los Angeles, klub M-Star

Další vystoupení kluků. No, já jsem tam tentokrát byla jako… Nevím, jak to říct, ale měla jsem v uchu handsfree a dávala pokyny lidem v zákulisí. Lítala jsem tam jako hadr na holi, pořád jsem měla nové a nové věci na zařízení. Do ucha se mi ozvalo, že mám sehnat předskokany a poslat je na scénu. Proběhla jsem celé zákulisí, pak jsem je našla, jak nervózně sedí u záchodů, přičemž se jedna taková roztomile střelená holka cpala čokoládovým muffinem.

„Holky, nechci nic říkat, ale máte jít.“

Ta, co se cpala tím muffinem vyskočila a popadla jednu z kytar. Ale ta, co seděla vedle ní, holka s rudými vlasy jí popadla za ruku.

„Tahle je moje! Foxie, proboha!“

Foxie, ta muffinová, kytaru pustila a vzala si tu vedlejší, která byla od té první úplně odlišná. Jen jsem pokrčila rameny a otočila se ke zpěvačce.

„Hele… Jak mám nastavit mikráky?“

„Jak jsi zvyklá. Nám je to jedno.“

Odešla jsem tedy na svoje místo, to už kolem mě procházela celá ta skupina. Jmenovali se Fallen Angles. Ne, opravdu to není náhoda. Jedna byla fanynka BVB větší než druhá. Začali hrát a já čekala, že to bude něco od BVB. Omyl, měli už svoje skladby a byly vážně dobré. Odehráli tři songy, pak se sbalily a odešly do zákulisí. Kluci šli proti nim a já jsem si všimla, že když kolem té rudovlasé procházel Jake, mrkla na něj. To jsem nemohla nechat jen tak.

„Ssss… Ty rudovlasá, jak se jmenuješ?“

„Sam… Proč jako?“

Zvedla jsem se a dokráčela k ní.

„Tak poslouchej, holčičko… Hrábneš mi na něj a zpřerážím ti ruce. Jake je můj, tak na to do budoucna mysli, ano?“

„Nějaká panovačná, ne? Drž jazyk za zuby, kotě, nebo ti ty ruce zpřerážím já.“

Pak se otočila na podpatku a odpochodovala k jejich zpěvačce. Někdo mi zaťukal na rameno, byla to Foxie.

„Ehm… Z toho si nic nedělej, je taková pořád… Neřeš jí…“ Usmála se a odešla za nimi.

14.10. 2014, 23:56, Los Angeles, CCho party

Stála jsem v rohu v CCho domě ve společnosti dvou jeho kamarádů, pila Colu s vodkou a dobře jsem se bavila. Žel bohu, nebyl tam Jake. Chudák dostal chřipku, takže jsem ho nechávala doma. Party byla v plném proudu, vodka, whiskey a podobné tekutiny se tu lily proudem. Když odešla moje společnost, přicválal CC.

„Tak co, CC, bavíš se dobře?“

„Bavím! Jen je škoda, že Jake musel zůstat doma… Já bych ho tam nenechávala, ale vypadal fakt špatně. A taky chtěl, abych sem šla.“

Přes tu hudbu jsme na sebe museli hodně řvát. Za chvilku CC odešel a já tam zase zůstala sama se zbytkem drinku. Byla to už druhá sklenička a vodky tam bylo skoro tolik co coly. Začala jsem cítit, že se lehce motám, ale nalila jsem si další. Obsah byl ve mně raz dva a to už jsem věděla, že jsem opitá jako bych byla dva dny na tahu. Nebyla jsem zvyklá tolik pít. Posadila jsem se na gauč a ani jsem si nevšimla, že jsem si sedla na CCho. Začala jsem se strašně smát a objala ho kolem krku. Bylo to takové nevinné, nic to neznamenalo. Proč by taky mělo? Byl to kamarád, ne?

15.10 2014, 1:25, CCho party

Všichni okolo mohli vidět, že jsem zůstala jen v tunice, která se tunika dala nazývat jen proto, že byla pod zadek a v kalhotkách… Moje džíny ležely někde hodně daleko ode mě a já tančila na jídelním stole. Zvrácené mi to nepřišlo, právě naopak. Problém ale byl, že jsem tam byla jen já a CC. Koukal na mě, ale rozhodně ne do očí. Tak nějak jsem se dostala z toho vysokého stolu a doklopýtala ke kuchyňské lince, které jsem se chytla, aby to se mnou neseklo. Přistoupil ke mně a chytil mě za boky. Divné mi to nepřišlo a zdálo se mi to i příjemné. Nadzvedl mě, hodil si mě na rameno a odnášel mě do své ložnice. Po cestě mě několikrát fláknul přes zadek, ale nebylo mi to nepříjemné. Otevřel dveře do svého úžasně zařízeného pokoje a hodil mě na postel. Pak jen vím, že ze mě serval mojí tuniku…

15.10. 2014, 11:15, CCho ložnice

Probudila jsem se a šíleně mi třeštila hlava. Bylo mi zle, bolelo mě celé tělo. Po chvilce jsem se rozkoukala a zjistila, že vedle mě leží CC. Ke svému překvapení jsem zjistila, že pod dekou na sobě nemám vůbec nic a stejně na tom je i on. Udělalo se mi ještě víc zle. Vedle postele bylo křeslo, na kterém byla jeho košile. Oblékla jsem si jí a zničená jsem odešla z ložnice pryč.

Když jsem našla koupelnu, vešla jsem a sundala si tu košili. Cítila jsem se jako Jidáš… Byla jsem Jidáš… Vlezla jsem do sprchy a pustila ledovou. Jen ať trpím, když jsem provedla něco takového tomu, kterého tak miluju. Jen ať trpím. Vylezla jsem a stoupla si před zrcadlo. Z věšáku jsem vzala jeden ručník a zabalila se do něj. Nemohla jsem se na sebe ani podívat. Vždyť jsem ho podvedla s jeho kamarádem! CC měl na poličce vedle zrcadla žiletky. Hodně žiletek. Asi víte, co se mi honilo hlavou. Prostě jsem jednu z nich vzala a řízla se. Řízla jsem se hodně. Pak další rána. A další. Myslela jsem, že se tou bolestí zabiju, ale bylo dobře, že jsem trpěla. Jsem svině. Největší. Pak ještě pár, asi dvacet dalších řezanců. Umyvadlo bylo úplně rudé, stejně jako moje ruka. Svezla jsem se na zem a koukala, jak kapky krve stékají na bílou podlahu a tečou kanálkami mezi dlaždičkami. Pak se otevřely dveře. Stál tam on, ten, co jsem mu podlehla. Pustila jsem žiletku a začala hystericky brečet. Trpěla jsem jako zvíře. Když to viděl, sedl si ke mně a pokoušel se mi krev zastavit. Marné to nebylo, téct přestala, ale to, co jsem po sobě nechala, bylo všude. Koupelna byla úplně rudá. Pomohl mi se zvednout, odvedl mě do pokoje, ve kterém byl jen gauč a posadil mě na něj. Přinesl mi obvazy a oblečení. Ruku mi obvázal a pak odešel. Za celou tu dobu jsme ani jeden nevydali hlásku. Oblékla jsem se. Rifle byly nepoškozené, zato tunika to nepřežila. Byla roztrhaná, věděla jsem, kdo to udělal. Prostě ji ze mě surově strhl. Udělalo se mi zle při pomyšlení, před čím jí strhl. Znovu jsem se rozbrečela a otevřely se dveře.

„Ciss.. Já… Budeme to muset Jakovi říct…“

Tahle věta pro mě znamenala v tu chvíli něco jako rozsudek smrti. Byla jsem si vědoma toho, že se mu to říct musí, ale nevěděla jsem jak.

„Odvezu tě domů a spolu mu to vysvětlíme.“

Chvilku po tom už jsem seděla v autě a jela domů