Anordinary Wild One

In The End

18.10. 2014, 13:50, Los Angeles, Cissin domek

Celou noc jsme strávili oslavováním obnovení našeho vztahu. Proseděli jsme noc v M-staru, kde jsme potkali samozřejmě pár fanoušků, ale i mých přátel. Když jsme se druhý den skoro ve dvě hodiny probudila, ostatní, co se mnou sdíleli dům už byli vzhůru. Byl tam samozřejmě Jake, moje kamarádky Alice a Monica ze střední a kamarád Alec, který se mnou sdílet devět let lavici. Seděli u stolu a obědvali. Promnula jsem si oči a došla k nim.

„Nemohli jste na mě počkat?“

„On člověk nikdy neví, kdy vstaneš… Minule jsi vstávala ve tři odpoledne…“ vytknul mi Jake a nandal mi porci kuřete s rýží. Po obědě jsem si sedla na gauč a začetla se do mojí oblíbené knížky: Anordinary Ordinary. Hlavní hrdinka zrovna bojovala o svého kluka. Trochu mi to připomnělo samu sebe. Jake a CC spolu naštěstí vycházejí úplně normálně, jako by se nikdy nic nestalo.

16:00

Jake někam jel, ale samozřejmě jsem nevěděla kam. Prý je to strašně tajná mise. Čekala jsem na něj strašně dlouho a pak se konečně otevřeli dveře. Jake vešel s lišáckým úsměvem.

„Ahoj!“

„No ahoj… Kdes byl tak dlouho?“

„Na tajné misi, přece jsem ti to říkal! Mimochodem, zítra se mnou jedeš… Jedeš se mnou na jedno odlehlejší místečko…“

„Proč?“

„To je součást tajné mise, tak se nech překvapit.“

Zašel do pokoje a už jsem ho zbytek dne neviděla. Nepočítám-li večer, samozřejmě.

19.10. 2014, 5:39, Los Angeles, Cissin domek

V tu nelidskou hodinu, po půl šesté, mě Jake probudil s tím, že si na sebe mám vzít něco vážně hodně pěkného, upravit se a v šest být před domem. Vzala jsem si tedy černobílé šaty ke kolenům, učesala se, namalovala a obula si baleríny se cvočky.

6:00

Jak mi bylo nařízeno, čekala jsem před domem. Byla ještě docela tma, pouliční lampy svítily. Čekala jsem docela dlouho, tak jsem si zapálila, abych zkrátila čekání.

Najednou mi někdo vyhodil cigaretu z ruky a já teď už neviděla ani ty lampy. Někdo mi přes hlavu přehodil něco jako pytel a přehodil mě přes rameno. Křičela jsem, kopala, ale nebylo mi to nic platné. Naložili mě do auta a vezli někam pryč.

8:28, Los Angeles, jezero

Cesta trvala šíleně dlouho. Pak auto zastavilo a někdo z něj vystoupil. Vzal mě zase přes rameno a já už raději neprotestovala. Poznala jsem, že jsme někde venku, protože foukal vítr. Ten, co mě nesl mě sundal z ramene a shodil ze mě ten pytel. Zavázal mi ale rychle oči, takže jsem vůbec nic neviděla. Měla jsem z toho šílenou hrůzu. Dva páry rukou mě strkaly dopředu, takže jsem musel chtě nechtě jít. Byla jsem posazena na jakousi židli a ti kolem mě odešli.

Slyšela jsem slabě kytaru, která víc a víc sílila, tóny Done for you, které nemohl zahrát nikdo tak, jako oni. Bicí, kytara, basa… Pak zpěv. Jistě, ten hlas byl Andyho… Chtěla jsem si sundat šátek, ale někdo mě chytl za ruku. Nechala jsem tedy šátek tak a poslouchala hudbu.

Hudba utichla… Někdo mi sundal šátek z očí. Byl to Ashley. Pak šel přede mě.

„Cisso… Přes to všechno, co se stalo, jsi jedna z nejlepších holek na světě. A taky jsi moc pěkná holka. Mám tě rád jako kamarádku a nebýt toho repráku, o který ses praštila, neznal bych tě.“