My New Mysterious Life

2. část

,,Vítejte v Los Angeles. Děkujeme, že jste letěli s námi a doufáme, že se vám let líbil, " probudil mě hlas letušky.

Povzdychla jsem si a protáhla se. Vzala jsem si věci a vystoupila z letadla. Na letišti byl divný americký vzduch a všude bylo hodně lidí. Počkala jsem si na svoje kufry a rozhlédla se kolem sebe. Našla jsem si lavičku a sedla si na ní. Tak a co teď? Co tu budu dělat? Vždyť je to tu hrozný. Všichni se jen cpou hamburgery a pijí colu. Nikoho nezajímá mladé děvče, které sem právě přijelo. Taky proč bych měla někoho zajímat? Každý se zabývá svými problémy a ničeho jiného si nevšímají. Dost! Jess, přestaň se litovat, postav se na vlastní nohy a ukaž všem, co to znamená být z Británie!

Stoupla jsem si a všimla jsem si cedule se svým jménem. Šla jsem k pánovi, který jí držel. Měl černé vlasy a mohlo mu být kolem třiceti.

,,Dobrý den. Já jsem Jessica Stone," řekla jsem s hraným úsměvem.

,,Dobrý den, slečno. Já jsem James. Teď vás odvezu do vašeho budoucího domu. Dám vám všechno, co vám dát mám a trochu vám řeknu, jak to tady chodí a co byste teď měla dělat. Mám na vás pár dní dohlížet," podal mi ruku a já mu jí stiskla.

,,Děkuju. Dohled budu potřebovat, jinak bych si asi něco udělala," zažertovala jsem, i když jsem úplně tolik nelhala. Asi bych to sama vážně nezvládla.

Usmál se a vzal mi kufry. Vyšli jsme ven z letiště a hned jsem se nadechla 'čerstvého' amerického vzduchu. Zlatá Anglie. Došli jsme na parkoviště a zastavili u bílého krásného Audi TT s červeným vnitřkem.

,,To je vaše auto?" zeptala jsem se nevěřícně.

,,Ne, to auto za ním je moje, ale spíš vaše."

,,Aha. Ale tohle je taky moc krásný auto. To by mi stačilo, " zasmála jsem se.

,,To by stačilo každému, ale počkejte, až uvidíte to moje a zároveň vaše."

Bílé Audi odjelo a my přešli blíže k mému budoucímu autu. Bylo malé, červené značky Volkswagen Beetle. Jedno z aut, které jsem si přála, když jsem udělala řidičák. Chtěla jsem buď Volkswagen Beetle nebo Fiat 500. Bohužel ani na jedno nebyly peníze. Počkat a jak to, že teď jsou?

,,Tohle je moje budoucí auto? Kde by na to rodiče vzali peníze? A pokud je to úplatek, aby se mi tady líbilo, tak to neberu," řekla jsem rozhodně.

,,Úplatek to není. A od rodičů to úplně taky není."

,,A od koho je?" znejistěla jsem. Propalovala jsem ho pohledem, ať už to konečně řekne.

,,Od Ryana."

Když vyslovil jeho jméno, naskočila mi husí kůže a do očí se mi hnaly slzy. Tolik mi chybí. To auto je důkaz, že byl v mém životě. V mém srdci je teď velká díra, která se bude těžko vyplňovat.

,,Pojedeme?" vyrušil mě James z přemýšlení."

,,A-ano."

James naložil kufry do auta a otevřel mi dveře od spolujezdce. Nastoupila jsem, rozhlédla se po koženém krémovém čalounění a nadechla se. Vonělo to tu novotou a Ryanem. Zase se mi po něm zastesklo. Ani jsem si nevšimla, že James už sedí vedle mě a vyjel. Bylo tu ticho, za což jsem byla vděčná. Po asi dvaceti minutách mi to nedalo a zeptala jsem se.

,,A jak víte, že je od Ryana?"

,,Nechal vám tu vzkaz. Dole v přihrádce. Poprosil mě, abych vám ho dal," ukázal na přihrádku přede mnou. Opatrně jsem jí otevřela. Byla tam malá bílá obálka, na které bylo napsáno: 'Pro mojí princeznu Jessie'. Vyndala jsem jí a jemným trhnutím jí otevřela. Vytáhla jsem světle růžový dopis. Ztěžka jsem polkla a začetla se.

Milá Jessie,

nechtěl jsem tě připravit o to překvapení, co jsem pro tebe měl, tak jsem ti ho nechal poslat. Pravděpodobně v něm teď sedíš. Doufám, že se ti líbí a snad jsem ti udělal alespoň trochu radost. Vždy, když budeš řídit, vzpomeň si na mě. Já na tebe myslím pořád a nikdy na tebe nezapomenu. Slibuju. Po tom, co si odletěla, Becca odjela za Austinem domů. Tvých rodičů jsem se potom ptal, proč se to všechno muselo stát. Řekli mi to. Nejspíš dělám chybu, že ti to napíšu, ale stejně by ses to dříve nebo později dověděla. Možná se teď budeš cítit hrozně, ale čím déle bys to nevěděla, tím by to pro tebe bylo horší. Věř mi. Jessie, tvým rodičům hrozí velké nebezpečí. Pokusím se je ochránit, jak jen to půjde, ale asi to nic nezmění. Někdo jim vyhrožoval, že je chce zabít. Prý s vaší rodinou mají nevyřízené účty a chtějí se pomstít. Proto si musela odletět a Becca se musela přestěhovat. Chtějí pro vás to nejlepší a hlavně bezpečí. Zavolej mi, až budeš 'doma'.

Miluju tě, s láskou Ryan

,,Zastavte! Musím na vzduch!" vykřikla jsem hned, jak jsem dopis dočetla. James zastavil na odpočívadle a vystoupila jsem. Zhluboka jsem se nadechla a sedla si na lavičku. Lokty jsem se opřela o stehna a hlavu si vložila do dlaní. Slzám jsem se nebránila. Proč se tohle muselo stát zrovna mně? Proč? Nechci přijít o rodiče! Nesmím! Oni mě nesmí opustit! Lituju všech hádek s nimi a všech okamžiků, kdy jsem je nenáviděla.

,,Jess, jste v pořádku?" vyrušil mě Jamesův hlas. Lekla jsem se ho. Nevnímala jsem okolí, tak jsem si ani nevšimla, že si přisedl. Ne, nejsem v pořádku! Jak bych mohla být?

,,Jsem. Můžu se vás na něco zeptat?"

,,Samozřejmě."

,,Můžu vás obejmout?"

,,Jistě," usmál se. Natáhla jsem se k němu a pevně ho objala. Trochu jsem mu namočila sako od mých slz a možná i ušpinila od řasenky. Hladil mi záda. Bylo to příjemné. Dlouho jsme tam tak mlčky seděli a objímali se. Pak jsme se zvedli a jeli dál. Cesta už netrvala dlouho. Dojeli jsme na okraj města a zastavili u skromného domečku.

Omlouvám se, že nebyl včera, ale nenašel se čas. Snad je tahle část o něčem, protože jsem se do toho trochu vžila a nevím, jestli to dává smysl. Chyb si nevšímejte :) Další část může být v pátek nebo o víkendu. Doufám, že se líbila a omlouvám se, jestli někoho přiměju k pláči :)