Anordinary Wild One

O 15 let později

No... Rozhodla jsem se tohle celé uspíšit a přidat zbytek už dnes. Důvod je ten, že mám nápad na novou FFku, která bude na rozdíl od téhle psána v roce 2011. Chtěla bych jí sem přidávat už teď, takže jsem dojela AWO.

Takže prosím, poslední díl:

CC a Jinxx

Tyhle dva roky ze své paměti jen tak nevymažeme. Poznali jsme dokonalou Cissu Carlington, ze které je teď už paní Pitts, Elis, která zůstala jako jediná holka s Ashem, Sam, která se zamilovala po uhánení Jaka do CCho, Chrissie, holku, co takřka vychovala Marka, Kate, přítelkyni Trashe, Ashleyho bratránka. Cissa s námi na evropské turné nakonec odjela, což bylo moc dobře. Bylo to totiž jedno z nejlepších turné a díky němu se naše armáda zase o něco rozrostla. Teď je paní Narcissa Pitts naše manažerka, a lepší jsme si nemohli přát, co říkáš, CC?

Jasně. Je to opravdu super holka. A taky vám musím oznámit, že já a Sam jsme se zasnoubili. Datum svatby ještě nemáme, ale Sam nosí zásnubák všude a všem ho ukazuje. S tou holkou jsem opravdu šťastný a vůbec mi nevadí, že s námi v mém domě bydlí i Foxie, její kamarádka a kytaristka v Samině kapele. Foxie je totiž stejný cvok jako my oba.

6.6.2030

MARK

Pondělí, nejhorší den v týdnu. Zase jsem musel jít do školy. Natáhnul jsem na sebe černé džíny a triko, vyžehlil si vlasy a dal si patku tak, aby mi nebylo vidět oko. Emouš se pozná a nebyl jsem ve škole jediný. Prostě jsem byl jako strejda Biersack, naprosto vyhozený ze společnosti. Vzal jsem si tašku a sešel dolů.

„Marku, vezmi si svačinu!“

„Jo, mami…“ Vzal jsem si sáček se svačinou a otevřel dveře.

„Dávej na sebe pozor, zlato.“

Usmál jsem se a dal mamce pusu na tvář. Táta zase nebyl doma, mají totiž šňůru koncertů. I přes to, že je táta slavnej, já jsem vyvrhel, protože Black Veil Brides nikoho nezajímá.

Vyšel jsem před dům a pokračoval v cestě. V uších jsem měl sluchátka a poslouchal BVB. Proč ne? Hudba se mi líbí, nějakým způsobem mě to uklidňuje. Zastavil jsem se před domem na kraji ulice, která byla od našeho domu asi půl hodiny vzdálená a hodil do okna kamínek. Za pár minut vyběhla z domu usměvavá holka. Dlouhé černé vlasy po pás, kožená bunda, černé kalhoty, vysoké boty, bílé tričko. Dokonalost sama. Jmenuje se Celeste a je to moje nejlepší kamarádka. I když, někdy bych si přál, aby byla něco víc.

„Ahoj, Cels,“ usmál jsem se.

„Ahoj… Tak jdeme?“

„Jo, jasně,“ kývl jsem a pokračoval s ní v cestě. Taky si vzala sluchátka do uší a poslouchala kupodivu to samé co já. Asi vás teď překvapí, když řeknu, že se celým jménem jmenuje Celeste Coma a je to dcera Christiana Comy, bubeníka BVB. Jo, nejlepší kámoška je dcera strejdy Comy. S ostatníma dětma jsem se sice taky kamarádil, ale ne tolik jako s Cels. Byla to moje spřízněná duše. Dokonale jsme si rozuměli už od té doby, co začala chodit do školy. Sice byla o třídu dole, ale to nám bylo jaksi jedno. Je o rok a dva měsíce mladší než já. Teta Sam o ní nevěděla a zjistila, že je těhotná až v pátém měsíci, když jí rostlo břicho.

Když jsme došli do školy, vyměnili jsme si svačiny a šly každý do své třídy. V mé třídě se to hemžilo styláky, jak jim říkám já. Pro mě tam nikdo neměl pochopení. Sedl jsem si do poslední lavice, což bylo celý rok moje útočiště. Pak vešla učitelka.

„Dobrý den, třído.“

„Dobrý den, slečno Wielsová,“ odrecitovali jsme. Hodiny hudebky s Wielsovou pro mě byly osvobozující. Zpíval jsem docela dobře, takže mě to dost bavilo.

Po hudebce jsme se stěhovali do učebny chemie, nejhoršího předmětu vůbec. Plus bylo, že učebna je až v druhém křídle, takže jsem měl čas si dát sluchátka do uší a po cestě poslouchat.

Když jsem tam dorazil, fláknul jsem sebou na židli a poslouchal nudný výklad.

Hodiny ve škole ubíhaly pomalu. Pak oběd a zase ještě dvě hodiny. Byl jsem rád, když ve tři zazvonilo a já vyběhl ven, abych počkal na Cels. Vyšla chvilku po mě.

„Půjdeme pěšky?“ zeptala se.

„Jak chceš, ale možná by to bylo lepší.“

Přikývla a pomalu se dala na cestu. Šel jsem vedle ní a pořád na ní koukal. Překvapilo mě, že jí to nikdy nepřišlo divné. Pak někdo začal hulákat, abychom počkali. Otočil jsem se a za námi běžel Josh, Jinxxův a Sammiin syn.

„Joshi, jak to, že nejsi doma?“ zeptal jsem se ho.

„Byl jsem po škole.“

Joshovi bylo jen osm let, ale po škole byl docela často. Jen jsem kývl.

„Tak zavolej tátovi, ať si pro tebe přijede, ne?“

„No fajn…“ kývl a vytáhl mobil. Když Jinxx přijel, pokračoval jsem s Cels v cestě.

„Marku, mě se ještě domů nechce. Pojďme někam.“

„Kam myslíš? No a co takhle jít… řekněme… Do lesíka?“

„Jo, tak jo. Na lavičku.“ Usmála se a táhla mě za sebou. Když jsme došli na místo, posadili jsme se na lavičku, kterou jsme spolu sami udělali. Po chvilce ticha si lehla na moje rameno a zavřela oči. Tak nějak jsem zpanikařil, takže jsem škubnul ramenem a jí spadla hlava.

„Cels, jsi v pořádku? Promiň! Já nechtěl!“

„Dobrý.“ Zasmála se a znovu si mi lehla na rameno. Nemohl jsem si pomoct a dal jsem jí ruku kolem pasu. Okamžitě se zvedla.

„Co děláš?“

„P-promiň…“ zamumlal jsem a trochu si odsedl.

„Klidně jsi jí tam mohl nechat.“

Pokrčil jsem rameny a znovu jí chytl kolem pasu. Tázavě se na mě podívala.

„Víš, Cels. Mám tě vážně rád a…“

„Já tě mám taky ráda.“

„Jenže já tě mám rád jinak… Ne jako kamarádku.“

Dal jsem jí pusu na tvář a jakmile jsem to udělal, zvedl jsem se šel pryč. Ona mě ale dohnala.

„Marku počkej… Taky tě mám ráda.“ Chytla mě za ruku a tak jsme došli až k ní domů. Jelikož byl ten den poslední koncert, CC stál před domem.

„Čau děcka! Marku, jdeš k nám?“

„Ne CC, půjdu domů, musim se učit.“

„Jo jasně… Tak se měj a pozdravuj mámu. Táta už by měl bejt doma.“

Kývl jsem a rozloučil se s Celeste.

A vážně, před domem bylo tátovo auto. Vešel jsem dovnitř a šel do obýváku, kde táta seděl.

„Čau tati.“

„Nazdar, synu. Něco jsem ti přivez, máš to v předsíni.“

Kývl jsem a šel se kouknout. Stála tam kytara, úžasná nová kytara. Běžel jsem zpět do obýváku.

„Tati! Děkuju!“

Objal jsem ho.

„Nemáš zač, Marku. Musíš jít v mých stopách. Slyšel jsem, že se Celeste učí na bicí, můžete založit kapelu.“

Zasmál jsem se a šel uklidit kytaru do pokoje.