Never Give Up (Malec Cz) ✔

Epilog

Třeští mi hlava a mé tělo je jako v transu. Slyším nějaké tlumené hlasy. Zaposlouchám se do hlasů v místnosti. Pomalinku je začínám rozpoznávat.

"Jak ještě dlouho?"
"To nevím. Může to trvat ještě několik dní než se probere. Byl ohromě vyčerpaný s boje a je jen otázkou času, kdy bude moci znovu vnímat."
"Magnusi já si s ním, ale potřebuji co nejdříve promluvit! Použij svoji magii a urychli mu trochu léčení. Inkvizitorka už nebude dlouho čekat!"
"Tak za prvé Jaci! Nekřič tady u něho. Vím, že máš o něj strach, ale to já také. Za druhé, svou magií už mu nemůžu pomoci. Teď se z toho musí dostat sám. A za třetí, je mi úplně jedno co řekla inkvizitorka. Teď je hlavní Alec."

Rozeznělo se ticho a já jsem pomalu otevřel oči. V pokoji svítilo tlumené světlo, které mě nenutilo okamžitě zavřít znovu oči. Vedle mé postele se pohybovala postava. Nebo postavy? Viděl jsem trochu rozmazaně a tak jsem nemohl určit, zda se v mém pokoji stále nacházejí dvě postavy nebo jen jedna. Jelikož jsem, ale slyšel ticho určil jsem, že v mém pokoji je jen jeden přítomný. Trochu jsem se pohnul na posteli. Chtěl jsem se posadit a pořádně zaostřit na svět. 

Jakmile jsem se však pohnul, celým mým tělem projela ostrá bolest a já jsem se s bolestným stenem vrátil do původní pozice. Postava která byla v mém pokoji se začala rychle přibližovat ke mně a já jsem ji začal rozpoznávat. Byla to tvář kterou jsem teď chtěl vidět ze všeho nejvíc. Tvář mého Magnuse. Sedl si na okraj postele a políbil mě starostlivě na čelo. Po té se narovnal v zádech. Se starostmi se mi podíval do očí.

"Ahoj Aleku. Už ses nám probudil. Jak ti je?" Jemně se mě zeptal a já se musel nad jeho péčí usmát.
"Je mi divně. Bolí mě celé tělo a..... mám otázku?"
"Jen se ptej?"
"Jak dlouho jsem spal, nebo jak jsem spíš byl dlouho mimo?"
"No.... od toho útoku jsme tě nemohli probudit a tak jsme tě dali sem. Byl jsi hrozně unavený a taky jsi si hodně ublížil tím, že jsi používal temnou magii. Nechtěl jsem tě posílat k mlčenlivým bratrům a tak jsem se o tebe staral já a to je asi ta věc, protože kdybych tě odvedl...."
"Magnusi jak dlouho jsem mimo?!" Musel jsem zvýšit hlas, protože Magnus se z toho chtěl očividně nějak vykroutit. Magnus byl chvíli ticho a uhnul pohledem na zem. Jakoby zem byla teď stokrát zajímavější než moje otázka. 
"Kdyby ses dneska neprobudil, tak by to bylo pět dní." Nevěřícně jsem na něj vykulil oči a pusa mi malinko spadla dolů.

"U Anděla! Pět dní. Pět dní. To snad není možné. Co se tu dělo za těch pět dní? Co se stalo se Zachariášovým lidem? Co je se mnou? Jaký verdikt inkvizitorka vymyslela!"
"Aleku uklidni se. Musíš být teď klidný. Zrovna ses probudil a tvé tělo stále potřebuje odpočinek."
"Uklidnit? Jak se mám asi uklidnit Magnusi! Musím okamžitě za ní." Rychle jsem odkryl ze sebe peřinu a vstal. Bohužel mé tělo nebylo zvyklé po dlouhém odpočinku na tak rychlé pohyby. Podlomili se mi kolena a ucítil jsem na sobě Magnusovu magii. Po té jsem ucítil i Magnusovi pevné ruce jak mě podepírají. 

"Už mě poslechneš?" Jen jsem kývl hlavou na souhlas a znovu se posadil na postel. 
"Všechno se vyřeší jen musíme pomalu. Převleč se a já tě počkám za dveřmi ano?" Vstal a chtěl se rozejít směrem ke dveřím, v tom jsem mu však zabránil. Chytil jsem ho za zápěstí a on se na mě podíval těmi svýma nádhernýma temnýma očima. "Nemusíš odcházet. Promiň neměl jsem na tebe křičet." Omluvil jsem se mu a sklopil pohled k zemi. On se ke mně sehnul a nadzvedl dvěma prsty hlavu. Podíval se mi hluboko do očí a já se v těch jeho mohl utopit. "Neomlouvej se. Je to i částečně moje chyba." Po té se ke mně naklonil a jemně mě políbil. Netrvalo to dlouho, ale byl to krásný pocit cítit jeho rty na těch mých. 

"Teď se obleč a půjdeme." Jen jsem kývl a převlekl se do čistého oblečení. Vůbec mi nevadilo, že se na mě Magnus celou dobu díval. Spíše jsem ho s tím trochu provokoval.

Když už jsem byl, vzal jsem z nočního stolku mou stélu a vyšli jsme na chodbu. Pomalým krokem jsme se po ní rozešli a po krátké době jsme zastavili před honosně zdobenými dveřmi. Byl jsem strašně nervozní. Ruce se mi třepali a měl jsem pocit že budu za chvíli zvracet. Natáhl jsem ruku ke dveřím a chtěl jsem zaklepat v tom mi Magnus položil na rameno ruku a povzbudivě se na mě usmál. 

"Ať se stane cokoliv Aleku. Jsem vždy s tebou." Vtiskl mi malý polibek a já se konečně odhodlal zaklepat. Z druhé strany se ozvalo stručné "Vstupte." Otevřel jsem dveře a vstoupil do kanceláře. 

"Pan Lightwood. Vidím, že už jste se vzbudil to je dobře. Už jsem neměla náladu na další čekání. Posaďte se." Pokynula mi rukou směrem kde stálo křeslo. Magnus se posadil hned vedle mě do druhého a znovu se na mě povzbudivě usmál. "Doufám, že je vám jasné co jste udělal. Tím myslím oba případy. Je to opravdu ohromující pane Lightwoode. Jednou přeběhnete na stranu nepřítele a po té ho zničíte. Za zradu bych vás měla zbavit run a vyhnat ze světa lovců stínů je Vám to jasné." Nezmohl jsem se na nic jiného než na kývnutí hlavy. 
"Nechápu co vás to napadlo. Pana Banea by jsme bezpečně dostali ze zajetí i my. Nemusel jste hned zradit. Víte vůbec co mě to stálo přimlouvat se za vás. Už jen proto co se vám stalo. Měli jsme za úkol vás ochránit a po té zjistíme, že jste zradil. Druhá věc je, že jste bez rozsudku upálil před zraky všech, čaroděje. I když to byl zločinec, neměl jste žádné právo s ním takto skoncovat. Nechápu co vás to popadlo. Vím, že jste poblázněný podsvěťanem, ale činy lovců stínů nemůže zaslepit žádný cit! To jsou dva vážné přestupky, kterých jste se dopustil a proto musíte být potrestán."

Nemohl jsem popadnout dech. To nemohla být pravda. Nemůžou mi odebrat runy a vyhnat. Nemůžou, to prostě nejde. 

"Už toho mám dost. Vy nechápete, že to udělal jen proto aby nás všechny co tu jsme zachránil. Nezabil ani jednoho lovce, který byl na naší straně! Vytahujete tady jen to čeho se dopustil, ale neuvědomujete si proč to udělal. Aby jsme mohli žít. To, že zabil mocnějšího čaroděje než jsem já, než jsou všichni čarodějové v New Yorku něco dokazuje. Byli mu dány křídla. A ne tak ledajaká. Andělové by nedali křídla někomu, kdo by byl schopen zabíjet pro potěšení. Alekovi dali těžký úkol a on ho splnil. Nemůžete ho potrestat za něco k čemu byl určen!" Nevěřil jsem svým uším. Magnus se opravdu postavil proti výše nadřazenému lovci stínů. Místností se rozhostilo ticho.

"Dobrá. Jak myslíte. Ještě dnes promluvím k radě. Ale varuji vás nemáte vyhráno. Vím k čemu je Pan Lightwood určen a vážím si toho. Budu respektovat jeho rozkazy. Já ano. Ale já nejsem ta která může vše rozhodnout. Můžete jít."

Nemohl jsem tomu uvěřit. To snad není pravda. Ještě před chvílí jsem měl být vyhnán a zbaven run a najednou jsem zase volný. S Magnusem jsme vyšli z kanceláře a já se mu ihned pověsil okolo krku. "Moc ti děkuju. Nevím čím bych ti to splatil." 
"Už mi to splácíš tím, že jsi znovu šťastný a u mě. Teď musíme jen čekat."

__________________

Stojíme na střeše budovy kde jsme se první políbili a díváme se na černou oblohu kterou prosvětlují zářící hvězdy. Magnus se opírá o mou hruď a užíváme si společnou chvíli. Najednou se ke mě Magnus otočí a zadívá se mi do očí. "Aleku, moc ti za všechno děkuju. Jsi ten nejúžasnější člověk, jakého jsem za posledních tři sta let potkal. Vím, že nás čeká ještě dlouhý boj, ale slib mi že to nikdy nevzdáš. Budeme spolu bojovat do úplného konce a já věřím, že to za to bude stát." Usmál jsem se na něj a propletl jsem si s ním prsty. Po té jsem se k němu naklonil a těsně u jeho rtů jsem zašeptal "Slibuji." Pak už jsem na nic nečekal a s nádherným osvětlením měsíce jsem ho políbil na rty. Do polibku jsem dal všechno co jsem k němu cítil. Po té jsem se na chvíli odtáhl a znovu jsem zašeptal slova které patřili jen jemu "Miluju tě." V tuto chvíli jsem si připadal znovu šťastný. A toho štěstí jsem se nehodlal vzdát.

Ahojky lidi. 

Tak je to tady. Poslední díl. Doufám, že se všem bude líbit.
Moc všem děkuju za 222 hvězdiček, 1,9k přečtení a velkou podporu. Hlavně bych chtěla moc poděkovat Monikas134, která mě podporovala od začátku příběhu. Moc všem také děkuju za sledování a krásné komentáře.
Brzy se můžete těšit na nový příběh, který vyjde již asi příští týden. Mezitím se mějte krásně a ještě jednou moc děkuju.

Vaše Misty♥