Chat or Real?

92. kapitola - Chyby chyby chyby...

Ráno mě probudil nějaký letmí dotyk na rtech a protože to, co se mě dotýkalo bylo sladké, rozespale jsem se po tom natáhl.

Probudil jsem se dříve než Miki, využil jsem toho a zase ho pozoroval. Měl našpulené rty, takže jsem neodolal a pohladil ho po nich, on mi ale mou ruku zabavil. Není dneska náhodou pondělí...? Koukl jsem a ujistil se, že ano.

"Miki, škola volá..."

"Co...? Jaká škola?" Zakňoural jsem a víc se k němu schoulil.

"Víš, čemu se říká konec podzimního volna?" Zasmál jsem se.

"Čemu?" Ospale jsem na něj koukl.

"Začátek školních dnů, takže vstávej."

"Co? Já nechodím do školy..."

"Chodíš na vysokou, ty fakt ještě spíš..."

"Já chodím s Akirou..."

"Prober se..." Zavrtěl jsem s ním. On je naprosto mimo.

"Nechci.... tady je dobře..." Objal jsem ho, aby se mnou nemohl třást.

"Meleš blbosti." Zatřepal jsem s ním.

"Udělám ti snídani."

"Nech toho mami." Zamručel jsem a pevněji ho sevřel.

Vymanil jsem se mu ze sevření a sedl nad něj.

"Vstávej nebo dojdu pro led."

"Nevyhrožuj." Nadzvedl jsem se, abych ho mohl zase obejmout a udělat si z něj plyšáčka.

"Budu, dokud nezačneš vnímat a chystat se do školy."

"Vždyť první semestr začíná až v říjnu...."

Povzdechl jsem si a natáhl se pro mobil. Je 2. října...

"Koukni."

"Já chci spát!" Zakňoural jsem a víc se zachumlal do jeho hrudi.

"Tak se pak nediv, že přijdeš pozdě, já jdu do práce."

"Ne..." Pevněji jsem ho sevřel.

"Miki, musím tam jít a ty musíš do školy."

"Kolik je hodin?"

"Půl osmé..."

"Mám na devátou...."

"Ale já na půl devátou, takže bych měl vstávat."

"Už jsi vstal."

"Nevstal, ty mě mačkáš."

"Nechci zůstat sám... co když mě někdo ukradne?"

"Zlato, nikdo tě neukradne, můžeš jít do školy dřív a jít se mnou, hm?"

"No tak dobře...." Aspoň si budu moct dát kafe, které mi je tu upíráno.

"To ale budeš muset vstávat."

"Pusu!" Zakňoural jsem, ta mě probudí.... snad.

"Dobře.." Zasmál jsem se a sladce ho políbil

Spokojeně jsem se zapojil do polibku a docela se u toho i probral.

Odtáhli jsme se a já se usmál.

"Probuzen?"

"Ještě ne." Našpulil jsem rty. Chci ješte...

"Takže ještě jedna pusa?"