My New Mysterious Life

18. část 2/2

(Minule)
,,Mám nápad," přešel ke mně blíž a já se na něj s nedůvěrou obrátila.

,,Chci ho znát?"

----

,,Zkus zavolat rodičům," řekl a já nevěděla, jestli si ze mě střílí nebo to myslí vážně. Podle toho asi vypadal i můj výraz. ,,Jen do toho. Když to neuděláš, nezjistíš, jestli si z tebe dělám srandu nebo ne," dodal a trochu se zasmál. Awww jak mi chyběl jeho smích. Tak tohle jsem od sebe fakt nečekala. Ale když se to tak vezme, koho by to nenapadlo?

Seskočila jsem z parapetu a vzala si mobil. Všimla jsem si několika zpráv a zmeškaných hovorů od Nialla. Nejspíš mu došlo, že asi nebudu doma. Asi nemá úplně radost. Zmeškané hovory jsem smazala a zprávy jsem odklikala, aby byly 'přečtené'. Vytočila jsem mamčino číslo a čekala, jestli to náhodou zvedne. Po pár zazvoněních to zašumělo a ozvalo se, že volaný účastník je nedostupný. Povzdychla jsem si, odhodila telefon na postel a sama si na ni sedla.

,,Vážně sis myslel, že to někdo vezme?" zeptala jsem se Ryana, který poté kývl. ,,Proč? Vždyť jste mi jasně řekli, co se stalo a..." odmlčela jsem se a snažila se zadržet slzy, které se mi hnaly do očí. Pořád jsem tomu nějak nemohla uvěřit. Zhluboka jsem se nadechla a podívala se na Ryana, který nevapadal tak zle jako včera. Tím chci říct, že jsem mu teď nebyla asi tak volná.

,,Víš, Chris neřekl úplně tak ve všem pravdu," dostal ze sebe, až jsem si myslela, že se do těch pár slov zamotá i fyzicky, což nejde, ale vypadal tak.

,,Jak to..." byla jsem přerušená vyzváněním mého telefonu. Popadla jsem ho a přečetla si jméno volajícího. Rozklepaly se mi ruce, když tam stálo Mamka. Nervózně jsem přejela přes zelený proužek a přiložila si telefon k uchu. ,,H-haló?" zašeptala jsem.

,,Ahoj, Jess," řekla mamka nadšeně a já zkameněla. Nedocházelo mi, jak je možné, že ji opravdu slyším. Dál jsem se neozývala, protože jsem neměla hlas. Prostě jsem koukala do zdi, jakoby to byla moje nová nejlepší kamarádka, protože jsem se asi zbláznila. ,,Haló, Jessico, jsi tam?" trošku vykřikla mamka a já hned něco řekla ve smyslu, že jsem.

,,Jsi v pořádku? I táta? Kde jste a co děláte?" vyhrkla jsem, abych se o všem ujistila.

,,Ano, jsme oba v pořádku. Udělali jsme si radost a vyjeli jsme si k moři. Už dlouho jsme nebyli nikde sami, tak jsme mysleli, že by to mohlo být fajn. Proč? Stalo se něco?" zajímala se a mně spadl snad dvoutunový kámen ze srdce.

,,Ehm, ne, všechno je v pořádku. Jen jsem s vámi dlouho nelmuvila a lekla jsem se, víš?" snažila jsem se z toho nějak chatře vykroutit, aby mě nezačala z něčeho podezřívat. Snad si ničeho nevšimla.

,,Jsem  ráda, že jsi zavolala. Už budu muset jít. S taťkou jdeme na prohlídku nějaké galerie a potom na nákupy. Něco ti přivezeme a pak pošleme, chceš?"

,,Nedělejte si starost. Hlavně, že je všechno, jak má být," usmála jem se, i když to nemohla vidět.

,,Tak dobře. Ozvu se ti, ano?"

,,Dobře. Užijte si to," popřála jsem jim. Rozlučily jsme se a položily to. Lehla jsem si obličejem do polštáře a rozbrečela se. Je toho na mě moc. Jednou mi řeknou, že jsem o rodiče přišla a den na to si normálně povídám s mamkou. Buď jsem blázen nebo si tu ze mě někdo utahuje. ,,Dopověz to, prosím," vzpomněla jsem si, že jsem po Ryanovi chtěla, aby mi vysvětlil tu záležitost s Chrisem, než mi mamka volala.

,,Chris ti včera lhal. Tvým rodičům jsme nezkřivili ani vlásek. Byla to jen past a tys nalítla. Chtěl tě jen dostat a já byl jen takový prostředník, abych mu to ulehčil," řekl a mě hned vyběhla jedna otázka.