Never Give Up (Malec Cz) ✔

Prolog

Ahojky. Je to můj první příběh tak doufám, že se bude líbit. Je to malec příběh. Postavy jsou popisovány ze seriálu, nejsou z filmu, jen pro jistotu aby jste se nelekli, že Alec bude mít jiné oči než ve filmu. Tak jo, myslím, že je to zatím vše. Užijte si příběh. :)

Vítr mu čechral jeho havraní vlasy. I když měl teprve deset let už je měl dost dlouhé a husté na to, aby vlály ve větru. Alec se právě vracel z tréninku a běžel co mu síly stačily. Měl ze sebe radost. Po dlouhé době mohl své matce říct dobrou zprávu, o tom co se mu podařilo na tréninku. Podařilo se mu porazit o dva roky staršího chlapce. Doufal, že matka na něho bude konečně pyšná. Alec už byl skoro u konce své cesty, když uviděl nad lesy oheň. Lekl se, protože přesně tam se nacházel jeho domov. Potom mu to došlo. Musí hořet jejich dům. Zrychlil ještě víc svůj běh, i když to už moc nešlo, a zatočil do uličky, ze které bylo rychlejší dostat se domů. Alec už mohl vidět svůj dům, ale ten pohled se mu moc nelíbil. Celý jeho domov žhnul v plamenech. Běžel jak nejblíž to šlo. K vůli plamenům se nemohl přiblížit na takovou vzdálenost jakou chtěl.

"Mami? Tati? Izzy? Ozvěte se!" Alec křičel jak jen to šlo. Přes plameny se začal dostávat do domu. Nikdo mu neodpovídal a Alec se začínal bát, že už je příliš pozdě. Najednou uslyšel jak někdo kašle a snaží se křičet jeho jméno. "Alecu?" Poznal svoji mámu a hned se rozběhl za ní. Našel jí ležet na zemi v kuchyni. Měla propíchnutý pravý bok. "A-Alecu ... pro-prosím ... mu-musíš odejít." Řekla s velkými obtížemi. "Ale, ale proč mami? Kde jsou ostatní? Kde je táta s Izzy?" začal na ni křičet všechny otázky co ho napadly a z očí se mu spustily slzy. "Nevím co je s...s nimi, ale asi to... ne-nepřežily." řekla a s očí se ji také kutálely slzy. "Alecu, ale ty... mus-musíš... odejít. Jde... jde si pro... tebe." řekla a naposledy vydechla. "Mami! Mami! Kdo, kdo si pro mě jde?" Alecovy tekly z očí vodopády slz. Oheň už byl téměř všude, Alecovy oči rudly nejen od slz, ale také od štiplavého kouře.

Najednou Alec uslyšel jak někdo jde po schodech. Rychle se zvedl ze země a šel se schovat za roh kuchyňské linky. Podíval se kdo to je ale nikoho neviděl. Najednou ucítil palčivou bolest na hlavě a pomalu padal k zemi. Jediné čeho si všiml než upadl do temnoty, bylo to, že muži svítila od rukou načervenalá záře. Po té už nic nevnímal.

Probudil se v chladné místnosti. Oči měl zakryté nějakou látkou a byl připoutaný na židli. Nevěděl čeho se má bát, ale očekával to nejhorší. Uslyšel skřípání dveří a kroky jak se k němu přibližují. "Ááá, pán se ráčil vzbudit. To je dost. Už se těším až si s tebou pohraji. Neodejdeš s odtud jen tak, o to se bát nemusíš." Alec slyšel ten nejodpornější hlas na světě. Byl hluboký a také i trochu skřípal. Najednou Alecovi přilétla facka a Alecovi se spustily proudy slz. "Jsi nicka. Nic nevydržíš!" Křikl na něj ten odporný hlas. Po té Aleca rozvázal. Alec už si myslel, že ho pustí, ale byl tak najivní. Muž ho přivázal na nějakou železnou konstrukci. Černovlasí mladík ucítil štiplavou bolest na hrudníku a poté další a další. "Tak co už mi řekneš, jaké tajemství skrýváš?" Alec nechápal. "Já n..nic neskrývám!" Řekl Alec mezi vzliky. "No tak to vidím, že mám ještě spoustu práce." Řekl tím svým odporným hlasem a chlapec znovu pocítil tu štiplavou bolest na hrudi. Poté opět upadl do tmy, která byla teď pro něj vysvobozením.