My New Mysterious Life

4. část

Ráno mě probudilo světlo slunečních paprsků. Ještě jsem nechtěla vstávat, a tak jsem se otočila na druhý bok a snažila se znovu ponořit do říše snů. Bohužel se mi usnout nepovedlo, tak jsem pomalu otevřela oči. Když jsem se zorientovala, pochopila jsem, že jsem ve svém novém pokoji v mém novém domě. Natáhla jsem se pro mobil na nočním stolku, abych vůbec zjistila, co je za den. Odemkla jsem obrazovku a na velkém modrém obdélníčku zářil čas 8:40 a.m. a pod ním datum 15. června. Zívla jsem si, položila mobil zpátky na stolek a ustlala si postel. Když jsem byla se svým stlaním spokojená, obula jsem se do mých roztomilých bačkor se vzorem pejsků a šla dolů do kuchyně. Byla bych Jamesovi vděčná, kdyby byl vzhůru a udělal mi snídani. Už jsem stála ve dveřích a viděla,  jak spokojeně pije kávu a čte si noviny.

,,Dobré ráno," pozdravila jsem s úsměvem. Vzhlédl od novin a podíval se na mě. Prohlédl si mě od hlavy až k patě a na jeho tváři se začal rýsovat široký úsměv. Zkontrolovala jsem si, co mám na sobě a jestli nemám něco nevhodného. Mám černé tílko s potiskem Mickey Mouse a černé kraťásky. Na nohách mám svoje psí bačkory. Myslím, že jsem vhodně oblečená, ale je mi nepříjemně, když si mě někdo prohlíží.

,,Dobré ráno, Jess. Omlouvám se, že jsem včera nepřijel ještě dřív, než jste šla spát, ale byly zácpy a rychleji se nedalo. Promiňte," omlouval se, ale já už jsem si dělala cereálie s mlékem a k tomu kakao. Proč by v osm večer byly zácpy? Asi to tu chodí trochu jinak. Nechám to být. Je to jeho věc,  kde byl.

,,To je v pořádku," ujistila jsem ho a položila si misku a hrnek na stůl vedle něj. Hned jsem začala jíst. Udělala jsem si to dobré. Je zvláštní, že přijdu do nového domu a mám plnou ledničku i spíž. Moc pěkný pocit.

,,Co máte dnes v plánu," zeptal se mě James. Až do teď jsem byla ponořená do svých myšlenek,  tak jsem si ani neuvědomila, že jsme skoro celou dobu mlčeli.

,,Půjdu se podívat do té kavárny, kde bych chtěla pracovat a zavolám sestře. Pak nevím. Možná se půjdu jen tak projít a zjistit, jací tu žijí lidé. Mohla bych jít pozdravit sousedy. Alespoň se tu s někým seznámím," přemýšlela jsem nahlas.

,,To je dobrý nápad. Vidím, že se vám tu bude žít dobře," řekl a zněl zvláštně.

,,Proč to říkáte, jako byste měl za chvíli odjet?"

,,Protože odjíždím dnes po poledni," odpověděl a mně se najednou sevřel žaludek z pocitu samoty. Budu tu sama. Bez Jamese, bez lidí, které znám, nebudu tu mít nikoho. Seznámím se se sousedy a snad budou hodní a milí. Když mi vyjde práce, tak budu každý den mezi lidmi, takže sama nebudu. Ale stejně. Když budu doma, tak tu budu sama.

,,Ale měl ste tu být pár dní se mnou."

,,Plány se změnily a musím odjet dřív. Nebojte se, zvládnete to tady," uklidňoval mě, ale nevím, jestli to k něčemu bylo. Ale s jistotou můžu říct, že se cítím lépe, než když jsem vystoupila z letadla a viděla ten zmatek.

,,Dobře. Děkuju, že jste tu byl se mnou."

,,Určitě ještě přijedu, slibuju."

Usmála jsem se a uklidila nádobí do myčky. Šla jsem se do pokoje převléknout do něčeho pěkného, abych udělala dobrý první dojem. Vyčistila jsem si zuby, nalíčila se a vyžehlila si vlasy. Podívala jsem se na hodiny, na kterých ručičky ukazovaly deset hodin. Snad už budou mít otevřeno. Navoněla jsem se, dopilovala poslední detaily a vyrazila ven. Už jsem byla u kavárny, když zevnitř přišla paní a strhla ze dveří cedulku s tím, že hledají výpomoc. Super, takže v kavárně pracovat nebudu. Snažila jsem si vzpomenout na ostatní zaměstnání, která jsem si zvýraznila, ale nevěděla jsem, kde ty budovy jsou. Chtěla jsem se ještě ujistit, jestli náhodou ještě někoho nehledají, tak jsem vešla dovnitř a sedla si k volnému stolu v rohu. Přišla ke mně milá baristka a usmála se na mě.