Never Give Up (Malec Cz) ✔

Trénink začíná

"Děkuju." Šeptl jsem a Magnus mě zanesl zpět do postele. Musel jsem spát opravdu dlouho, protože se znovu začalo pomalu stmívat. 

"Ještě si odpočiň, musíš být pořád hrozně vyčerpaný. Já musím ještě za jedním klientem, ale za nedlouho se vrátím." Usmál se na mě a pohladil mě po tváři. Přilétla mi malá pusa na čelo a Magnus se pomalinku zvedl k odchodu. Než se však stihl pořádně zvednout přitáhl jsem si ho znovu k sobě a silně ho objal. Objetí mi opětoval a když se odtáhl podíval se mi zpříma do očí. Chvíli jsme se jen tak sobě dívali do očí a poté se Magnus naklonil. Dlouze mě políbil.

Jednu ruku jsem mu dal okolo krku a druhou rukou jsem mu zapletl do vlasů. Rukou co jsem měl na Magnusově krku, jsem si ho přitáhl blíž k sobě a polibek tak prohloubil. Nebylo to nic drsného. Byl to je trochu vášnivější polibek, ale nic hrubého. Po chvíli jsme se odtáhli a já jsem byl nucen ho pustit. 

"Vrátíš se brzy?" Bál jsem se, že mě křídla znovu začnou bolet, nebo že mě někdo, co bude pryč, najde.

"Vrátím se brzy, Alexandře. Zatím se prospinkej můj nefilim." Po té se zvedl z postele a přikryl mě zlatavou peřinou. Ještě než odešel dal mi letmou pusu na čelo. Luskl prsty a od jeho rukou ihned odletěli modré jiskřičky magie. Přišel ke mně a magii se mi lehce dotkl spánků. Pomalu se mi začali klížit oči. Nechal jsem se zcela pohltit tmou a už nic nevnímal. 

__________

Probudil jsem se až ráno. Slunce právě vycházelo a probouzelo celý NewYork k dalšímu dni. Vedle mě se něco pohnulo a já odvrátil pohled od okna, které bylo jen do poloviny zastřené. Když jsem svůj pohled přesunul na to, co se vedle mě hnulo, musel jsem se pousmát. Vedle mě ležel Magnus, který jemně oddychoval. Byl strašně roztomilý. Vlasy měl rozházené do všech světových stran a na tváři měl menší úsměv. Vypadal prostě kouzelně. Rozhodl jsem se, že snídani dnes udělám já. Ještě chvíli jsem se na něho díval a poté jsem vstal z postele. Nevěděl jak, ale má křídla byla pryč. Ne doslova. Cítil jsem je, ale neviděl. Bylo to zvláštní. Oblékl jsem si tričko a kalhoty a vyrazil jsem do kuchyně. Nevím na co má Magnus po ránu chuť a tak jsem mu udělal jen obyčejná míchaná vajíčka se slaninou. K tomu jsem nakrájel zeleninu a voila (voalá) snídaně je hotová. 

Zrovna jsem se natahoval pro talířky, abych na ně mohl nachystat snídani, když v tom mi něčí ruce přistáli na těch mích. Strašně  jsem se lekl a tak jsem poskočil. Za mnou jsem uslyšel smích a rychle se otočil. 

"Magnusi, to mi nedělej. Strašně jsem se vylekal."

"Omlouvám se, ale já jsem jednoduše nemohl odolat."

Nafoukl jsem mírně tváře a zkřížil ruce na prsou. Magnus se ke mně začal pomaličku přibližovat.

"Ale no tak, přece by ses nezlobil ne?" Byl ode mě necelý krok a po té už jen asi centimetr. Díval se mi do očí a čekal co udělám já. Očima jsem kmital mezi těmi jeho a mezi jeho rty. Nemohl jsem to už vydržet a sám jsem mu vtiskl polibek. Magnus moc dlouho nečekal a začal mi polibky oplácet. Měl tak sladké rty. Byl dokonalý, i když byl o něco menší než já.

"Měli by jsme se nasnídat, nebo nám to vystydne."

"To máš pravdu , ale dal bych si něco úplně jiného, i když věřím že to máš výborné."

"Promiň myslel jsem, že by sis dal vajíčka a co by sis teda dal?" Magnus se naklonil k mému uchu a zašeptal něco, co mi vyrazilo dech. "Tebe." Okamžitě jsem začal rudnout. Magnus se tvářil jakoby nic a v naprostém klidu si vzal talířek a šel ke stolu. Chvíli mi trvalo se z transu dostat, ale nakonec jsem si šel také sednou a začal jsem jíst.

Začal jsem přemýšlet o mých křídlech. Jaktože nejsou vidět? Jak si je budu moci přivolat. Kdy se objeví. Bude to znovu bolet. Měl jsem tolik otázek, že jsem ani nepostřehl, že na mě Magnus mluví. Až když mi mávl rukou před obličejem, tak jsem se pobral.

"Vnímáš mě?"
"Ehmm.... co jsi říkal?"
"Nad čím přemýšlíš a jestli by jsi nechtěl dnes začít s tvým tréninkem. Musíš si procvičit ovládání tvých křídel a také musíš postupně objevit své schopnosti."
"Trénink? Schopnosti? Cože?"
"No, trénink budeš potřebovat na kontrolu tvých křídel. A schopnosti musíš určitě nějaké mít. Už jen proto, že vlastníš křídla nefilim i démoní. Ale já se ptal nad čím přemýšlíš?
"Nad ničím." Falešně jsem se usmál, ale Magnus to poznal. 

"Proč mi lžeš? Poznám to když mi neříkáš pravdu." Nemělo to cenu...
"No, přemýšlel jsem nad svými křídly. Proč zmizely a kdy se zase objeví?"
"Asi je na čase začít."

S povzdechnutím vstal od stolu, posbíral špinavé nádobí a šel ho umýt. Po té se vydal k balkonu a otevřel dveře, které na něj vedly. 

"Pojď za mnou Aleku."

Jen jsem pokýval hlavou na souhlas a šel jsem za ním.

"Přeneseme se někam kde je víc místa. Bude se nám tam líp trénovat."

Mávl rukou a před námi se objevil portál. Vešli jsme do něj a objevily jsme se na velké louce. Rozhlédl jsem se. Všude byly kvetoucí stromy. Prostě nádhera. Ze snění mě vytrhl Magnusův hlas.

"Tak, můžeme začít?"

"Ano, můžeme."

"Jako první se budeš muset naučit přivolávat svá křídla a nazpět je znovu odvolat. Je to jen síla vůle, takže by to nemělo být těžké a nemělo by to být i tak bolestivé, takže se neboj. Schopnosti budeš objevovat postupně, takže na ty máme čas."

"Dobře." Začal jsem přemýšlet jak mám křídla přivolat. Zavřel jsem oči a přemýšlel nad svými křídly. Přál jsem si aby to nebolelo a za chvíli jsem uslyšel jak se mi roztrhlo tričko. Otevřel jsem oči a uviděl svá křídla. Vůbec to nebolelo a za to jsem byl rád.

"Velmi dobře Aleku. Netušil jsem, že ti to půjde tak rychle. Teď na zpět."

Docela lehce jsem je i odvolal. Opakoval jsem to ještě několikrát a po té Magnus udělal něco co jsem nečekal. Zaútočil na mě.

"Magnusi, co to děláš?"

"Křídla ses naučil rychle ovládat, tak chci zkusit jestli přijdeš tak rychle i na své schopnosti."

Zůstal jsem na něj zírat a on toho využil a znovu zaútočil. Chtěl jsem použít runu aby jsem se mohl rychleji pohybovat a tak uhýbat útokům, ale zapomněl jsem stélu u Magnuse. Najednou proti mě vylétla Magnusova magie a já jsem se snažil soustředit jen na runu pohybu. Vyplatilo se. Runa zazářila a já jsem mohl rychle uskočit. Odčaroval jsem si luk co nosím vždy u sebe a mohli jsme začít s opravdovým tréninkem. Magnus se jen široce usmál a mě znovu narostla křídla.