My New Mysterious Life

9. část

Jess, je mi líto, že ses o Sandy dozvěděla takhle. Vztahy na dálku nikomu neprospívají, takže si myslím, že bysme se měli rozejít. Ty si určitě taky někoho najdeš a budeš šťastná. Jen chci, abys věděla, že na tebe nezapomenu. Ryan xx

Slzy mi tekly proudem a polštář už byl celý mokrý. Prosím, ať je to jenom sen a teď otevřu oči a všechno bude v pořádku. Vždyť jsme od sebe něco přes týden. Chybí mi. Tak moc mi chybí, ale ani jedinkrát mě nenapadlo, že bych ho za někoho vyměnila. On si asi myslel, že... Nevím, nechápu, na co myslel. Já bych mu tohle byla schopná udělat, ale rozhodně po delší době než je týden. A musela bych se opít.

Mám několik možností, co teď můžu dělat.

1. Jít k Niallovia svěřit se mu.

2. Uzavřít se do sebe a s nikým moc nemluvit.

3. Zavolat Rebecce a nechat si poradit.

4. Odepsat Ryanovi.

Rebecce jsem měla zavolat už včera a možná se mi trochu uleví, když se jí vyzpovídám. Vytočila jsem její číslo a vyčkávala.

,,Ahoj, Jess. Tak co rande?" ozvala se celá šťastná.

,,Bylo to krásný, ale je tady něco, s čím se ti musím svěřit," pčerušila jsem její téma hovoru. Čím dřív to budu mít za sebou, tím líp.

,,Uhm, tak povídej," vyzvala mě a já jí řekla všechno, co se stalo od včerejšího večera až do teď. Občas jsem se zastavila a rozbrečela se nanovo. ,,To je takovej idiot. Já věděla, že se mi na něm něco nezdá. Zapomeň na něj. Máš super práci, Niall je pro tebe dobrej kamarád a kdyby se cokoli dělo, tak se můžeš svěřit jemu nebo mně. Žádnej Ryan ti k životu nechybí. Nestresuj se kvůli němu. Sama dobře víš, že ti stres nesluší. Už o něm nemluvme. Hnusí se mi to, co udělal!"

,,Tak jo. Dobře. Odpoledne ti ještě zavolám."

,,Tak jo. Drž se."

Rozloučily jsme se. Beccy proslov mi hodně pomohl. Rozhodla jsem se Ryanovi napsat ironickou SMS.

Fajn. Doufám, že tě ta Sandy má stejně ráda, jako jsem měla já. Ráda bych jí někdy poznala. Jess xx

Neměla jsem vůbec hlad, tak jsem se převlékla, vzala jsem si kabelku a šla se ven projít. Napadlo mě, že bych mohla jít na Niallovo místo.

O deset minut později jsem už seděla na střeše hotelu a rozhlížela jsem se po okolí. Je to opravdu klidné místo. Mohla bych sem chodit každý den a přemýšlet o tom, co Ryan dělá. Becca mi řekla, ať na něj nemyslím, ale já to nedokážu. Nedokážu zapomenout jako on. Já jsem hodně citlivý člověk a citů k někomu, koho miluju, se nedokážu zbavit ze dne na den. Vždycky bude v mém srdci.

Pamatuju si okamžik, kdy jsme se viděli poprvé. S kamarádkami jsme měly dámskou jízdu. Šly jsme na párty a odvázaly jsme se. Nepila jsem, proto si to pamatuju. Každá z holek s někým tancovala a já nikoho neměla, tak jsem šla k baru a objednala jsem si pomerančový džus. Vedle mě se ozval jeho krásný hlas. Ptal se mě, proč nepiju jako všichni ostatní. Pak jsme se nějak rozpovídali a nakonec jsme si vyměnili čísla. Druhý den mi zavolal a pozval mě na oběd. Tam jsme se smáli a ani chvilku nebylo trapné ticho. Tak to začalo.

Milovala jsem každou chvilku strávenou s ním. Milovala jsem, když jsem se dívala do jeho oříškově hnědých očí, když jsem se dotýkala jeho vypracované hrudi nebo když mi říkal různá sladká slovíčka. Milovala jsem jeho přezdívku, kterou pro mě měl. Jessie. Vzpomínala jsem na naše vtipné a trapné okamžiky, ale i na ty smutné. Třeba na ten, když jsem zazvonila u něho doma, protože jsme se domluvili, že si zajdeme do parku, a otevřela mi jeho přísná matka a vyhodila mě. Pak jsme se domluvili, že mě představí své rodině a nakonec nebyla taková, jaká byla na první dojem. Všichni byli milí a laskaví. Má i roztomilou mladší sestru.

Becca s Austinem to mají jednoduché. Jsou spolu a mají se rádi. Nic jim neschází a rozchod neplánuje ani jeden z nich. Tomu se říká pravá láska.

Byla jsem už tak zoufalá, že jsem hledala věci, které jsem udělala špatně. Možná jsem byla občas trochu tvrdohlavá a někdy na to naše malé hádky doplatily, ale nikdy nešlo o nic vážného. V našem vztahu jsme nikam nespěchali. Užívali jsme si přítomnosti toho druhého. Já už fakt nevím. Jedna jediná zpráva a člověk začne pochybovat o sobě samém. Život není fér.

Vyndala jsem si z kabelky blok a propisku a pustila se do skládání smutné písničky. Šlo to lépe než veselá, protože jsem do toho vložila úplně všechny pocity, co teď v sobě mám a bylo to. Prozpěvovala jsem si jí nahlas a přemýšlela, jak by do toho zněly různé akordy. Byla jsem do toho tak zabraná, že mi nedošlo, že tu někde hraje kytara nahlas. Všimla jsem si až přibližujícího stínu. Otočila jsem se a přicházel Niall s kytarou v ruce a hrál.

Niall. Byl tady se mnou skoro od začátku, co jsem v Americe. Modré hluboké oči, blond konečky vlasů, nemizící úsměv, uklidňující objetí. Vždycky, když jsem s ním, mi zvedne náladu a donutí zapomenout na všechno špatné kolem. Je milý a vtipný. Nikdy nám nedojde téma hovoru. Pomohl mi s prací, seznámil mě s městem, slíbil mi, že tady pro mě bude vždycky. Je to ten nejlepší kamarád, jakého jsem kdy měla.

Přestala jsem zpívat a zkroutila jsem rty do úsměvu.

,,Je to hezká písnička, ale trochu moc smutná," řekl a sedl si vedle mě. ,,Pane Bože, Jess, vždyť brečíš! Co se stalo? Chceš o tom mluvit?" zeptal se starostlivě.

,,Huh, j-já, možná, ale je to n-na dlouho," koktala jsem a na konci se mi zlomil hlas. Niall mi chytil obě ruce do těch svých a zahleděl se mi do očí. Teda povedlo by se mu to, kdybych se nedívala dolů.

,,Jess, podívej se na mě a řekni mi všechno."

Ztěžka jsem polkla a převyprávěla jsem mu celý příběh úplně od začátku. Dívala jsem se mu při tom do očí a on hltal každé moje slovo. No, vypadal tak. Slzy nepřestávaly téct. Spíš naopak, pořád přibývaly další a další. Když jsem skončila, Niall neřekl ani slovo. Obmotal ruce kolem mého těla a pevně mě stiskl. Opřela jsem si ruce o jeho hruď a hlavu jsem si položila na jeho rameno. Bylo mu jedno, že mu máčím tričko a hladil mě na zádech.

,,Jess, všechno bude zase dobrý, uvidíš. Alespoň už víš, jaký je. Já tu jsem s tebou. Slyšíš to?" přiložil mojí ruku na místo, kde má srdce. ,,Bije tu pro tebe. Mám tě moc rád a neopustím tě, jako to udělal on. Věř mi."

,,Nialle, ani nevím, jak ti poděkovat," řekla jsem už bez slz.

,,Nemusíš mi děkovat. To by udělal každý."

,,Ne, každý ne. Jenom ségra a ty. On ne," rozbrečela jsem se a zabořila jsem hlavu zpátky na jeho rameno. On mě od sebe ale odtáhl a zvedl mi bradu tak, abych se mu dívala do očí.

,,Jess, nech toho už! Prosím. Kvůli mě. Trpím, když tě vidím takhle smutnou."

Jen jsem se usmála, ale upřímně.

,,Ehm, můžu něco zkusit? Jen si to, prosím, neber nějak špatně," řekl. Kývla jsem na souhlas. Chytil mi bradu a přibližoval se ke mně. Věděla jsem, co bude následovat a nebránila jsem se. Jen co se jeho rty dotkly těch mých, projel mnou zvláštní pocit. Takový hezký elektrický šok. V břiše jsem cítila ty drobné motýlky, jak poletovali sem a tam. Usmála jsem se do polibku a začala spolupracovat. Nebyl to nějaký vášnivý polibek, ale takový něžný a plný citů.

Možná k Niallovi cítím něco víc než kamarádství, jenom si to nemůžu a nechci přiznat.

Tak další díl :) Taková srdcovka :D Všichni Ryana tak trochu nenávidíte, ale můžu vám slíbit, že tu není naposledy :P Ještě se to zamotá :D