Never Give Up (Malec Cz) ✔

Co jsem?

Cítili jsem jak mi v břichu vybuchl ohňostroj. Bylo to jako kdyby jsem měl v břichu hejno motýlků, kteří mě svými křidélky lechtají. Vnímal jsem jen Magnuse a tu úžasnou kouzelnou chvíli. 

Najednou jsem ucítil ostrou bolest v zádech. Ale ne! Zatřásl jsem se a celým tělem mi znovu projela ta příšerná bolest. Musel jsem se od Magnuse odtáhnout, jakmile jsem to však udělal spadl jsem na kolena na zem a nemohl jsem se zvednout. 

"Co se děje Aleku?"

Magnus ke mně přiskočil a klekl si vedle mě. Začal mě hladit rukou po rameni a podíval se mi do očí.

"Bolí to Magnusi."

"Aleku, co tě bolí? Odpověz mi! Prosím."

"Křídla! Rostou!" Nemohl jsem říct smysluplnou vět. Tak moc to bolelo. 

"Vytvořím portál a okamžitě jdeme domů. Takhle tu nemůžeš být."

Magnus luskl prsty a za chvíli se před námi objevil portál. Přehodil si mou ruku přes ramena a vkročil se mnou do portálu. V mžiku jsme byli u Magnuse v bytu. Cesta portálem mi však odebrala další síly a já se už řítil k zemi. Magnus mě jen chvíli, před bolestivým pádem na zem, chytil. 

"Držím tě. Odnesu tě do ložnice."

Vzal mě do náruče a nesl do ložnice. Položil mě na postel a já se začal strašně třást. Nebylo to tím, že by mi byla zima, ale bylo to tou strašnou bolestí. Po čele mi začaly stékat kapky potu. Začal jsem ze sebe strhávat svrchní oblečení. Jakmile jsem to udělal bolest trochu povolila, ale ne na dlouho. 

"Aleku, proč ti začala křídla tak najednou růst? Říkal jsi, že se mají objevit až na tvé narozeniny. Tak proč...."

V tu chvíli si to uvědomil. Šlo mu to vidět na očích. 

"Proč jsi mi neřekl, že máš dnes narozeniny?"

"Já..., nech .... nechtěl jsem.... překazit tak.... krásný d..den. O..omlouvám s ...se." Bolestí jsem nemohl mluvit a i tato věta mi dělala problémy. 

"Nic jsi nezkazil. Jen si mi to měl říct. Mohly jsme se připravit. Takhle ti moc nepomůžu."

"To.. to neva... nevadí. Já to vydržím." Jakmile jsem to však dořekl ucítil jsem snad zatím nejsilnější bolest. Z očí mi vytryskly slzy. Nemohl jsem je zadržet, tak moc to bolelo. 

"Pane bože. Aleku!"

Magnus si ke mně přisedl. Luskl prsty a v rukou se mu objevila modrá magie. Přiložil ruce na má záda a zlehka po nich magií přejížděl. Do ucha mi začal šeptat utěšující slova a já jsem byl rád, že je tady se mnou.

"Bude to dobré. Všechno bude dobré. Za chvíli ta bolest zmizí."

"Dě... děkuju, zav... zavšechno." Bolest trochu ustoupila a já jsem únavou padl na Magnusovo rameno a pomalu se mi začali klížit oči. Magnus mi dal pusu do vlasů.

"Trošku se prospi. Bude to pro tebe dlouhá noc." 

Postupně jsem zavíral oči a nechal se unést do říše snů. 

_____________

Probudila mě znovu ta příšerná bolest a já jsem se prudce posadil. Magnus, který vedle mě spal se na mě díval se starostí v očích. 

"Začíná to!" 

Nechápavě jsem se na něj podíval podíval. To mi, ale dlouho nevydrželo, protože bolest sílila.

"Aleku je půl dvanácté. Proces trvá hodinu někdy až dvě. Může se to však protáhnout až do rána. Křídla jsou andělský dar. Oni se s křídly narodili, ty jsi je však dostal darem a proto to bude mnohem více bolet. Svojí magií ti nepomůžu mohlo by to zvrátit proces. Prosím zkus to vše vydržet."

"Do... dobře.. ahhhhh....." Nemohl jsem mluvit, bylo to mnohem více silnější než předtím. 

Ucítil jsem jak se mi pokožka na zádech natahuje. Bylo to jako na starobylém přístroji, který měl za úkol vás roztrhat na kusy. Najednou jsem ucítil u lopatek na zádech nesnesitelnou bolest a jak mi tam právě něco prasklo. Neudržel jsem křik a zakřičel přes celý byt. 

"Zvládáš to skvěle Aleku. Vydrž!"

Chytil mě za ruku a já mu ji začal drtit v pevném stisku. Znovu jsem ucítil praskání mé kůže. Křičel jsem přes celý byt. Nemohl jsem to v sobě udržet. Nešlo to. Po zádech mi začaly stékat potůčky mé teplé krve, která se rychle chladila v ledově studenou. Při každém jen nepatrném pohybu mě píchlo v zádech. Proto jsem zůstal jen sedět a křičel bolestí. Z očí se mi nekontrolovaně spouštěly slzy, které se míchaly s mými kapičkami potu, které mi stékaly s čela na tvář. Magnus se mě snažil utěšovat, jenže já jsem jeho slova ani nevnímal. Soustředil jsem se jen na bolest. Najednou se začali křídla drát ven a má již roztržená kůže na zádech se ještě více otevřela. Zlatavá deka na které jsme dříve s Magnusem spávali se zabarvila do ruda. Bylo mi strašně. Nevěděl jsem jestli další nával bolesti zvládnu.

"Aleku, zvládneš to, já ti věřím. Jsi můj krásný anděl. Máš v sobě velkou sílu. Zvládneš to."

Dal mi malou pusu na tvář a smál se na mě. Trošku jsem se uklidnil. Přišla další bolest a křídla se dostávala ven.

Hodiny ubíhaly a pomalu začínalo svítat a s tím přišla i poslední nejsilnější fáze bolesti, kdy se měla křídla dostat ven celá. Když se tak stalo zakřičel jsem znovu přes Magnusův byt. Křídla se po dlouhé době dostala ven. Byl jsem strašně unavený a tak jsem hned omdlel a upadl tak do nekonečné tmy. 

_____________

Když jsem se probudil seděl vedle mě Magnus a já byl zakrytý již znovu zlatou dekou. 

"Zvládl jsi to. Jsi teď můj anděl a jsi nekrásnější na světě." 

Dal mi pusu na čelo a pohladil mě po líci. Usmál jsem se na něj a pod sebou jsem ucítil něco hřejivého. Trochu jsem se zavrtěl a po chvíli jsem si to uvědomil. Byla to má křídla. Rychle jsem se zvedl a málem jsem shodil Magnuse z postele. Jakmile jsem vstal, křídla se roztáhla a nabrala na objemu. Přistoupil jsem k Magnusově zrcadlu a podíval jsem se na ně. Něco bylo špatně. Má křídla byla bíločerná. 

"Magnusi co se to stalo? Proč má křídla jsou černobílá! Proč nejsou jen bílá? Já tomu nerozumím! Proč? Co vlastně jsem?" Sesunul jsem se na zem a začal brečet je toho na mě moc. Magnus si ke mě klekl a chytl mi hlavu tak abych se mu díval do očí.

"Aleku, někdy se stane, že nefilim kterému jsou křídla daná má právo vést obě strany. Nedělá rozdíly mezi lovci stínů a podsvěťany. Je přikloněný k oběma stranám a nenadřazuje jednu stranu nad tou druhou. Není to nic špatného. Je to spíše dobře a já jsem rád, že ten, komu se toto poslání rozhodli andělové dát, jsi právě ty."

"Ale jsem špatný. Nemám mít taková křídla. Všechno je špatně."

"Není to špatně. Jestli se ti andělové rozhodli dát takový to dar, měli k tomu dobrý důvod."

Objal mě a jemně mě políbil na mé rty.

"Jsi to nejlepší co mě mohlo potkat. Na tobě nic špatného není!"