Anordinary Wild One

New Life

Takže, touhle kapitolou začíná druhá etapa příběhu. Už nebude vyprávět jen Cissa, ale i ostatní postavy, začneme Jakem. Taky bych vám chtěla poděkovat za překročený 300 reads a vážím si vašich votes :) Takže...

JAKE

5. 7. 2015, 23:35, koncert BVB

Stál jsem na podiu a hrál Perfect Weapon. Ale honilo se mi hlavou i to, co je s Cissou. Devátý měsíc těhotenství je opravdu i pro otce velká zátěž. Hrál jsem ale bez starostí dál, do termínu zbývali ještě dva týdny. Viděl jsem ten velký dav nadšených fanoušků, jak na mě koukali, když jsem hrál sólo. Pak mi ale do sluchátka zazněla jedna věta, která mi to překazila.

„Vaše manželka rodí.“

Přestal jsem okamžitě hrát a běžel jsem do zákulisí. Tam stála jedna dáma z managementu, držela v ruce můj mobil.

„Vaše manželka právě začala rodit. Volala její matka.“

„Jistě!“

Položil jsem kytaru a rychle se rozběhl k autu.

00:03, porodnice

Dojel jsem před dveře nemocnice a okamžitě běžel k porodním sálům. Zastavil jsem tam jednu ze sestřiček.

„Prosím vás, nevíte, kde je Cissa Pitts?“

„Jistě, vím. Tady, na dvojce.“

Ukázala na jedny ze dveří. Došel jsem k nim a chtěl vzít za kliku.

„Tam ale nemůžete! Vaše manželka rodí, pokud je vám to známo.“

„Tak můžu být snad u porodu, ne?“

„No, to opravdu nepřipadá v úvahu.“

Sestra odešla a mě nezbývalo nic jiného, než si sednout na židli ke dveřím a čekat.

CISSA

00:10

Byla jsem na porodním sále. Nevěřila jsem, že porod může tak nesnesitelně bolet. Křeče byly neúnosné. Ležela jsem tam už možná něco málo přes hodinu a pořád nic. Byla jsem zpocená a neustálé: „Tlačte, maminko, už to bude,“ mi začínalo pořádně lézt na mozek.

1:12

Probudila jsem se kdesi na pokoji. Vedle mě byla postýlka, ve které byly modré peřinky a něco neskutečně malinkého a roztomilého. Otočila jsem se na druhou stranu postele. Seděl tam Jake a tiskl mi ruku.

„Je to kluk… Pořád potřebovali jméno, tak jsem jim řekl, aby tam napsali Mark Jacob Pitts. Nevadí ti to?“

„Vůbec! Je to úžasné jméno…“ usmála jsem se a políbila ho.

„Už jsem si ho choval. Prý je úplně v pořádku, i když se narodil dřív. Chceš si ho taky pochovat?“

Přikývla jsem a Jake vytáhl malého Marka z postýlky ven. Položil mi ho na ruce. Ten pocit byl neskutečný. Držela jsem v ruce své dítě. Své vlastní dítě. Bylo mi sice jen 23 let, ale cítila jsem, že budu dobrá máma. Začali mi téct slzy.

„Ciss? Zlato, co se děje?“

„Já jen… On je tak malinký…“ usmála jsem se a Mark mi svou malinkou rukou stiskl ukazováček.

6.7. 2015, 9:36, porodnice

Do pokoje se k nám napakovali úplně všichni. Jinxx, Sammi, CC, Andy a dokonce i Ashley, který se napřed vymlouval, že má rande. Všichni známe ty jeho rande. Dostala jsem kytku, pár balónků a bonboniéru. Když mi jí Jake dával, Ash se mě zeptal, jestli z ní může Mark taky jíst. Někdy mi opravdu přijde jako pětileté dítě.

9.7. 2015, 10:10, porodnice

Stála jsem před pokojem. Jake mi právě bral tašku. Mark ležel ve vajíčku a spal, naštěstí. Poslední dva dny pořád jen brečel. Byla jsem strašně ráda, že už pojedu domů, jelikož jsem toho měla v porodnici tak akorát dost. Došli jsme dolů k autu a já si sedla dozadu, abych mohla Marka držet. Jake mi zařídil chůvu. Sice jsem s tím nesouhlasila, ale pak jsem si řekla, že se mi možná mírná výpomoc bude hodit.

11:30, Cissin domek

Vystoupila jsem z auta. Jake šel za mnou s taškou a s malým. Otevřela jsem dveře, nadechla se a… Vyskočila na mě šestice lidí.

„Vítej doma!“ zaznělo unisono a všichni mě zaplavili polibky. Div mě neumačkali. U televize stála kupa čtyř velkých dárků. Od Andyho dostal malý dudlíka, od Fergusonových neuvěřitelných dvacet bodíček, od CCho chrastítko a když jsem měla otevírat dárek od Ashleyho, přepadal mě pocit, že to nebude nic moc slušného. No, byla to kšiltovka.

„Ashley? K čemu bude novorozeněti kšiltovka?“

„No… To jsem nedomyslel… Až vyroste, ne?“

Jen jsem přikývla a šla dárky uklidit do pokoje. Tam na mě čekala postýlka, vedle níž stála malá dívka s modročernými vlasy.

„Dobrý den. Já… Jsem Chrissie. Váš manžel si mě najal jako chůvu.“

Jen jsem kývla a usmála se.

„Jistě, jo, o tom vím… Jsem Cissa, moc mě těší. A pro začátek, můžeme si tykat.“

Chrissie jen kývla.

„A kde je malý? Uložila bych ho.“

„Chriss, s tím si teď nedělej starosti. Pro dnešek máš volno, jo?“

„Jo… No, tak díky, Cisso. Ahoj…“

Rozloučila se a odešla.

Byly jsme vzhůru ještě dlouho do noci a když se naše společnost rozprchla do vlastních domovů, musela jsem se jít mačkat na postel s Jakem i s malým Markem.