My New Mysterious Life

12. část

,,Jsem já to ale nezdvořák. Ani jsem se nezeptal, jestli neruším. Omlouvám se. Nechám vás tu. Mějte se," vychrlil ze sebe. Jeho ironie musí být cítit na několik kilometrů, protože každý pozná, že tu omluvu nemyslel vážně.

Oddechla jsem si, když se otočil a odešel. Mezi mnou a Niallem však zůstalo napjaté ticho. Vypadal, že je smutný a koukal ven z okna. Vlastně před tím, než nás Chris tak nemilosrdně vyrušil, málem by mi Niall přiznal, že ke mně něco cítí. Možná. 'Nebuď naivní, Jessico! Nemiluje tě! Kdo by chtěl chudinku, jako jsi ty? I Ryan si hned někoho našel, když se tě zbavil,' křičelo moje svědomí. Potřebuju být chvíli sama.

,,Nialle, můžu si na chvilku odskočit?" zeptala jsem se. Ani nevím proč. Asi ze slušnosti.

Odvrátil zrak od dění venku a podíval se na mě. Z jeho výrazu se nedalo vůbec nic vyčíst. Pohlédl mi do očí a pak se otočil zpátky k oknu. Povzdychla jsem si a zvedla jsem se ze židle. Rozhlédla jsem se po restauraci a hledala jsem toalety. Nakonec jsem je našla. Vlezla jsem si do kabinky a zamkla jsem se. Sedla jsem si na zem a dala jsem si hlavu do dlaní. Snažila jsem se na nic nemyslet. Prostě si vymazat myšlenky na Chrise, Ryana a Nialla. Na všechno, co se týká kluků.

Když jsem tam už seděla moc dlouho, odemkla jsem kabinku, u zrcadla jsem zkontrolovala, jak vypadám a vyšla jsem z toalet. Zavřela jsem dveře a když jsem se otočila, že půjdu zpátky k Niallovi, ucítila jsem na zápěstí silný stisk a najednou jsem stála tváří v tvář Chrisovi. Zatáhl mě do nějaké chodbičky, kam nikdo neviděl a nikdo sem asi ani nechodil. Zalapala jsem po dechu, když jsem si uvědomila, jak blízko u mě stojí. Sevření na mé ruce povolil, ale nepustil mě.

,,Myslela jsem, že si odešel," promluvila jsem jako první. Snažila jsem se, abych na sobě nedala znát nervozitu.

,,Potřeboval jsem si s tebou ještě promluvit," řekl jen. Koukala jsem mu přímo do očí, ale nepoznala jsem z nich, co by chtěl řešit.

,,Tak začni. Nemám na tebe celý den," vyzvala jsem ho. Nechci, aby sem Niall přišel a hledal mě. I když možná si ani neuvědomil, jak dlouho jsem pryč.

,,Změnila ses. Kdybych tohle udělal na střední, tak máš v očích strach, ale teď jsi jiná," začal. Pochybuju, že mi tady chtěl vyprávět, jak jsem se změnila, a že se mu to, nedej Bože, líbí. Chce to jen prodlužovat, než se dostane k tématu, co chce probrat.

,,Lidé se mění. Už nejsem ta chudinka ze střední, kterou jsi mohl mlátit a řvát na ní, kdykoli se ti zachtělo. Přenesla jsem se přes to a jsem silnější. Už mě netrápí minulost," odsekla jsem. V jistém smyslu je to pravda, ale že bych úplně zapomněla na to, co jsem zažívala díky němu, to v žádném případě. Na to se zapomenout nedá.

,,Všiml jsem si a je to sexy," zadíval se mi do očí a oblízl si rty. Ať už sakra řekne, o co mu jde, nebo odejdu. To je vlastně dobrý nápad.

,,Fajn. Jestli jsi chtěl řešit jenom tohle, tak já půjdu," vytrhla jsem mu svou ruku z jeho a pokusila jsem se odejít. Marně. Trhl mým ramenem a přitiskl mě na zeď.

,,Ale já ještě nedomluvil. Neřekl jsem ti, že můžeš jít," zašeptal mi slizkým hlasem do ucha. Zjistila jsem že nedýchám a můj puls je nezdravě vysoký. Už to udělal zase. Chce mě donutit, abych se ho bála, ale to se mu nepovede. Znovu už ne. Zhluboka jsem se nadechla, abych zvládla promluvit normálním hlasem.

,,Fajn, tak mluv. Fakt na tebe nemám čas, takže dělej!" řekla jsem rázně. Až jsem se divila, že jsem to zvládla. Chris se uchechtl.

,,Myslíš, že jsem neprokouknul to divadýlko s tím tvým Nickem?" zasmál se, pokud se tomu tak dá říkat.