Ona ho milovala, on ji ne. Udělala by pro něj vše, ale on jako by ji neznal. Chtěla ho udělat šťastným, věnovat mu city, které chovala k němu, ale on ji stále nevnímal. Měl oči pro jinou. Pro jinou, která o něj nejevila zájem tak jako ta co by se pro něj rozkrájela. On se marně snažil a dělal vše proto aby ji získal. Mezitím to ona musela všechno sledovat. Trpěla tím, jak si s ní povídal, jak ji objímal. Proč to nemůže být ona? Proč ona má neustálý problém? Proč ji přeje smůla snad ze všeho nejvíc. Proč je ona ta, která neustále padá do problémů? Proč odmítá ty co ji nabízejí lásku a neustále se snaží jen o srdce někoho, kdo si ji vůbec nezaslouží? Pokaždé co došla domů, lehla si do postele. V náruči stiskla polštář a otírala do něj slzy, které ji po tvářích stékaly jedna za druhou. Co dělá špatně? Proč se prostě nestane to co si ona ze všeho nejvíc přeje? Být s ním šťastná? Tak jako se ji to každý večer zdá. Každým dnem co se s ním setkávala trpěla víc a víc. Těžce nesla to, jak se ti dva pomalu začínali sbližovat. Pomalu se začínali chovat jako pár, už to nebyli nejlepší kamarádi. Bylo mezi nimi něco víc. Její srdce se mohlo roztrhnout na několik kousků. Ztrácela pomalu svůj smysl života. Neustále se ptala, k čemu tady je? Proč tu ještě je? Je tu jen snad, proto aby trpěla? Aby nikdy nenašla štěstí jako ostatní? Tak to je pak tady úplně zbytečně. Když tentokrát došla domů, rozplakala se ještě víc. Celý život se ji rozpadl a upadal do ztracena. Tak jako její život se pomalu ztrácela i ona. V hlavě si promítala své první setkání s tím, kterému podlehla. Jeho pomněnkové modré oči ji okouzlily tak, že se do něj zkrátka zamilovala. A nebyly to jen jeho oči, které ji tolik okouzlily, byl to zkrátka on sám. Jeho úsměv, vtipy, osobnost. Naposledy si zavzpomínala na šťastné chvíle svého života a pak byla pevně rozhodnuta odejít. A tak se i stalo, odešla.
Jen pro informaci: Možná se Vám bude zdát, že příběh není s Lukem spíš vůbec, ale jsou tam vepsané pocity, které jsem ještě před pár měsíci, půl rokem a teď znovu cítím k jednomu z "kamarádů". A proč Lukey? Protože on mi ho něčím připomíná. Nevím zda je to jeho smích, úsměv nebo jen jeho pronikavé modré oči. O tom budu muset ještě já sama přemýšlet.
