*pohled Nialla*
Pozorně jsem naslouchal, co mi Jess říká a bylo mi jí strašně líto. Nechápu, jak někdo může dělat něco takového. Vždyť se o ní vůbec nezajímal a došel za ní, jen když něco potřeboval nebo jí chtěl jen tak ublížit. Jak se sebou takoví lidé můžou žít? Copak nevidí, co dělají ostatním? Je to od nich strašně hnusný.
Dopověděla celý příběh a zahleděla se mi do očí. Všiml jsem si, jak jí stékají slzy po tváři. Natáhl jsem k ní ruku a setřel jsem jí je.
,,Jess, je mi to líto, ale zkus na to nemyslet. Je to od něho strašně sobecký. Myslel jenom na sebe a nezáleželo mu na tom, jak to bereš ty. Nezabývej se tím, co bylo, protože už to nezměníš. Vím, že je to těžký, ale když budeš myslet na něco, co ti zvedne náladu, tak to bude zase dobrý. Uvidíš," snažil jsem se jí uklidnit a usmál jsem se.
,,Jenže on se vrátil. Proč mi přijde, že mi chce zase ublížit? Proč si to myslím, Nialle?" vzlykla.
,,Nevím. Třeba je to jenom hodně špatná náhoda. Ale teď tady máš mě a já ti pomůžu," vzal jsem její ruku do té své a stiskl jí, aby věděla, že tu jsem pro ní.
,,Ani nevíš, jak jsem ráda, že jsem tě poznala," přitiskla se na mě ještě víc a v druhé ruce, kterou jsem nedržel, žmoulala moje tričko. Sice bylo moje oblíbené, ale teď mi to bylo jedno. Hladil jsem jí po vlasech až na záda.
,,Máš hlad?" zeptal jsem se jí. Slabě přikývla. Chytil jsem jí pod koleny, objal jsem jí okolo ramen a zvedl jsem se s ní. Položil jsem jí na gauč a šel do kuchyně. Prohlédl jsem lednici a potravinovou skříň a vyndal suroviny na palačinky. Nic moc tu neměla, takže jsem si musel nějak vystačit. Udělal jsem palačinky, namazal jsem je marmeládou nebo nutelou, přidal jsem trochu šlehačky a donesl jsem to Jess do obýváku. Trochu se usmála, když mě viděla. Přisedl jsem si k ní a talíř jsem si položil na klín. Ukrojil jsem kousek z jedné palačinky s jahodovou marmeládou a vidličku namířil k jejím rtům.
,,Otevři pusu," podíval jsem se na ní. Kukla se na mě trochu udiveně a neposlechla. ,,Honem nebo to sním já a nemluvím jen o tomhle soustu," pokračoval jsem varovným tónem. Zasmála se a otevřela pusu. Vložil jsem jí sousto do úst a ukrojil další. Šlo mi jen o jednu věc. Aby se smála a docela se to dařilo.
,,Je to moc dobrý. Můžeš dál," řekla potom, co to spolkla. Usmál jsem se a dal jí další sousto. Takhle jsem jí nakrmil celou porcí, jen jsem si občas dal taky. Přece když jsem to udělal, tak to musím taky ochutnat. Zvedl jsem se a šel dát talíř s příborem do myčky. Otevřel jsem jí, ale byla plná umytého nádobí. Talíř jsem dal do dřezu a myčku jsem uklidil. Našpiněné nádobí jsem umyl a dal na odkapávač. Vrátil jsem se k Jess, která sledovala dění v televizi. Když zaregistrovala mojí přítomnost, obrátila na mě svoje hnědá kukadla a usmála se.
,,Děkuju, Ni," řekla tichým hlasem. Spíš šeptala.
,,Nemáš vůbec zač. Dělám to pro tebe rád," odpověděl jsem. Přisedl jsem si k ní a objal jsem jí kolem ramen. Ona se na mě natiskla a opřela si o mě hlavu. Koukali jsme na televizi a nikdo z nás nic neříkal. Podíval jsem se na ní a měla zavřené oči a spala. Pousmál jsem se nad tím, jak vypadala. Byla taková roztomilá a nevinná. Toho hajzla si najdu!
Opatrně jsem se natáhl pro ovladač a vypnul jím televizi. Zvedl jsem Jess do náruče a donesl jsem jí do jejího pokoje, kde jsem jí položil do postele a přikryl. Akorát jsem jí upravoval vlasy za ucho, když něco zamumlala.
,,Zůstaň tady se mnou, Nialle. Prosím," vydala ze sebe, aniž by otevřela oči. Sundal jsem si tričko a kalhoty a složil to na komodu. Obešel jsem postel a lehl si k ní. Přitulil jsem se k ní zezadu a přehodil si přes ní ruku.
![](https://img.wattpad.com/cover/16220423-288-k808644.jpg)
ČTEŠ
My New Mysterious Life
FanfictionMalá chytrá blondýnka Jessica Stone. Bydlí v Oxfordu. Už jako malá měla sen studovat na univerzitě, od které bydlí jen pár bloků. Pilně se učila, někdy kvůli tomu byla i odsuzovaná, ale její sen se jí splnil. Brzy bude mít 21. narozeniny. Má milujíc...