Never Give Up (Malec Cz) ✔

Zpráva

Alekův pohled

Celý můj trénink byl založen na nenávisti. Každý den jen slýchám, že nemám nikoho v boji nechat na živu. Zachariáš mě naučil nejen lépe ovládat má křídla, ale také jsem objevil skrytou magii o které jsem neměl vůbec žádné tušení. 

Nejvíce času, když jsem nebyl samozřejmě v tréninkové hale, jsem trávil v knihovně. Zachariáš měl mnoho zakázaných knih, ale mě to nijak nezajímalo. Jednou mi totiž řekl, že když budu strkat noc do čeho nemám a nebudu ho ve všem poslouchat, znovu mě začne trestat tak jako před osmi lety. Nechtěl jsem znovu zažívat tu nesnesitelnou bolest a tak jsem ho radši ve všem poslechl. 

V knihách jsem se dozvěděl spoustu zajímavostí o tom co vlastně jsem. Co může způsobit má magie, jak ji mám správně používat, proč má křídla jsou černobílá, co to znamená a mnoho dalšího. Jedna věc mě však zaujala ze všeho nejvíc. A to odstavec, kde byla popsána bílá a černá magie. 

Já protože jsem byl na půl nefilim a na půl démon, jsem vlastnil oba druhy magie. Trochu jsem se bál, černou magii používat a hlavně jsem doufal, že ji ani moc používat nebudu. I v boji proti lovcům a především Magnusovi, jsem nechtěl používat černou magii. 

Ani jsem si neuvědomil kolik je hodin a z mého přemýšlení mě vytrhl buchot na dveře od "mého pokoje". Vyhoupl jsem se do sedu, protože jsem ležel na posteli a jen tak odpočíval. Bylo to výjimečné mít chvíli klid pro sebe. Většinou jsme všichni tvrdě trénovali.

"Můžete vstoupit." křikl jsem. Na to se rozrazili dveře a do nich vpadl mě už velmi známí Grey. Byl to nepříjemný lovec asi o čtyři roky starší než já, takže mu mohlo být tak dvacet dva. Měl tmavé vlasy a stejně tak i tmavé oči. Postavu měl vypracovanou, ale ne tak jako já. 

"Mám svolat všechny lovce. Začíná ve velké síni porada!" S tím zavřel dveře a já znovu padl do postele. Nikam se mi nechtělo a už vůbec jsem nechtěl znovu potkat Zachariáše. Byl jsem rád, když jsem ho potkával na trénincích a u večeře. 

Znechutí jsem se postavil na nohy a s těžkým krokem jsem se vydal do síně. Tam už všichni čekali jen na mě. Nebyli tam jen lovci stínů, ale také někteří čarodějové, vílí rytíři, vlkodlaci a také i upíři. Ti všichni zběhli na druhou stranu. Bylo mi z toho špatně, když jsem si uvědomil kolik lidí chce bojovat proti svému vlastnímu lidu. 

Zaujal své místo a po té jsme již všichni čekali na příchod Zachariáše. Najednou zhasla všechna světla a louče zapálil modrý plamen. Ihned jsem věděl, že se Zachariáš za chvíli objeví. A také jsem se nemýlil. Místnost ozářil modrý plamen a po té se za ním objevil. Všichni povstali a dokud nepokynul, nesměli jsme si sednout. Přišel ke stolu a usedl na svou židli, která bylo bohužel hned vedle té mé.

"Vedli jste si moc dobře. Zůstali tady jen ti nejlepší. Vydrželi jste až do konce a toho si cením. Jsem rád, že jste mi zůstali věrní a chcete bojovat za svobodu. Nechceme přeci aby nám musel pořád někdo rozkazovat. Zabíjeli nás po staletí. My čarodějové jsme se nedokázali ubránit jen proto, že nám lovci stínů vyhrožovali vyhnáním, vlkodlakům že dají čipy na sledování, vílím rytíři by byli posláni do města z kostí a upíři by byli likvidování buď na slunci a nebo by je mučili. A to jen za to, že jsme chtěli být svobodní. Proto vše musí skončit! Zítra brzy ráno se zahájí útok na Instituty. Začneme od těch nejmenších a budeme pokračovat. Na konec si necháme náš největší bod. Newyorský Institut a to přesně v Brooklynu." 

S těmi slovy jsem ztuhl a celý jsem se napjal. Nemohl jsem bojovat proti mému Institutu. Nemohl jsem bojovat proti vlastním lidem. Proti Magnusovi!

"Všichni se setkáme zítra tady přesně ve čtyři ráno. Dobrá to je vše. Můžete jít."

S tím se všichni zvedli a pomalu odcházeli do svých pokojů. Já jsem tam však zůstal sedět a přemýšlel jsem jak je varovat. Po pár minutách jsem se zvedl i já, ale v mém odchodu mě zadržel Zachariáš.

"Doufám, že mě nezklameš Alexandře."

"Ne pane." Odpověděl jsem a raději rychle zmizel. V mém pokoji jsem začal rychle přemýšlet jak je varovat. Jediné co mě napadlo byla ohnivá zpráva nikdo se nemohl dozvědět, že jsem ji napsal. Zpráva se totiž mohla dostat do rukou jen tomu komu ji posíláte. Když jsem psal slova na kus pergamenu, připadal jsem si jako ta největší zrůda na světě. Přidal jsem se k nepřátelům a teď píšu varovnou zprávu mým bývalým spojencům.

Magnusi, prosím řekni lovcům ať varují všechny Instituty. Zachariáš je chce všechny postupně napadnout. Začne již brzy ráno.
Doufám, že jsi ve mě ještě neztratil důvěru.

Alexandr

Když jsem měl zprávu poslanou neměl jsem už dost energie se jít umýt a tak jsem rovnou šel spát. 

___________

Ráno mě vzbudil gong, který oznamoval všem aby se šli připravit na nadcházející boj. Rychle jsem se vysprchoval a převlékl do čistého oblečení, které jsem měl již připravené na boj. 

Ve velké síni se to již hemžilo všemi podsvěťany a také lovci. 

"Jsem rád, že se všichni dostavili. První vám řeknu pár informací a poté vyrazíme!" Místností se rozlehl radostný křik. Bylo mi opravdu špatně od toho pohledu. Všichni byli nadšení, že se chystá válka, jen já jsem byl jako na trní. Nevěděl jsem jestli zpráva opravdu přišla a jestli jsem je varoval včas. 

"První se vydají upíři odstranit všechny hlídače Institutů. Proto jsem vás také zavolal tak brzo. Po té se rozdělíme na menší skupiny a napadneme všechny menší Instituty. Až budou zničeny vyrazíme na náš úhlavní bod. Brooklýnský Institut." Znovu se místností rozlehlo nadšení a po té Zachariáš povolal upíry k sobě a ti se po té rozeběhli vykonat svou práci. 

Když jsme se blížili k prvnímu Institutu bylo mi hrozně. Nevěděl jsem co mám dělat. Musel jsem bojovat proti svým jinak by mě Zachariáš prokoukl. Vlkodlaci vpadli do dveří a my jsme vyrazili hned po nich. Byl jsem neskutečně rád, když jsem v Institutu nikoho nenašel. 

"Kde sou? Jak to, že tu nikdo nikdo není?" všichni se dívali po Institutu a hledali někoho kdo by tady mohl být. 

"Jdeme! Zachariáš nás svolal!" uslyšel jsem jak někdo křičí z venku. Čaroděj, který byl s námi nás přenesl do lesa kde byl schovaný další z Institutů. 

"Pane nikoho jsme nenašli!" poklekl před Zachariášem jeden z jeho nejvěrnějších.

"To není možné! Kde můžou být! Někdo je musel varovat, jinak si to vysvětlit neumím." Zachariáš na všechny křičel a asi ho to nijak netrápilo. Jeho oči se zbarvili do uhlové barvy a všude okolo nás začala proudit jeho magie. Měl jsem strach. Vím co dokázal když se naštval.

Najednou pohasla jeho magie a jeho oči se znovu vrátily do stejné barvy jakou měly. Napřímil se a vyhledal mé oči. Bylo mi to nepříjemné, ale nesměl jsem uhnout pohledem. 

"Přemístíme se! Zaútočíme na nejvyšší Institut!"