Prázdniny už samou nedočkavostí klepaly na dveře a Vaness byla nadšením bez sebe. Letošní prázdniny opět bude trávit doma sama nebo s rodinou, se kterou měla poslední dobou čím dál tím větší problémy. Lepší prázdniny si opravdu vysnít nemohla. A proč jsou mezi její rodinou problémy? Všechno zapříčinila jedna hádka, právě k vůli prázdninám. Její rodiče ji zakázali jet s jejím nejlepším přítelem Lucasem na dovolenou do slunečné Californie. Vaness neměla ani nejmenší tušení, proč ji to rodiče zakázali nebo měla? Vždyť se s Lucasem znala už skoro od plenek a oni jí nedovolí aby s ním odcestovala? Sama neděla, kdo je na koho víc naštvaný, jestli rodiče na ní nebo ona na ně. Vaness musela své vysněné prázdniny odhodit jak zmuchlaný kousek papíru do odpadkového koše a oznámit to především Lucasovi, kterého tím nejspíš velice zklame, ale co jiného má dělat? Utéct?
Možná, že by to mohla udělat. Její mysl křičela, aby to udělala. Doháněla Vaness k šílenství. Nedokázala se rozhodnout. Nedokázala si rozmyslet to, zda uteče za Lucasem nebo zůstane doma a bude předstírat nekonečné bolesti hlavy, bolesti břicha a spousty dalších nemocí, které ji nedovolí odjet do Californie. Ale co, když tak promarní svou jednou šanci se tam dostat? Když jsi Lucas s rozzářeným úsměvem řekl, to že tam chce jet právě s ní tak se třásla radostí a vykoulenýma očima jen na něj zírala a na souhlas, že to bere kývla hlavou a padla mu kolem krku. To bylo vlastně poprvé co ho konečně po těch letech známosti obejmula. Proč už tohle neudělala dřív? Neměla na to dostatek sil, odvaha ji chyběla především na prvním místě.
Celý den Vaness proležela v pokoji. Upřeně zírala na stropu a přála si, aby na ní spadl. Během jejího tiché modlení, aby se to stalo k několikrát přišla její máma, která ji několikrát upozornila na to, aby už to konečně Lucasovi oznámila. Ona jen něco zabrblala pod nosem a čekala až její máma odejde. Proč by to měla dělat? Vždyť ani neví co by mu do toho telefonu řekla. Vaness svou mámu neposlechla a tak když už tam její máma přišla naposledy vzala její telefon, který ležel na stole a zavolala Lucasovi sama. "Tak to je fakt trapné mami, vezmeš si můj telefon a dovolíš si mu zavolat? Proč nezavoláš jeho mámě, Liz!" vypustila rozzuřeně z úst a čekala na odpověď její mámy, která právě dokončila hovor s Lucasem. "Za tohle bych tě taky nikam nemusela pustit Vaness, tak se chovej slušně, vstaň z postele a začni si balit kufry!" okřikla ji její máma a odložila telefon opět na své místo. To co teď slyšela z úst její mámy, bylo jako nějaký zlý sen. Ze všeho nejdřív se s ní neskutečně pohádá a ve finále je její výlet do Californie zahozen a teď? Teď ji znovu okřikne, aby si balila své věci, protože ji to končeně máma dovolila?
Nevěřícně kroutila hlavou a po příkazu její mámy si začala balit věci. Do velké tašky, kterou vytáhla ze skříně naházela všechno možné oblečení, které by do Califronie mohla potřebovat. Bylo toho docela dost, ale na tu dobu to Vaness přišlo jako by si vzala úplné minimum. Pak se Vaness vydala s plnou taškou směrem do obýváku, kde seděla máma společně s tátou a s úsměvem od ucha k uchu sledovali televizi.
"Můžete mi někdo vysvětlit to, proč jste mi to ještě před hodinou zakázali a v žádném případě by jste mě s Lucasem do Californie nepustili a teď mě tam zas najednou pustíte jen díky tomu, že máma zavolala Lucasovi?" znovu Vaness nevěřícně kroutila hlavou.
"To byla jen taková zkouška jak by jsi se zachovala, kdyby jsme ti to opravdu zakázali Vaness," řekl její táta s úsměvem.
"Tak to byl pěkně hloupý vtip a moc vtipné mi to nepřijde," odpověděla Vaness a posadila se na pohovku a hlavu si položila do dlaní.
"Proč, nejdeš ven? Někdo tam na tebe čeká, nebo ty už snad do Californie nechceš?" řekl znovu její táta a snažil se ji nějakým způsobem po pobídnout.
"No dobře, jaké překvapení mě bude za dveřmi čekat dál?" řekla ironicky Vaness a s taškou se přesunula do předsíně, kde si obula boty a přetáhla si přes hlavu mikinu, protože jak se zdálo venku moc teplo nebylo. Pomalu se nadechla a doufala v cokoliv, hlavně aby to nebyla nějaká hloupost. Už žádný hloupý vtip od rodičů.
"Hele Vaness, myslím, že tu mikinu potřebovat nebudeš," uslyšela hlas, který ji někoho připomínal. "A proč máš zavřené oči, to se na mě ani nepodíváš?" znovu na ní hlas promluvil. Otevřela oči a viděla ty nádherné pomněnkové oči, do kterých se dívala každý den, ale nikdy k nim nebyla tak blízko.
"Nikdy bych nevěřila, že máš tak krásné oči," vypustila z úst a skousla si spodní ret. Lucas se jen usmíval a vzal tašku, kterou si přehodil přes rameno a pomalu se vydal k autu.
"Tak pojď, myslím, že budeme mít spoustu času vyjasnit si spolu pár věci," otočil se a jeho úsměv se rozzářil od ucha k uchu. Vaness se pousmála a utíkala směrem k autu. Jen to co nepochopila a nikdy nepochopí je to, proč se tak s rodiči k vůli toho pohádala. Ale myslím, že na to už Vaness brzy zapomene, protože v tu dobu už bude mít jiné, mnohem důležitější starosti.
Tak tady je první slíbené imagine! :)
