Never Give Up (Malec Cz) ✔

Vítězství vs. prohra

V mžiku jsme se všichni ocitli před Institutem. Před námi stáli všichni lovci, vlkodlaci, upíři a také i sličný lid, kteří nepřeběhli na stranu Zachariáše. Udělalo se mi špatně, když jsem pomyslel, že za chvíli budu proti nim bojovat. Přitom jsem ještě před nedávnem bojoval, proti straně ve které se teď nacházím. Bylo mi ze sebe opravdu špatně, ale nemohl jsem nic dělat měl jsem plán, který jsem nemohl prozradit tím, že se před Zachariášem začnu chovat podivně. Včele protějšího zástupu stála hlavní inkvizitorka a vedle ní.... Nemohl jsem uvěřit svým očím. Ze svých myšlenek mě vytrhl Zachariáš.

"Znovu se shledáváme Imogen. Je mi líto, že to musí být tak v nepříjemné situaci, ale nedá se nic dělat že?"

"Kéž bych to mohla říct i já."

"Dobrá nebudeme to protahovat. Mám tady své nejlepší lovce a čaroděje. Nemusí to skončit prolitou krví, když....." Zachariáš se odmlčel a já jsem se na něj podíval s otázkou v očích. On mě však nemohl vidět protože jsem stál za ním a okolo mne byli lovci stínů. Po chvíli se nadechl a pokračoval.

"Když podepíšeš toto." V ruce se mu objevil kus srolovaného pergamenu. Už jsem začínal chápat o co mu jde. "Chci aby i čarodějové a všichni podsvěťani měli stejná pravidla jako vy, lovci stínů. Je to prosté nemyslíš?"

"To by ale znamenalo, že by stejná práva měli i démoni!"

"Ano. Chci aby konečně nastala rovnováha."

"Tím, že do světa vypustíme démony neznamená rovnováhu. Naším posláním je chránit civily. Obyčejné lidi, kteří se nedokáží ubránit zlu. Když do světa vypustíme démony všechno zničí. Lidé se nebudou dokázat bránit."

"A o to my jde. Lidé jsou o proti nám nic. Když démony přesvědčíme, aby lidi nezabíjeli můžeme je mít jako sluhy, otroky, kteří nám budou sloužit. Budeme mít nad nimi veškerou moc."

"A tomu ty říkáš rovnováha?"

"Ano. Chráníme je už staletí, je na čase aby nám naše služby oplatili."

"To nedovolím! Máme lidi chránit a ne je využívat. Tvoji podmínku nepřijímám." Když inkvizitorka vyřkla poslední slovo, Zachariáš se celý napnul a já věděl, že to není dobré. Ale nakonec jsem svůj pohled přesměroval znovu na blonďatého lovce, který stál vedle inkvizitorky. Tak dlouho jsem ho neviděl. Myslel jsem, že je mrtvý. Znovu jsem ucítil jemné spojení mezi mnou a lovcem. Moje parabatai runa se rozzářila a já doufal, že si toho nikdo nevšimne. Runa znovu začala reagovat na mého parabataie. Celý jsem sebou trhl, když se znovu ozval hlas inkvizitorky.

"Myslel sis, že jen ty sis přivedl čaroděje. Mýlíš se. Já jsem si přivedla nejvyšší čaroděje New Yorku." Jakmile inkvizitorka domluvila. Ze zástupů podsvěťánů a lovců, začali vycházet nejvyšší čarodějové New Yorku. Stoupli se do řady a včele stál čaroděj Brooklynu. Nemohl jsem se mu podívat do očí. To kde jsem stál já a kde stál on bylo hrozné. Měli by jsme bojovat spolu a ne každý na jiné straně. Přestože jsem se na něj nechtěl podívat, vyhledal jsem jeho oči. Bylo mi do breku. Magnusovi oči se leskly odhodláním, neústupem a hněvem proti čaroději který stál přímo přede mnou.

"To jsem si rozhodně nemyslel Imogen. Proto jsem si také přivedl svou zbraň. Přistup anděli, nebo bych tě měl oslovit napůl ďáble." Zachariáš se na mě otočil a podal mi ruku. Nerad jsem ji přijal, ale musel jsem. Před tím než jsem vyšel, se na mě usmál tím svým nechutným úšklebkem.

"Pojď se ukázat v celé své kráse." Řekl schválně nahlas, tak aby ho všichni slyšeli. Všichni se na mě začali dívat opovrženými pohledy. Jen Magnus a lovec po boku inkvizitorky se na mě dívali s pochopením. Vyhledal jsem Jacův pohled. Díval se na mě jako na ducha. Také jsem nemohl uvěřit, že ho po tolika letech znovu vidím a teď od něj stojím necelých třicet metrů. Sklopil jsem pohled a po chvíli ho znovu zvedl. Teď jsem však pohledem vyhledal mého čaroděje. Díval se na mě tak jak to uměl jen on. Neviděl ve mě tu zrůdnost, kterou jsem byl, ale viděl osobu kterou miloval a já mu pohled z ještě větší láskou oplatil.