19.kapitola - Mazlení

345 11 0
                                    

"Já ale nechci abys měl jen jeden obojek."

"Proč, pane?"

"Protože chci abysme je mohl střídat a měl ten nejhezčí z nejhezčích."

"Když chcete."

"Chci, štěně."

Pousmál jsem se.

"Můžu vás obejmout, onegai."

"Jistě, štěňátko."

Pevně jsem ho objal a převalil na bok, tak je to lepší.

Objal jsem ho nazpět a podrbal na hlavičce.

Jeeeej, příjemné.

Odtáhl jsem se a zahleděl se do těch jeho krásných oček.

"Jsi roztomilý."

"Nejsem." Zamrmlal jsem.

"Pánovi se neodporuje, navíc když je to jasná pravda."

"Já nejsem roztomilý."

"Jsi, jinak bych to neříkal."

Schoval jsem své narudlé tváře do jeho hrudi. Už zase.

"Podívej se na mě, neodvracej pohled, jsi opravdu krásný a roztomilý."

"To je trapné." Zaúpěl jsem.

"Zvykni si, budu se na tebe dívat často."

Vydal jsem ze sebe tichoučký nesouhlas, ale nakonec přikývl na náznak porozumění.

"Mám hlad." Prohlásil jsem po nějaké době, kdy jsme se k sobě jen lísali.

"Nevím jestli se plně udržím na nohou."

"Tak ještě hajej, pro dnešek se o to postarám, stejně jsou tu už jen zbytky."

"Arigatou."

"Pak ale budeš kuchtit ty."

"Hai hai."

"Pusť mě, abych moh jít." Usmál jsem se na něj.

"Gomen." Rychle jsem ho pustil a sledoval, jak odchází.

Odešel jsem a šel udělat něco poživatelného z těch zbytků, které mi zbyly a že toho moc nebylo...

Nakonec jsem z toho upatlal maso na šťávě s bramborem a mrkví, nic moc, ale lepší než nic. Vzal jsem obě porce a donesl je k obýváku, kde jsem je položil na konfereční stolek.

"To vypadá dobře." Hladově jsem se na ně koukal.

"Copak, dal by sis?" Podíval jsem se na něj a sám si nabral první bramboru s karotkou.

"Onegaishimasu, pane"

Položil jsem vidličku i s jídlem.

"Tak pojď na klín."

Chvíli jsem zkoumal, jak bych se k němu mohl dostat bez veliké újmy, ale na konec jsem k němu došel normálně po čtyřech.

"Šikovný pejsek." Pochválil jsem ho, posadil si ho na klín a začal ho krmit.

Tiše jsem sykl, ale nakonec se usmál a začal jíst. Má to překvapivě moc moc dobré.

"Máte to moc dobré."

"Opravdu?" Podíval jsem se na něj zvrchu.

"Hai." Usmál jsem se a vzal si další kousek.

Chat or Real?Kde žijí příběhy. Začni objevovat