Just Do It Right

28.

Uplynulo dalších pár dní a já seděla na posteli ve svém pokoji a přemýšlela. Byla jsem naštvaná. Na sebe, za to, že jsem reagovala tak, jak jsem reagovala.

Mohla bych sepsat knížku o svém zkaženém životě a vydělala bych jmění. Víte, co se říká. Každý se rád zasměje nad cizím neštěstím.

"Halo?" zvedla jsem právě vibrující telefon a tiše promluvila. Můj hlas byl slabý, ale nebylo to kvůli tomu, že jsem to chtěla.

"Děvče," ozval se známý, hřejivý hlas a mě zaplnily oči nevítané slzy.

"Omlouvám se, strašně moc," zakřehotala jsem a uslyšela povzdech svého nejlepšího přítele.

"Mluvil jsem se Sam, říkala, že ti včera nebylo dobře," promluvil unaveně, "vím, jak tvrdohlavá si, Lano. Ale tohle všechno sama nezvládneš. Uznávám, že jsem byl trochu moc upjatý. Musíš se mnou mluvit, víš, že všechno pochopím, jsem chlap, sakra, ale musíš mi to říct," odmlčel se.

"Dobře, takže kde si?" Lehce jsem se usmála, jakmile jsem na druhé straně uslyšela malé zavrčení kvůli faktu, že ho vždycky prokouknu.

"Už na cestě z Londýna, sakra. Proč mi vždycky zkazíš radost?" zafňukal a já se usmála ještě více. "Nikdo jiný by se kvůli tobě takhle daleko nepotáhl," dodal arogantně a já si dokázala představit jeho výraz. Čemuž jsem se musela ušklíbnout.

*

Už v Itálii si má maminka Taylora zamilovala. Což byl jeden z hlavních problémů dostat se chvilku z její společnosti a normálně si promluvit s mým kamarádem. Naštěstí se mi to povedlo a společně jsme začaly debatovat v mém pokoji.

Zakroutil na mě hlavou, zřejmě nechápajíc, proč bych tohle dělala. Asi se nikdy nesmířím s tím, že v tomhle on nikdy na mé straně nebude. To mi raději bude říkat, jak mám hrozný vkus, když jsem si vybrala kluka, který ani neumí pořádně vyprávět vtipy a není nijak zajímavý.

"To si sem přijel jen proto, abys mi říkal tohle? Já člověka nesoudím podle toho, jak moc dobře umí vyprávět vtipy a je zajímavý," zamračila jsem se a napila se ze šálku s kávou. Protočil očima.

"Chtělo by to nějakou párty. Jsem tady pár hodin a už se nudím. Promiň, že mě tvůj milostný život nenaplňuje, možná to je tím, že se nic nového neděje. Pořád to samé," odfrkl si a svalil se na mou postel. Znovu jsem se zamračila, tentokrát vážně oprávněně.

"Tohle mě taky mohlo urazit. Navíc, tvůj život taky není nějak zvlášť zajímavý. Fajn, je možná o něco zajímavější, než ten můj, tedy v určitých momentech, ale jinak ne. Já jsem jediná, kdo se s tím svým svěřuje, ale ty si všechno necháš pro sebe," postěžovala jsem si a s našpulenými rty se svalila vedle.

"Není to nic velkého. Jen si užívám života, toť vše," řekl pobaveně, "no dobře, možná je někdo na obzoru, ale znáš chlapy. Navíc, nevím, jestli to vůbec chci. Nikdy jsem nic takového neměl a on," odmlčel se a otočil svou tvář k mé, "je to složité. No fajn, tak je to možná něco většího," pokrčil rameny a zkřivil rty nešťastným úsměvem.

*

Pozdě odpoledne jsme se oba vláčeli vedle sebe a cestou kopali do kamínků, pokrývajíc štěrkovou cestu směrem k parku. Občas jeden z nás něco po cestě poznamenal, ale jinak jsme byli ponoření do svých vlastních myšlenek.

Usadila jsem se do houpačky mezi dvěma stromy, která tam byla odjakživa. Když jsem byla dítě, ráda jsem sem chodila. Většinou mé šťastné vzpomínky byly odtud. Milovala jsem tohle místo, ať už jako dítě nebo dospívající dívka.

Rozhlédla jsem se okolo, míjející pohledem Taylora, který se právě snažil vyšplhat na větev, dále do rozlehlého parku. Můj pohled zastavil na soše stojící v dáli. Byla vzdálena tím způsobem, že kdybyste se nedívaly pořádně, možná byste ji pohledem úplně minuly. To byl nejspíš ten důvod, proč jsem si ji dřív nevšimla.

Vstala jsem a pomalu se vydala směrem k ní, nechávajíc Taylora za sebou zápasit s gravitací. Byl podzim, tudíž při nejhorším spadne do listí.

Procházela jsem alejí stromů, až jsem nakonec dostala do svého cíle. Vzhlédla jsem a nad sebou viděla pochmurnou tvář sochy, kterou jsem, ať jsem se sebevíc snažila, nedokázala k nikomu přiřadit. Prostě to byla jen vysoká socha, která se skoro mračila, a okolo ní byly záhonky na květiny, které už odkvetly a zem připravujíc se na pravou anglickou zimu. Čímž mi do hlavy vkročily vzpomínky.

"Ne! Sakra, přísahám, že pokud uděláš to, co si myslím, že chceš udělat, nedostaneš na Nový rok pusu," vydechla jsem v obranném postoji, přitisklá na stěnu domu. Bylo chladno a já už byla celá promočená. Na jeho tváři se na malou chvilku objevil zamyšlený výraz, avšak když jsem se podívala vedle na mého bratra, věděla jsem, že nemám šanci.

"Ale no tak, Stylesi! Nebuď bačkora," odfrkl můj lehce podrážděný bratr, "je to jenom pusa. Můžeš dát pusu mně, když o to tak stojíš, ale jenom na tvář. No tak, tentokrát chci vyhrát, a pokud prohraju, bude si ze mě dělat celý další rok legraci," dupl si a zamračil se.

"Nechci tvou pusu. Proč bych ti měl chtít dát pusu?" zeptal se zmateně Harry s pohledem stále na mě. Ale potom se lehce usmál.

"Já taky nechci, abys mi dával pusu! Jen navrhuju kompromis. Jsem stejně hezký jako ona, no, vlastně jsem hezčí a máme stejnou mámu, kde vidíš rozdíl? Prostě jí tam ten sníh hoď. Ona se baví, když takhle skončím já, proč jí to tam prostě nemůžeš dát?" zeptal se rozčíleně.

"Protože bych nedostal pusu!" řekl rázně Harry a přiblížil se ke mně.

"To jsem si to teda vybral tým! Jeden se válí na zemi, protože ho tam shodila holka, ten další je jakoby přikovaný ke stromu, ale já vím, že si jen vymýšlí, protože se mu líbí mít na sobě natisknutou holku a ty," zúžil oči, "seru na podělanej systém vztahů!" vyštěkl a naštvaně šel směrem do domu, nezapomínajíc vykřiknout: "Vyhrál jsem!"

Lehce jsem se usmála, vztahujíc ruku k té Harryho a táhnoucí ho přímo naproti sobě. Byla mi opravdu zima.

"Že bys mi dala pusu, kdybych to udělal?" zeptal se potichu s hlavou zabořenou do mého ramena. Jen jsem se znovu usmála a přitáhla jeho tělo ještě blíže, čerpající jeho tělesnou teplotu, kterou jsem tolik potřebovala.

"Uhm," nadechla jsem se vůně jeho vlasů a následně ho políbila pod uchem. Lehce se zasmál, tisknoucí mě více ke stěně a následně se na mě podíval.

"Protože tvého bratra bych líbat vážně nechtěl," ušklíbl se, naklánějící se pro polibek, "ani trošičku," dodal táhnoucí mé rty do hlubokého polibku.